Zvonimir Rogoz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zvonimir Rogoz
Zvonimir Rogoz.jpg
Narození10. října 1887
Záhřeb
Úmrtí6. února 1988 (ve věku 100 let)
Záhřeb
Povoláníherec, režisér a televizní herec
DětiLibuše Rogozová-Kocourková
OceněníCena Vladimira Nazora (1966)
národní umělec (1968)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zvonimir Rogoz (10. října 1887, Záhřeb, Jugoslávie6. února 1988, Záhřeb) byl chorvatský herec a režisér působící mnoho let v Československu.

Studoval na dramatické škole V. E. Frühmanna ve Vídni a v sezóně 1907/1908 působil v Národním divadle v Záhřebu. Následně působil až do roku 1919 v různých jugoslávských divadlech. V letech 19191929 byl členem Národního divadla v Lublani [1].

V letech 1927 a 1929 pohostinsky vystoupil v pražském Národním divadle na pozvání K. H. Hilara. Od roku 1929 byl v Národním divadle v angažmá a to až do května 1945. Působil zde jako herec (v téměř 120 rolích) i jako režisér. V sezóně 1945/1946 nastoupil v divadle v Českých Budějovicích jako herec a režisér a v sezóně 1947/1948 v divadle v Kladně. Sezónu 1949/1950 strávil v divadle v Hradci Králové.

V roce 1951 se vrátil do Jugoslávie a pracoval jako herec a režisér v Národním divadle v Záhřebu. V roce 1956 přešel do divadla Branka Gavelly. Současně pedagogicky působil na Akademii pro divadelní a filmové umění v Záhřebu.

Kromě divadla vystupoval od roku 1930 také v řadě filmů.

Byl otcem herečky Libuše Rogozové, která v pražském Národním divadle vystupovala v letech 19421944, v některých hrách i se svým otcem. Na konci 70. let. 20. století se jako vdovec znovu oženil (bylo mu tehdy již 92 let), jeho o 63 let mladší manželka mu v roce 1980 porodila syna. V říjnu 1987 (u příležitosti 100 narozenin), vydal své knižní vzpomínky (Mých prvních 100 let.), kde se na zadní stranu obálky nechal vyfotit se svou manželkou a tehdy 7letým synem.

Citát[editovat | editovat zdroj]

S Hamletem jsem se tehdy dokonce dostal za hranice. Jeden z mále po paní Hübnerové, která hostovala s Dulskou ve Varšavě. V obou případech to byla výměna – za Hübnerovou k nám přijela hostovat paní Przybylsko-Potocká, za mne Zvonimir Rogoz. Byl jsem totiž pozván do Lublaně.
— Eduard Kohout[2]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1930 Milan Ogrizovič: Hasanaginica, Národní divadlo (Rogoz současně v roli Imontského sudího)
  • 1934 A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi, Stavovské divadlo (Rogoz současně v roli Jiřího Duvala nebo Hraběte de Giray)
  • 1935 Branislav Nušič: Truchlící pozůstalí, Stavovské divadlo (Rogoz hru přeložil pod pseudonymem Jaroslav Maliha REF ND web a vystoupil současně v roli Dr. Petroviče)
  • 1937 Miroslav Krleža: Páni Glembajové, Stavovské divadlo (Rogoz současně v roli JUDr. Puba Fabriczy-Glembaje)
  • 1941 Hermann Sudermann: Domov, Národní divadlo (v roli Magdy vystupovala Lída Baarová)

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1986 Mých prvních sto let (v originále „Mojih prvih sto godina“) – vlastní životopis, vyd. v Záhřebu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 413
  2. Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 101

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]