Karel Prager

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Karel Prager
Narození 24. srpna 1923
Kroměříž
Úmrtí 31. května 2001 (ve věku 77 let)
Praha
Místo odpočinku Kroměříž
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Prager (24. srpna 1923, Kroměříž31. května 2001, Praha) byl český architekt. Kromě obytných domů je autorem i některých významných veřejných budov, například budovy Federálního shromáždění a Nové scény Národního divadla v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Nová scéna Národního divadla

Narodil se v Kroměříži, kde absolvoval nižší gymnázium a roční praxi na stavbě a v roce 1940 byl přijat na průmyslovou školu v Brně. Zde maturoval v roce 1944, poté se vrátil zpět do Kroměříže, kde pracoval u stavební firmy. Po konci války nastoupil na České vysoké učení technické v Praze, obor architektura, studium ukončil v roce 1949.

Po krátkém působení (květen až září 1949) v Ostravě byl od roku 1950 byl zaměstnán v pražském Stavoprojektu, kde se také potkal se svými budoucími dlouholetými spolupracovníky Jiřím Kadeřábkem a Jiřím Albrechtem. V roce 1967 spoluzaložil Sdružení projektových ústavů, kde se stal ředitelem Ateliéru Gama. Ateliéry byly po roce 1968 zrušeny (respektive přestaly fungovat jako nestátní ateliéry) a byly začleněny pod projektový ústav Výstavby hlavního města Prahy. Ateliér byl přejmenován na Ateliér 3 a Karel Prager byl ponechán v jeho čele až do roku 1990, kdy se ateliér stal soukromým Architektonickým ateliérem Gama. Karel Prager zůstal ředitelem tohoto ateliéru (od roku 1994 Architektonického studia Gama) až do své smrti v roce 2001. Je pohřben v rodinném hrobě na kroměřížském hřbitově.[1]

V roce 2000 byla Obcí architektů v rámci přehlídky Grand Prix udělena Karlu Pragerovi čestná cena za celoživotní dílo a přínos architektuře. In memoriam obdržel Poctu České komory architektů za rok 2011.[2]

Karel Prager se oženil v roce 1946, měl dvě děti – dceru Helenu (provdanou Loudovou) a syna Jana.

Zemřel v roce 2001 v Praze a je pohřben na kroměřížském hřbitově.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

U architektonických návrhů a realizací Karla Pragera je patrná především tendence k preferování ocelových konstrukcí staveb a skla. A zároveň též obdiv k modernistické západní architektuře šedesátých let, s jejími čistými formami,[4] jež lze nalézt například u pozdních realizací Ludwiga Miese van den Roheho.

Podle architektky Radomíry Sedlákové, která dílo Karla Pragera spravuje, je budova ministerstva dopravy v Tbilisi vlastně vykradeným nerealizovaným Pragerovým projektem přestavby pražských Košíř.[5]

Realizované stavby[editovat | editovat zdroj]

Budova někdejšího Federálního shromáždění
Budova Komerční banky na Smíchově
Pamětní deska na rodném domě v Kroměříži

Nerealizované projekty a soutěžní návrhy[editovat | editovat zdroj]

  • Ústřední dům armády v Praze (soutěžní návrh, spolu s Pavlem Barešem, Jiřím Kadeřábkem a Jaroslavem Kándlem, 1954), II. cena
  • Prototyp montovaného domu T16/54 (studie, spolu s Karlem Janů, 1954)
  • Státní divadlo v Brně (studie, spolu s Jirkou Albrechtem a Jiřím Ulmanem, 1956)
  • Polské kulturní a informační středisko v Praze (studie, 1957)
  • Zastavovací studie Pankrácké pláně (spolu s Pavlem Barešem, Jiřím Kadeřábkem a Jaroslavem Kándlem, 1957)
  • Organizační dům KOR a všeodborový klub v Českých Budějovicích (soutěžní návrh, spolu s Jiřím Votrubou a Zdenou Kališovou, 1958)
  • Areál vědeckých ústavů v Praze-Libni (soutěžní návrh na ideové řešení, spolu s Jirkou Albrechtem, Jiřím Kadeřábkem a Vladimírem Machoninem, 1958)
  • Budova rozhlasu, televize a společenského centra v Praze na Pankráci (soutěžní návrh, spolu s Pavlem Barešem, Jirkou Albrechtem, Jiřím Kadeřábkem, Svatoplukem Kobrem, Vladimírem Machoninem, Věrou Machoninovou a Miroslavem Vajzrem, 1962)

Hodnocení díla[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo je přijímáno rozporuplně; někdy je označován jako „vizionář socialistické architektury“[11] nebo „Karel Gott socialistické architektury“[12]. Budova Federálního shromáždění (dnešní Nová budova Národního muzea) svým odvážným "architektonickým stanoviskem" nemohla být nikdy přijímána jednoznačně kladně širokou veřejností.[5] Avšak odborná domácí i zahraniční kritika přisuzuje zmiňované stavbě architektonické kvality srovnatelné se světovou špičkou své doby.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.sukm.cz/orlovna/prager/kromerizske_koreny.doc
  2. Česká komora architektů: Poctu ČKA 2011 dostane in memoriam Karel Prager. 15.11.2011, aktualizováno: 16.04.2014.
  3. Evidence hrobových míst správy kroměřížského hřbitova
  4. Pocta architektu Karlu Pragerovi. Sborník konference o Karlu Pragerovi, pořádané Galerií Orlovna a Galerií Portál Muzea Kroměřížska 19.4.2011-15.5.2011.
  5. a b Pragerův federál provokuje dodnes (Portál hlavního města Prahy). www.praha.eu [online]. [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. 
  6. http://www.archiweb.cz/architects.php?action=show&id=1473&type=arch
  7. KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ŠLEPETA, Vladimír. Praha - architektura XX. století. 2. vyd. Praha: Zlatý řez, 1998. 220 s. ISBN 80-901562-3-1. S. 160. (česky) 
  8. a b Karel Prager : prostor v čase : výstava architektonického díla z let 1950-2001. [Praha : ČVUT, 2001] S. 20. [koncepce katalogu, úvodní text a soupis díla Radomíra Sedláková]
  9. http://www.sukm.cz/orlovna/prager/soupis_d%C3%ADla.doc
  10. Karel Prager : prostor v čase : výstava architektonického díla z let 1950-2001. [Praha : ČVUT, 2001] S. 23. [koncepce katalogu, úvodní text a soupis díla Radomíra Sedláková]
  11. http://life.ihned.cz/c1-51127580-ve-federalu-vystavuje-vizionar-socialisticke-architektury-karel-prager
  12. http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=659335

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Prager : prostor v čase : výstava architektonického díla z let 1950-2001. Praha, ČVUT 2001 [koncepce katalogu, úvodní text a soupis díla Radomíra Sedláková]
  • Pocta architektu Karlu Pragerovi. Sborník konference o Karlu Pragerovi, pořádané Galerií Orlovna a Galerií Portál Muzea Kroměřížska 19.4.2011-15.5.2011.
  • Biegel, R., Sedláková, R.: Nová scéna Národního divadla. Praha, Národní divadlo 2010
  • Sedláková, R.: Karel Prager: lidé si na nové věci musí teprve zvyknout. Praha, Titanic 2013.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]