Ústav makromolekulární chemie Akademie věd České republiky
| Ústav makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i. | |
|---|---|
 Ústav makromolekulární chemie AV ČR | |
| Vznik | 1959 |
| Právní forma | veřejná výzkumná instituce |
| Sídlo | Heyrovského náměstí 1888/2, Praha, 162 00, Česko (budova Ústavu makromolekulární chemie) |
| Souřadnice | 50°5′12,81″ s. š., 14°20′20,99″ v. d. |
| Mateřská organizace | Akademie věd České republiky |
| Oficiální web | www |
| Datová schránka | 2minqg2 |
| IČO | 61389013 (VR) |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Ústav makromolekulární chemie | |
|---|---|
 Detail Pragerovy architektonicky atypické a hodnotné závěsné prosklené fasády. | |
| Účel stavby | |
výzkumný ústav | |
| Základní informace | |
| Sloh | mezinárodní sloh |
| Architekt | Karel Prager |
| Výstavba | 1960–1964 |
| Stavebník | ČSAV |
| Současný majitel | Akademie věd ČR |
| Poloha | |
| Adresa |  Česko |
| Další informace | |
| Kód památky | 50374/1-2270 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ústav makromolekulární chemie AV ČR (ÚMCH) je veřejná výzkumná instituce, součást Akademie věd České republiky.[1] Ústav se zaměřuje na základní výzkum syntetických polymerů. Badatelé z ÚMCH se věnují také aplikovanému výzkumu zejména v oblasti vývoje a modifikace polymerních materiálů a technologií ve spolupráci s průmyslovými partnery. ÚMCH také organizuje studijní programy pro získání doktorského titulu a postdoktorandská studia pro domácí i zahraniční studenty.
Historie ústavu[editovat | editovat zdroj]
Historie české polymerní chemie se začala psát začátkem 40. let a v průběhu 50. let již začala vznikat různá výzkumná pracoviště. Ústav makromolekulární chemie byl založen v roce 1959 jako součást Československé akademie věd. K jeho prvním světovým úspěchům patřil vývoj hydrogelů, které byly základem vynálezu měkkých kontaktních čoček zakladatele ústavu profesora Otto Wichterleho. Hydrogely jsou dodnes využívány například v nitroočních čočkách, urologických implantátech nebo v chemicky modifikovaných formách včetně léčivého přípravku pro snadnější hojení ran s obchodním názvem Hemagel. V současnosti polymerní soustavy nachází uplatnění od medicínských užití až po nalézání šetrných způsobů likvidace plastů.
Mezi léty 1960–1964 byla pro ústav vystavěna nová budova na Břevnově pod taktovkou architekta Karla Pragera, inspirovaného německým architektem Ludwigem Miesem van der Rohem, který na svých realizacích pracuje se závěsnými prosklenými fasádami.[2] Od 24. května 2000 je objekt chráněn jako kulturní památka.[3]
Z rozpočtového modelu hospodaření na formu veřejné výzkumné instituce (v. v. i.) přešel ústav v roce 2007.[4]
Ředitelé ústavu[editovat | editovat zdroj]
- Otto Wichterle (1959–1969)
- Jaroslav Hnídek (1969–1972)
- Karel Friml (1972–1984)
- Vladimír Kubánek (1984–1990)
- Pavel Kratochvíl (1990–1998)
- Karel Ulbrich (1998–2007)
- František Rypáček (2007–2016)
- Jiří Kotek (2016–dosud)
Hlavní směry výzkumu[editovat | editovat zdroj]
Předností Ústavu makromolekulární chemie je šířka záběru, díky které pokrývá celou polymerní vědu od chemie přes fyzikální chemii až po fyziku polymerů a jejich aplikace v praxi, zejména v technických a biolékařských aplikacích. Výzkum probíhá v těchto oblastech:
Biomakromolekulární systémy[editovat | editovat zdroj]
- Polymerní nosiče léčiv
- Polymerní vrstvené systémy pro kontakt s biologickým prostředím
- Bioanalogické polymery
- Polymerní hybridní systémy
- Hydrogely
Dynamika a samoorganizace molekulárních a nadmolekulárních polymerních útvarů[editovat | editovat zdroj]
- Samoorganizace a nanostrukturní uspořádání makromolekul
- Dynamika a molekulární charakterizace makromolekul
Příprava, charakterizace a využití nových polymerních systémů s řízenou strukturou a vlastnostmi[editovat | editovat zdroj]
- Polymerizační procesy
- Polymerní sítě
- Optoelektronické jevy
- Materiálový výzkum[6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rejstřík veřejných výzkumných institucí. rvvi.msmt.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online.
- ↑ HORÁK, Ondřej. Průvodce neklidným územím II: příběhy moderní české architektury. Praha: Labyrint, 2018. 239 s. ISBN 978-80-87260-97-5. Kapitola 1963 - Karel Prager nepochybuje, s. 128.
- ↑ Ústav makromolekulární chemie AV ČR. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Ústav makromolekulární chemie AV ČR slaví šedesátiny - Akademie věd České republiky. www.avcr.cz [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online.
- ↑ Šestka - noviny MČ Praha 6. www.sestka.cz [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online.
- ↑ ÚMCH - Hlavní směry výzkumu. www.imc.cas.cz [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ústav makromolekulární chemie AV ČR na Wikimedia Commons
