El Lisickij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
El Lisickij
El Lisickij v roce 1914
El Lisickij v roce 1914
Narození 22. listopadu 1890
Počinok
Úmrtí 30. prosince 1941 (ve věku 51 let)
Moskva
Příčina úmrtí tuberkulóza
Místo odpočinku Donský hřbitov
Povolání malíř, architekt, grafický designér, fotograf a umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

El Lisickij (Эль Лисицкий), vlastním jménem Lazar Markovič Lisickij (Лазарь Маркович Лисицкий) (23. listopadu 1890 Počinok – 30. prosince 1941 Moskva) byl ruský a sovětský výtvarný umělec. Byl malíř, architekt, designér, učitel, architekt, typograf a fotograf. Patřil k nejdůležitějším osobnostem ruské avantgardy počátku 20. století, spolu se svým učitelem Kazimirem Malevičem založil umělecký směr suprematismus. Pro Sovětský svaz navrhl četné výstavní expozice a propagandistické materiály. Jeho práce ve značné míře ovlivnila Bauhaus, konstruktivismus a hnutí De Stijl. Experimentoval s produkčními technikami a stylovými prostředky, které později ovládly grafický design 20. století.

Celá Lisického kariéra byla ve znamení jeho víry v umělce jako prostředníka změny, později zformulována jeho prohlášením: "das zielbewußte Schaffen" (Tvorba záměr směřování). El Lisickij jako Žid začal svou kariéru ilustrováním jidiš dětských knih ve snaze povznést židovskou kulturu v Rusku, v době, kdy země procházela velkými změnami a rušila antisemitské zákony. Ve svých patnácti letech začal učit, v čemž různými způsoby pokračoval po většinu života. Během let učil na různých pozicích, školách a uměleckých uskupeních, myšlenky rozšiřoval a předával v razantním tempu. Toho se držel když pracoval společně s Malevičem na vedení suprematistické výtvarné skupiny UNOVIS, když připravoval různé vlastní suprematistické série, Prouny, a dále i v roce 1921, kdy přijal pozici ruského kulturního velvyslance ve výmarském Německu, kdy ovlivňoval a spolupracoval s důležitými osobnostmi Bauhausu a hnutí De Stijl. Ve zbývajících letech přinesl významné inovace na poli typografie, výstavnictví, fotomontáže a knižního designu, které mu přinesly mezinárodní uznání. Pokračoval i v roce 1941, kdy téměř na smrtelné posteli navrhl jednu ze svých posledních známých prací – sovětský propagandistický plakát vyzývající lid, aby vyrobil více tanků pro boj proti nacistickému Německu.

Umělecká inspirace[editovat | editovat zdroj]

Proun, asi 1923

V roce 1919 Lisickij přijal nabídku Marca Chagalla stát se profesorem na Lidové škole umění ve Vitebsku. Nejprve se na něm Chagallův vliv silně odrazil, ale po období impresionismu, primitivismu a kubismu se postupně přiklonil k myšlenkám Kazimíra Maleviče, dalšího učitele na škole, malíře a teoretika umění. Kolem roku 1915 suprematismus definitivně odmítá imitaci přírodních tvarů a zaměřuje se na obecné geometrické formy. Stejně tak Lisickij opouští zobrazování předmětu, zatímco ale Malevičovy kompozice jsou ploché, vrcholné Lisického obrazy mají zřetelný konstruktivistický smysl. V roce 1919 se přidal ke skupině UNOVIS vedené Malevičem. Skupina pracovala mimo jiné na suprematistickém baletu a vlivné futuristické opeře Vítězství nad Sluncem. Skupina se rozhodla sdílet zodpovědnost za své dílo a její členové podepisovali svá plátna černým čtvercem. V roce 1922 se skupina rozpadla.

Vrcholem Lisického výzkumu prostorových elementů jako visuálního jazyka suprematismu jsou jeho „prouny“, kompozice těles ovládajících prostor a ne pouze obývajících plochu, používá posuny os a vícenásobné perspektivy, obojí jinak prvky suprematismu cizí. Po roce 1924 začal Lisickij více experimentovat s fotografií, typografií, výstavnictvím a grafickým designem.

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Lisickij objevil fotografii nejdříve prostřednictvím typografie. Jeho první prací byla v nouzi přijatá zakázka na sérii reklamních obrazů na kancelářské potřeby Pelikán. Snímky pořizoval starým aparátem svého tchána formátu 13x18cm a dál je zpracovával do fotomontáže. V roce 1924 ve Švýcarsku vznikla jeho nejznámější fotomontáž Konstruktér - vlastní portrét, kompozice dvou slévajících se obrazů vyzařující tvůrčí energii.

Lisickij hojně uplatňoval fotografii ve své výstavní tvorbě. Jako první používal fotomontáže na plochách celých panelů a stěn, stejně jako při tvorbě Prounů veden hlavně snahou ovládnout a organizovat prostor. Vrcholem této snahy byl sovětský pavilon Mezinárodní výstavy tisku v Kolíně nad Rýnem v roce 1928 kde společně se S. Seňkinem vytvořil monumentální fotografický vlys komponovaný z několika desítek fotografií tvořících rytmicky uspořádaný proud obrazů, svou dynamikou odpovídající soudobým filmům Pudovkina, Vertova a Ejzenštejna. Také jeho grafická úprava časopisů a alb užívá principů filmové montáže, jednotlivá čísla zpracovával jako souvislý obrazový děj.

