Triforium katedrály svatého Víta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Autoportrét Petra Parléře, autora koncepce portrétní výzdoby a jejího spolutvůrce.[1]

V pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha je dvojí triforium, tj. vnitřní a vnější ochoz v dolní části horních, tzv. bazilikálních oken chóru. Na něm se nachází unikátní galerie bust. Ve vnitřním triforiu je základem soubor sochařských portrétů významných osobností doby Karla IV; v nově dostavěné části ochozu chrámové lodi galerie pokračuje bustami církevních činitelů a architektů, činných v letech 1850–1930. Méně slavné vnější triforium obíhá pod opěráky chórových kaplí a je vyzdobeno bustami světců.

Vnitřní triforium[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní triforium v katedrále sv. Víta. Na pilíři uprostřed snímku je patrná jedna z bust.

Vnitřní triforium je také někdy označováno jako dolní. Nachází se v něm 21 portrétních bust s částečně dochovanou polychromií, které byly realizovány v několika fázích. Pracovalo na nich 5–7 mistrů kameníků, z nichž hlavním byl Petr Parléř vedoucí tzv. parléřovskou kamenickou huť.

Rozlišují se většinou tři skupiny bust:

1) Starší část ve střední části triforia pochází nejspíše z let 1375–1378. Jsou to: moravský markrabí Jan Jindřich, Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická, Alžběta Pomořanská, Karel IV., Jan Lucemburský, Eliška Přemyslovna, Václav IV., Johanna Bavorská.

2) Další část je z doby od 2. pol. roku 1380 do pol. roku 1382. Jsou to na severní straně: lucemburský vévoda Václav Český, ředitelé stavby kanovníci Beneš Krabice z Weitmile a Ondřej Kotlík, stavitelé Petr Parléř a Matyáš z Arrasu; a na jižní straně: pražští arcibiskupové Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi a Jan z Jenštejna a ředitelé stavby Mikuláš Holubec a Leonard Bušek.

3) Nejmladší je busta kanovníka Václava z Radče, který byl pátým ředitelem stavby (po 1. říjnu 1385).

Na jižní straně triforia výzdobu doplňují tři klenební konzoly s maskami monster a konzola s realistickou plastikou psa a kočky.

Vnější triforium[editovat | editovat zdroj]

Závěr chrámu před dostavbou, která stanovými střechami chórových kaplí značně zakryla pohled na vnější triforium.

Na vnější straně bazilikálních oken byly otvory v pilířích a nad nimi další sochařská výzdoba, tentokráte představující nebeskou sféru. V podélné ose kostela to jsou busty Kristus a Panna Marie, doprovázeni českými patrony. Severním směrem jsou to světci českého původusvatý Václav, svatá Ludmila, svatý Vojtěch a svatý Prokop, na jižní straně světci cizího původu, svatý Vít, svatý Zikmund, svatí Cyril a Metoděj. Jsou to schematická díla téže kamenické huti jako ve vnitřním triforiu, výrazněji individualizovaná je pouze expresivněji pojatá tvář Cyrila. Dále se zde nacházejí reliéfy bestiářových bájných zvířat, nestvůr a groteskních masek a také reliéf starce s dívkou.[2]

Novogotické triforium[editovat | editovat zdroj]

V novogotické lodi katedrály pokračuje nově vybudované vnitřní triforium, doplněné v letech 1917–1941 podle Parléřova vzoru bustami osobností, které se zasloužily o dostavbu katedrály, architektů Josefa Mockera, Kamila Hilberta, biskupa Antonína Podlahy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vlček (2000), s. 88
  2. Vlček (2000), s. 81–82

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2. S. 81-82, 87-89, 91. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]