Vladimir Nazor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladimir Nazor
Vladimir Nazor Z Car 0907.jpg
Narození 30. května 1876
Postira
Úmrtí 19. června 1949 (ve věku 73 let)
Záhřeb
Místo pohřbení Mirogoj
Povolání básník, politický komisař, spisovatel, překladatel a politik
Alma mater Záhřebská univerzita
Politická příslušnost Svaz komunistů Jugoslávie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jugoslávská poštovní známka s podobiznou Vladimira Nazora

Vladimir Nazor (30. května 1876 Postira, ostrov Brač19. června 1949 Záhřeb) byl chorvatský spisovatel, lyrik a překladatel. Během druhé světové války byl v partyzánském hnutí a po ní působil v politice.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vladimir Nazor se narodil jako syn státního úředníka ve vsi Postira na dalmátském ostrově Brač, zde absolvoval základní školu. Od roku 1886 navštěvoval gymnázium ve Splitu, kde v roce 1894 maturoval. Následně studoval přírodní vědy, matematiku a fyziku ve Štýrském Hradci a jeden semestr v Záhřebu.

Po promoci v roce 1902 působil jako učitelský praktikant ve Splitu, jako učitel v letech 1901–1903 v Zadaru, mezi lety 1903–1906 v Pazinu, poté v období 1906–1908 v Koparu, následně v letech 1908–1918 ve městě Kastav a poté v období 1918-1920 v Záhřebu. Poté byl ředitelem dětského domova (sirotčince) v Crikvenici[1], nakrátko v roce 1926 působil v Sušaku. Poslední aktivní léta před odchodem do penze strávil v Záhřebu (1931-1933).[1] Vladimir Nazor žil, s výjimkou krátkého pobytu na domovském ostrově Brač, trvale v Záhřebu. Od 30. prosince roku 1940 byl na základě vládního dekretu[2] členem Chorvatské akademie věd a umění (HAZU, členem-korespondentem byl už od roku 1919, potvrzen byl v roce 1947).[3] Od 22. března 1948 byl členem Srbské akademie věd a umění (SANU) v sekci literatury a jazyka.[4]

V parlamentních volbách v roce 1938 podporoval opozici vedenou Vladko Mačekem.[5] Přestože už byl ve vyšším věku, koncem roku 1942 uprchl společně s Ivanem Kovačićem ze Záhřebu na lodi přes řeku Kupa k Titovým partyzánům, kde působil ve vedoucí funkci. Útěk později ztvárnil v díle Čamac na Kupi. V letech 1943 až 1945 byl předsedou Zemského protifašistického výboru národního osvobození Chorvatska a po druhé světové válce byl až do své smrti předsedou předsednictva Saboru (parlamentu) Lidové republiky Chorvatsko. Vladimir Nazor je pohřben na záhřebském hřbitově Mirogoj.[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nazor byl velmi plodný chorvatský autor. Jeho dílo obsahuje básně, balady, povídky, romány i eseje. Mnoho jeho děl se zabývá národní historií a mytologií, legendami a ságami. Za hlavní dílo je považován román Pastir Loda (Pastýř Loda'), dílo oslavující jeho rodný ostrov Brač, vyprávěné nesmrtelným starořeckým faunem, pastýřem Lodou. Dalším známým příběhem je Veli Jože (Velikán Jože); který se odehrává v oblasti kolem istrijského městečka Motovun a kde vystupuje dobromyslný obr-nevolník.

Nazor hovořil několika jazyky a přeložil do chorvatštiny četná díla světové literatury, z italštiny (Dante AlighieriBožská komedie, Giosuè Carducci, Giovanni Pascoli, Gabriele d'Annunzio), z němčiny (Johann Wolfgang von Goethe, Heinrich Heine), z francouzštiny (Victor Hugo, Alfred de Musset) a angličtiny (William Shakespeare).

