Eugen Kumičić
| Eugen Kumičić | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. ledna 1850 Brseč |
| Úmrtí | 13. května 1904 (ve věku 54 let) Záhřeb |
| Místo pohřbení | Mirogoj (45°50′9″ s. š., 15°59′16″ v. d.) |
| Pseudonym | Jenio Sisolski |
| Povolání | spisovatel, novinář a politik |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Politická příslušnost | Strana práva |
| Vlivy | Émile Zola |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eugen Kumičić (někdy jako Evgenij[1], 11. leden 1850 – 13. květen 1904) byl chorvatský realistický spisovatel a politik. Psal také pod pseudonymem Jenio Sisolski.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Vystudoval gymnázium v Rijece, studoval medicínu v Praze, historii, filozofii a geografii ve Vídni.[1] Učil na středních školách v Splitu, Zadaru a Záhřebu.
V roku 1884 byl zvolen do chorvatského parlamentu, kde vystupoval proti maďarské politice. Byl členem Strany práva.
Ve své literatuře uplatňoval naturalistické postupy, popisoval každodenní život istrijských rybářů a námořníků, ale také městský život, pro který je naturalizmus nejvíce příznačný. Nicméně i on byl ovlivněn Augustem Šenoou, ve kterém ještě přežívá nemálo postupů romantických.[1] Ke konci své literární kariéry tvořil také historické romány, volně založené na důležitých postavách chorvatských dějin.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Olga i Lina (Olga a Lina, 1881)
- Gospođa Sabina (Pani Sabina, 1883)
- Sirota (Sirota, 1885)
- Teodora (Teodora, 1889)
- Urota Zrinsko-Frankopanska (česky v překladu Jana Kocha jako Vzpoura Zrinsko-Frankopanská vycházelo na pokračování v Lidových novinách roku 1908; titulní strana vydána ve večerním čísle 29)
- Kraljica Lepa (Královna lepa, 1902)
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eugen Kumičić na slovenské Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eugen Kumičić na Wikimedia Commons
