Vlado Milunić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vlado Milunić
Vlado Milunić (2017)
Vlado Milunić (2017)
Narození3. března 1941
Záhřeb
Království Srbů, Chorvatů a SlovincůKrálovství Srbů, Chorvatů a Slovinců Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Úmrtí17. září 2022 (ve věku 81 let)
Povoláníarchitekt, designér a urbanista
ZaměstnavatelČeské vysoké učení technické v Praze
Webwww.arch.cz/milunic
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlado Milunić (3. března 1941 Záhřeb, Jugoslávie17. září 2022[1][2]) byl český architekt, designér a urbanista chorvatského původu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodiče, oba lékaři, se na konci 40. let vraceli z dvouleté stáže v USA a při mezipřistání v Praze zůstali v Československu jako političtí emigranti. Zavčas se totiž dozvěděli o jedné z právě probíhajících Titových politických čistek. Milunić směl až po dlouhém desetiletém odloučení s třemi sestrami vycestovat z Opatije, kde žili s babičkou, za rodiči do Prahy. Bylo to 24. října 1956 letadlem Bělehrad–Praha, které mělo mít mezipřistání v Budapešti. Zavčas se v letadle dozvěděli, že v Budapešti vypukla maďarská revoluce a letadlo na poslední chvíli mezipřistání zrušilo a přistálo až v Praze.

Studoval na Fakultě architektury ČVUTPraze (19601966). Po studiu, do roku 1969 byl na stáži v Paříži, kde vystřídal asi deset kanceláří. Po návratu do Československa od roku 1969 spolupracoval na sociálních stavbách více než dvacet let s Janem Línkem, se kterým začínal v projekční kanceláři Karla Pragera, odkud po několika letech odešli (jako i jiné osobnosti, s kterými architekt Prager nevycházel). Po sametové revoluci v roce 1990 založil vlastní Studio VM (Volné myšlenky).

Spolu s Frankem O. Gehrym je autorem Tančícího domu, Ginger and Fred na Rašínově nábřeží v Praze. V zahraničí je často uváděn Gehry jako jediný autor, občas i Milunić jako lokální architekt, výjimečně jako spoluautor.

Souběžně s Tančícím domem úspěšně vyřešil na pražském sídlišti Petřiny mnohem těžší úkol, jak napravit situaci, že v Praze bydlí 40 % obyvatel na nevzhledných panelových sídlištích.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Nikdy nebyl členem žádné strany. Svoje politické názory vyjadřoval prostřednictvím sociálně zaměřených staveb. Pravidelně vystupoval ve veřejných diskusích a v médiích proti korupci ve veřejných stavebních zakázkách, za preferenci veřejné dopravy před individuální, proti mrakodrapům na pražské Pankráci, supermarketům, zneužívání volného trhu, nekolegiálnímu chování architektů, drsnému chování bank, pojišťoven, developerů atd.

Byl členem ČKA, OA, Spolku Mánes, poroty Ekofilmu a studentské soutěže Xella, pedagogem na ČVUT.

V roli člena poroty festivalu Ekofilm, nad kterým má záštitu ministerstvo životního prostředí, v roce 2010 informoval, že ministr Pavel Drobil porotu zprostředkovaně instruoval, že žádnou z festivalových cen nesmí získat film Auto*Mat Martina Marečka.[3] Pavel Drobil obvinění odmítl,[4][5] ale Milunić na obvinění trval.[4] Pro volební období 2010–2013 byl Vlado Milunič zvolen a byl členem představenstva České komory architektů.

