Karel Prager

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Prager
Narození 24. srpna 1923
Kroměříž
Úmrtí 31. května 2001 (ve věku 77 let)
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Prager (24. srpna 1923, Kroměříž31. května 2001, Praha) byl český architekt. Kromě obytných domů je autorem i některých významných veřejných budov, například budovy Federálního shromáždění a Nové scény Národního divadla v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Nová scéna Národního divadla

Narodil se v Kroměříži, kde absolvoval nižší gymnázium a roční praxi na stavbě a v roce 1940 byl přijat na průmyslovou školu v Brně. Zde maturoval v roce 1944, poté se vrátil zpět do Kroměříže, kde pracoval u stavební firmy. Po konci války nastoupil na České vysoké učení technické v Praze, obor architektura, studium ukončil v roce 1949.

Po krátkém působení (květen až září 1949) v Ostravě byl od roku 1950 byl zaměstnán v pražském Stavoprojektu, kde se také potkal se svými budoucími dlouholetými spolupracovníky Jiřím Kadeřábkem a Jirkou Albrechtem. V roce 1967 spoluzaložil Sdružení projektových ústavů, kde se stal ředitelem Ateliéru Gama. Ateliéry byly po roce 1968 zrušeny (respektive přestaly fungovat jako nestátní ateliéry) a byly začleněny pod projektový ústav Výstavby hlavního města Prahy. Ateliér byl přejmenován na Ateliér 3 a Karel Prager byl ponechán v jeho čele až do roku 1990, kdy se ateliér stal soukromým Architektonickým ateliérem Gama. Karel Prager zůstal ředitelem tohoto ateliéru (od roku 1994 Architektonického studia Gama) až do své smrti v roce 2001. Je pohřben v rodinném hrobě na kroměřížském hřbitově.[1]

V roce 2000 byla Obcí architektů v rámci přehlídky Grand Prix udělena Karlu Pragerovi čestná cena za celoživotní dílo a přínos architektuře. In memoriam obdržel Poctu České komory architektů za rok 2011.[2]

Karel Prager se oženil v roce 1946, měl dvě děti – dceru Helenu (provdanou Loudovou) a syna Jana.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

U architektonických návrhů a realizací Karla Pragera je patrná především tendence k preferování ocelových konstrukcí staveb a skla. A zároveň též obdiv k modernistické západní architektuře šedesátých let, s jejími čistými formami[3], jež lze nalézt například u pozdních realizací Ludwiga Miese van den Roheho.

Podle architektky Radomíry Sedlákové, která dílo Karla Pragera spravuje, je budova ministerstva dopravy v Tbilisi vlastně vykradeným nerealizovaným Pragerovým projektem přestavby pražských Košíř.[4]

Realizované stavby[editovat | editovat zdroj]

Budova někdejšího Federálního shromáždění
Budova Komerční banky na Smíchově
Pamětní deska na rodném domě v Kroměříži

Nerealizované projekty a soutěžní návrhy[editovat | editovat zdroj]

  • Ústřední dům armády v Praze (soutěžní návrh, spolu s Pavlem Barešem, Jiřím Kadeřábkem a Jaroslavem Kándlem, 1954), II. cena
  • Prototyp montovaného domu T16/54 (studie, spolu s Karlem Janů, 1954)
  • Státní divadlo v Brně (studie, spolu s Jirkou Albrechtem a Jiřím Ulmanem, 1956)
  • Polské kulturní a informační středisko v Praze (studie, 1957)
  • Zastavovací studie Pankrácké pláně (spolu s Pavlem Barešem, Jiřím Kadeřábkem a Jaroslavem Kándlem, 1957)
  • Organizační dům KOR a všeodborový klub v Českých Budějovicích (soutěžní návrh, spolu s Jiřím Votrubou a Zdenou Kališovou, 1958)
  • Areál vědeckých ústavů v Praze-Libni (soutěžní návrh na ideové řešení, spolu s Jirkou Albrechtem, Jiřím Kadeřábkem a Vladimírem Machoninem, 1958)
  • Budova rozhlasu, televize a společenského centra v Praze na Pankráci (soutěžní návrh, spolu s Pavlem Barešem, Jirkou Albrechtem, Jiřím Kadeřábkem, Svatoplukem Kobrem, Vladimírem Machoninem, Věrou Machoninovou a Miroslavem Vajzrem, 1962)

Hodnocení díla[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo je přijímáno rozporuplně; někdy je označován jako „vizionář socialistické architektury“[10] nebo „Karel Gott socialistické architektury“[11]. Budova Federálního shromáždění (dnešní Nová budova Národního muzea) svým odvážným "architektonickým stanoviskem" nemohla být nikdy přijímána jednoznačně kladně širokou veřejností.[4] Avšak odborná domácí i zahraniční kritika přisuzuje zmiňované stavbě architektonické kvality srovnatelné se světovou špičkou své doby.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.sukm.cz/orlovna/prager/kromerizske_koreny.doc
  2. Česká komora architektů: Poctu ČKA 2011 dostane in memoriam Karel Prager. 15.11.2011, aktualizováno: 16.04.2014.
  3. Pocta architektu Karlu Pragerovi. Sborník konference o Karlu Pragerovi, pořádané Galerií Orlovna a Galerií Portál Muzea Kroměřížska 19.4.2011-15.5.2011.
  4. a b http://www.praha.eu/jnp/cz/home/budoucnost_historie/pamatky/prageruv_federal_provokuje_dodnes.html
  5. http://www.archiweb.cz/architects.php?action=show&id=1473&type=arch
  6. KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ŠLEPETA, Vladimír. Praha - architektura XX. století. 2. vyd. Praha : Zlatý řez, 1998. 220 s. ISBN 80-901562-3-1. S. 160. (česky)  
  7. a b Karel Prager : prostor v čase : výstava architektonického díla z let 1950-2001. [Praha : ČVUT, 2001] S. 20. [koncepce katalogu, úvodní text a soupis díla Radomíra Sedláková]
  8. http://www.sukm.cz/orlovna/prager/soupis_d%C3%ADla.doc
  9. Karel Prager : prostor v čase : výstava architektonického díla z let 1950-2001. [Praha : ČVUT, 2001] S. 23. [koncepce katalogu, úvodní text a soupis díla Radomíra Sedláková]
  10. http://life.ihned.cz/c1-51127580-ve-federalu-vystavuje-vizionar-socialisticke-architektury-karel-prager
  11. http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=659335

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Prager : prostor v čase : výstava architektonického díla z let 1950-2001. Praha, ČVUT 2001 [koncepce katalogu, úvodní text a soupis díla Radomíra Sedláková]
  • Pocta architektu Karlu Pragerovi. Sborník konference o Karlu Pragerovi, pořádané Galerií Orlovna a Galerií Portál Muzea Kroměřížska 19.4.2011-15.5.2011.
  • Biegel, R., Sedláková, R.: Nová scéna Národního divadla. Praha, Národní divadlo 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]