Stanko Vraz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Enrique Stanko Vráz (1860-1932), český cestovatel.
Stanko Vraz
Narození 30. června 1810
Cerovec Stanka Vraza
Úmrtí 20. května 1851 (ve věku 40 let)
Záhřeb
Pseudonym Jakob Cerovčan
Povolání lingvista, spisovatel, básník, překladatel a literární kritik
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanko Vraz (vlastním jménem Jakob Fras, (Cerovec poblíž Ljutomeru, 30. června 1810 - Záhřeb, 24. května 1851) byl významným chorvatským a slovinským spisovatelem romantického období, účastník ilyrského hnutí.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Na základní školu chodil do Ljutomeru, v Mariboru pak studoval gymnázium. V Grazu poté studoval filozofii a právo, které však nedokončil, neboť se zajímal hlavně, spíše a pouze cizími jazyky a literaturou, než právními záležitostmi. V literatuře působil v řadě oblastí (byl básníkem; kritikem, cestopiscem a překladatelem). V duchu proslovanského smýšlení tehdejší literární generace si nechal v roce 1836 změnit jméno z německy znějícího Jakob Fras na Stanko Vraz.

Byl prvním skutečně vzdělaným a odborným chorvatským spisovatelem. V roce 1842 spolu s dalšími (Vukotinović, Rakovac) začal vydávat časopis Kolo. Ve své kritické práci se zaměřil na to, aby se tvorba blížila evropským standardům; na jeho praxi potom navázala řada dalších a tak se Vraz de facto stal zakladatelem moderní chorvatské literární kritiky.[1]

Mezi jeho nejhodnotnější práci patří milostná lyrika.[zdroj?] Přinesl tak do celé chorvatské literatury svěží, odlehčující formu, podobně jako řada dalších ilyristů. Jeho díla byla psána kraňským nářečím slovinského jazyka, který se potom stal předlohou pro skutečný spisovný jazyk, kodifikovaný o řadu let později. Mezi významné sbírky patří Narodne pesmi ilirske, koje se pevaju po Štajerskoj, Kranjskoj, Koruškoj i zapadnoj strani Ugarske (Lidové písně ilyrské, které se zpívají ve Štýrsku, Kraňsku, Korutanech a západní části Uher. Na rozdíl od řady dalších básnických sbírek (Đulabije, Glasi iz dubrave žerovinske, Glasi i Tambura) byly psány již slovinsky a v chorvatské abecedě, kterou později Slovinci přijali.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FRANGEŠ, Ivo. Povijest hrvatske književnosti. Záhřeb, Lublaň : Cankarjeva založba, 1987. S. 413. (srbochorvatština)