K jeho dalším nejznámějším realizacím patří areál Hvězda na Petřinách (2000), dále svobodárna sester v Praze na Proseku (1974–1985), denní stacionář pro handicapované děti v Českých Budějovicích - Čtyřech Dvorech (1990–1993), dům U Prstenu v Ungeltu v Praze 1 a řada rodinných domů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Realizované projekty (výběr)
  • Domovy pro seniory (s Janem Línkem):
Bohnice (1972–1982), Malešice (1974–1985)
Chodov (1983–1987), Háje (1983–1989)
  • svobodárna sester na Proseku (1974–1985)
  • denní stacionář pro handicapované děti v Českých Budějovicích – Čtyřech Dvorech (1990–1993)
  • Tančící dům (1990–1996) v Praze (s Frankem Gehrym)
  • klub Radost FX (1991–1992)
  • poutač GHMP, Valentinská, Praha 1 (1993–1997)
  • areál Hvězda, Petřiny, Praha 6 (1994–2000)
  • dům U Zlatého prstenu, Ungelt, Praha (1995–1997)
  • Dům dětí a mládeže, Modřany, Praha (2000–2005)
  • Česká čtvrť v Shanghai (2002–2005) (se čtyřmi kolegy)
  • radar Ruzyně, Praha (2005–2007)
  • Rodinné domy
Břevnov, Praha (1991–1993), Choceň (1994–1995)
Planá nad Lužnicí (1999–2006), Čím (2000)
Lobkovice (2002–2005), Jesenice (2003–2005)
České Budějovice (2003–2005)
Dubeček (2004–2007), Radotín (2005–2007)
Projekty (výběr):
  • pavilon šelem a tropicarium (1974) (s Janem Línkem)
  • Jedličkův ústav (1987)
  • kulturní dům Sedlec-Prčice (1988)
  • Středočeská plynárenská (1996–1998)
  • hospic České Budějovice (1999)
  • Centrum sídliště Malešice (1999–2002)
  • Centrum mládeže České Budějovice (2000)
  • Rozhledna Eurotel Vidoule (2002)
  • vinařství Sonnberg Morava (2004) soutěž
  • řadovky Zbraslav (2004)
  • Centrum Opavy (2005)
  • Slovany Bratislava (2006) soutěž
  • nástavba paneláku Modřany (2006)
  • polyfunkční dům Bruntál (2006)
  • parking Jiráskovo nám. (2006)
  • školka Astana Kazachstán (2007)
  • rozhledna Rataje (2008)
  • multikulturní centrum Jeseník (2008–2009)
  • kulturní dům Smíchov (2003–2007)
  • KRNAP Vrchlabí a Horní Maršov (2009) soutěž

Ceny[editovat | editovat zdroj]

Dům dětí a mládeže Modřany (2005)
  • za Tančící dům AIA LA Design awards, Honor award Gehry-Milunic, 1993
  • Nejlepší design roku časopisu Time magazine, 12/1996
  • Stříbrná medaile hl. m. Prahy a primátora za rozvoj mezinárodního ohlasu Prahy, 28. října 1998
  • Cena primátora za Tančící dům, 9. října 2000
  • Cena primátora za rekonstrukci Domu U Prstenu, 9. října 2000
  • Cena Jože Plečnika za celoživotní přínos architektuře a stavitelství, 1. října 2018
Tančící dům (1996)

Citát[editovat | editovat zdroj]

  • „Jsem československý architekt, protože mám československé vzdělání a cítím se Jugoslávcem na protest proti primitivnímu nacionalismu, přestože ani Československo, ani Jugoslávie už neexistují. Žiji v Praze na půl cesty mezi Jadranem, kde jsem prožil dětství, a Dráždany, kde mám část předků.“ [6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČT24zive. Vlado Milunić 3. března 1941 – 17. září 2022. Instagram [online]. 22. 9. 2022 [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. 
  2. Zemřel Vlado Milunić. Architektovi Tančícího domu bylo 81 let. iROZHLAS [online]. 22. 9. 2022 [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. 
  3. BYSTŘIČAN, Ivo. Ministr Drobil zakázal, aby vyhrál film Auto*Mat. Deník Referendum [online]. 2010-9-30 [cit. 2010-10-4]. Dostupné online. 
  4. a b PATOČKA, Jakub. Ministr Drobil se vykrucuje marně. Porota Ekofilmu pokyn dostala. Deník Referendum [online]. 2010-10-4 [cit. 2010-10-4]. Dostupné online. 
  5. CHALUPSKÁ, Ilona. Ministr Drobil k nařčení z ovlivňování poroty Ekofilmu [online]. ministerstvo životního prostředí České republiky, 2010-10-1 [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. 
  6. Vlado Milunić, Architekti – SlavneVily.cz. www.slavnevily.cz [online]. [cit. 2021-08-27]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

heslo Vlado Milunić na:

články:

portréty: na stránkách jedinak.cz