Hrob Vladimira Nazora na záhřebském hřbitově Mirogoj
  • Slavenske legende. Zadar, 1900.
  • Pjesma o narodu hrvatskomu. Odjek Marulićevoj proslavi. Naklada Rikarda Katalinića Jeretova. Zadar, 1902.
  • Živana. mýtický epos, Zadar, 1902.
  • Knjiga o kraljevima hrvatskijem. Zadar, 1904.
  • Krvava košulja. Pula, 1905.
  • Krvavi dani. román, Zagreb, 1908.
  • Veli Jože. Istarska priča. Hrvatska knjižnica Matice slovenske. Ilustrirao Saša Šantel. Ljubljana, 1908.
  • Lirika. Izdanje Društva hrvatskih književnika. Zagreb, 1910.
  • Nove pjesme. Zagreb, 1913.
  • Istarske priče. Zagreb, 1913.
  • Mrtvo ostrvo. Zagreb, 1914.
  • Intima (1913–1914). Zagreb, 1915.
  • Pjesni ljuvene. Zagreb, 1915.
  • Utva zlatokrila. romantický epos. Úvod napsal A. Bazala. Zagreb, 1916.
  • Medvjed Brundo. epos. Zagreb, 1918.
  • Stoimena. povídky. Zagreb, 1916.
  • Pabirci (1892–1917). Zagreb, 1917.
  • Gospa od Snijega. povídka. 1918.
  • Lirika I, II, III. Izdanje Branko Vodnik. Zagreb, 1918.
  • Epika I. Izdanje Branko Vodnik. Zagreb, 1918.
  • Arkun. povídka ze slovanské minulosti. Zagreb, 1920.
  • Niza od koralja. Zagreb, 1922.
  • Priče iz djetinjstva. Zagreb, 1924.
  • Pjesme o četiri arhanđela. Sušak. 1927.
  • Priče s ostrva, iz grada i sa planine. Zagreb, 1927.
  • Boškarina. Istarska priča. Gorica, 1928.
  • Istarski gradovi. Zagreb, 1930.
  • Deseterci (1923–1925). Zagreb, 1930.
  • Šarko. Příběh jednoho psa. Zagreb, 1930.
  • Pjesme u šikari, iz močvare i nad usjevima (1915–1920). Zagreb, 1931.
  • Pjesme o bratu Gavanu i seki Siromaštini (1930–1931). Zagreb, 1931.
  • Topuske elegije. Zagreb, 1933.
  • O hrvatskom jedanaestercu 1838-1900. Prilog proučavanju srpskohrvatske umjetne metrike. Zagreb, 1935.
  • Pastir Loda. Zgode i nezgode bračkog fauna. Dio I. Zagreb, 1938. (do němčiny přeložil Alfred von Buttlar-Moscon: Der Hirte Loda, Zsolnay, Wien, 1949)
  • Dedek Kajbumščak. Novo pričanje o drevnom Krapinskom čovjeku. Zagreb, 1939.
  • Knjiga pjesama. Zagreb, 1942.
  • Zagrebačke novele. Zagreb, 1942.
  • Putopisi. Zagreb, 1942.
  • Na vrhu jezika i pera. Zagreb, 1942.
  • Eseji i članci. Zagreb, 1942.
  • Pjesme partizanke. 1944.
  • O mlitavcima (na zemlji i u paklu). Rozhovor V. Nazora (Topusko dne 5. února 1944. na Kordunu. 1944.)
  • Ilja Muramec dolazi. Rozhovor V. Nazora v Glini 10. února 1944. Skrad na Kordunu, 1944.
  • S partizanima 1943-1945. Beograd, 1945.
  • Govori i članci. Zagreb, 1945.
  • Ahasver. Opremio Vanja Radauš. Zagreb, 1945.
  • Partizanka Mara. Zagreb, 1946.
  • Kurir Loda. Zagreb, 1946.
  • Legende o drugu Titu. Zagreb, 1946.
  • U zavičaju. Zagreb, 1949.
  • Čitajući Kranjčevića. Zagreb, 1950.
  • Rob. (nedopsaná povídka z roku 1918). Zagreb, 1957.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Trajekt společnosti Jadrolinija „Vladimir Nazor“ u Splitu

Od roku 1959 uděluje chorvatské Ministerstvo kultury Cenu Vladimira Nazora (chorvatsky Nagrada Vladimir Nazor), jako nejvyšší ocenění za nejlepší umělecké výkony v literatuře, hudbě, filmu, vizuálním a užitém umění, divadle a architektuře a urbanismu.

V roce 2008, neslo Nazorovo jméno v Chorvatsku celkem 306 ulic. Vladimir Nazor je tak v pořadí druhou osobou, po níž jsou v Chorvatsku pojmenovány ulice. [7] Oblíbený chorvatský spisovatel Vladimir Nazor se v anketě Největší Chorvat (chorvatsky Najveći Hrvat), kterou podle vzoru britské soutěže Great Britons vyhlásil v roce 2003 chorvatský týdeník Nacional, umístil na 44. místě.

Jugoslávská pošta vydala v roce 1976 poštovní známku s podobiznou Vladimira Nazora. Chorvatská pošta v roce 1997 vydala poštovní známku v roce 1997 s motivem knihy Veli Jože a v roce 1999 razítko u příležitosti 50. výročí úmrtí Vladimíra Nazora. Chorvatská společnost Jadrolinija provozuje trajekt s názvem „Vladimir Nazor“.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimir Nazor na německé Wikipedii.

  1. a b Hrvatska enciklopedija: Nazor, Vladimir, (chorvatsky), 201-05-18.
  2. Tko je tko u NDH, "Vladimir Nazor". Minerva. Zagreb, 1997
  3. 150 godina Hrvatske akademije znanosti i umjetnosti: 1861.-2011., HAZU, Zagreb, 2011., str. 19. i str 21., (chorvatsky), 2015-05-18.
  4. SANU: Vladimir Nazor Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine, (srbsky), 2016-05-18.
  5. Vladimir Nazor Archivováno 23. 3. 2010 na Wayback Machine, Hrvatska radiotelevizija
  6. Vladimir Nazor, Gradska Groblje Archivováno 18. 7. 2011 na Wayback Machine, (chorvatsky), 2016-05-18.
  7. LETICA, Slaven. If Streets Could Talk. Kad bi ulice imale dar govora. [online]. Redakce Bach Nenad. Croatian World Network, 29 November 2008 [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]