Když v druhé polovině 30. let v ruském umění dynamiku a nadšení prvních sovětských let vystřídala strnulá idealizace vlastní Sorele, Lisickij se usilovně snažil nějakým způsobem nový směr rozvinout, ale bez valných výsledků.

Lisického fotomontáže byly většinou prosté, ale o to víc metaforické. Lisickij byl spíš než fotografem režisérem a architektem fotografie, využíval její prostředky aby vytvořil svébytná umělecká díla.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Art Institute of Chicago. Featured Works [online]. USA: Art Institute of Chicago, 2009, [cit. 2009-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Felix Haas: Architektura 20: století, vyd. Státní pedagogické vydavatelství. n.p., Praha 1983.
  • Albrecht, Wilma Ruth:. EL - wie Lissitzky. Das Künstlerporträt. [s.l.] : Liberal, 35 (1993) 4, pp. 50-60, 1993. ISSN 0459-1992.  
  • Balandin, S. N.. Arkhitekturnaya teoriya El Lisitskogo (Архитектурная теория Эль Лисицкого) [online]. [cit. 2008-10-01]. Dostupné online. (Russian) 
  • Burgos, Fernando; Garrido, Gines. El Lissitzky. Wolkenbugel 1924-1925. [s.l.] : Absent Architecture (Rueda, Spain), 2004. ISBN 978-84720-71582.  
  • CURL, James Stevens. A Dictionary of Architecture and Landscape Architecture. Second. vyd. [s.l.] : Oxford University Press. ISBN 0198606788. S. 880 pages.  
  • Ilyicheva, Anna. Avangard na samoteke (Авангард "на cамотеке") [online]. lenta.ru. Dostupné online. (Russian) 
  • Glazova, Anna. El Lissitzky in Weimar Germany [online]. Speaking in Tongues. The Magazine of Literary Tran slation, [cit. 2008-10-01]. Dostupné online.  
  • Khan-Magomedov, S. O.. Sto shedevrov sovetskogo arkhitekturnogo avangarda (Сто шедевров советского архитектурного авангарда). [s.l.] : URSS, Moscow, 2005. ISBN 5-354-00892-1. (Russian and Spanish (bilingual edition))  
  • Lissizky, El; Schwitters, Kurt. Merz (magazine) no. 8-9 [online]. [cit. 2008-10-01]. Dostupné online.  
  • Lissitzky-Kuppers, Sophie. El Lissitzky, life, letters, texts. [s.l.] : Thames and Hudson, 1980. ISBN 0-500-23090-0.  
  • Mallgrave, Harry Francis. Modern Architectural Theory: A Historical Survey, 1673-1968. [s.l.] : Cambridge, 2005. ISBN 0521793068.  
  • Margolin, Victor. El Lissitzky's Had Gadya, 1919 [online]. Yeshiva University, New York, [cit. 2008-10-02]. Dostupné online.  
  • Mayakovsky, Vladimir; El Lissitzky. For the Voice (Dlia golosa). [s.l.] : The MIT Press, 2000. ISBN 0-262-13377-6.  
  • Perloff, Nancy et al.. Design by El Lissitzky [online]. Getty Research Institute, [cit. 2008-10-01]. Dostupné online.  
  • Perloff, Nancy; Reed, Brian. Situating El Lissitzky: Vitebsk, Berlin, Moscow. [s.l.] : Getty Research Institute, 2003. ISBN 0-89236-677-X.  
  • Spencer, Herbert; Poynor, Rick. Pioneers of Modern Typography. [s.l.] : MIT Press, 2004. ISBN 978-02626-93035.  
  • Shatskikh, Alexandra. Vitebsk: The Life of Art. [s.l.] : Yale University Press, 2007. ISBN 978-03001-01089.  
  • Shishanov V.A. Vitebsk Museum of Modern Art: a history of creation and a collection. 1918–1941. - Minsk: Medisont, 2007. - 144 p.[1] [2]
  • Stedelijk Van Abbemuseum and El Lissitzy. El Lissitzky, 1890–1941: Architect Painter Photographer Typographer. [s.l.] : Municipal Van Abbemuseum, 1990. ISBN 90-70149-28-1.  
  • Tolstoy, V. P. (editor). Vystavochnye ansambli SSSR 1920-1930-e gody (Выставочные ансамбли СССР в 1920-1930 годы, Exhibition ensembles of the USSR in 1920s-1930s). [s.l.] : Galart, Moscow, 2006. ISBN 978-5-269-010150-2. (Russian)  
  • Tupitsyn, Margarita. El Lissitzky: Beyond the Abstract Cabinet. [s.l.] : Yale University Press, 1999. ISBN 978-03000-81701.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]