Eugen Kumičić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eugen Kumičić
Narození11. ledna 1850
Brseč
Úmrtí13. května 1904 (ve věku 54 let)
Záhřeb
Místo pohřbeníMirogoj
PseudonymJenio Sisolski
Povoláníspisovatel, novinář a politik
Alma materVídeňská univerzita
Politická příslušnostStrana práva
VlivyÉmile Zola
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugen Kumičić (někdy jako Evgenij[1], 11. leden 185013. květen 1904) byl chorvatský realistický spisovatel a politik. Psal také pod pseudonymem Jenio Sisolski.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval gymnázium v Rijece, studoval medicínu v Praze, historii, filozofii a geografii ve Vídni.[1] Učil na středních školách v Splitu, Zadaru a Záhřebu.

V roku 1884 byl zvolen do chorvatského parlamentu, kde vystupoval proti maďarské politice. Byl členem Strany práva.

Ve své literatuře uplatňoval naturalistické postupy, popisoval každodenní život istrijských rybářů a námořníků, ale také městský život, pro který je naturalizmus nejvíce příznačný. Nicméně i on byl ovlivněn Augustem Šenoou, ve kterém ještě přežívá nemálo postupů romantických.[1] Ke konci své literární kariéry tvořil také historické romány, volně založené na důležitých postavách chorvatských dějin.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Olga i Lina (Olga a Lina, 1881)
  • Gospođa Sabina (Pani Sabina, 1883)
  • Sirota (Sirota, 1885)
  • Teodora (Teodora, 1889)
  • Urota Zrinsko-Frankopanska (česky v překladu Jana Kocha jako Vzpoura Zrinsko-Frankopanská vycházelo na pokračování v Lidových novinách roku 1908; titulní strana vydána ve večerním čísle 29)
  • Kraljica Lepa (Královna lepa, 1902)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eugen Kumičić na slovenské Wikipedii.

  1. a b c Slovník spisovatelů Jugoslávie. Praha: Odeon, 1979. S. 290. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]