Blanka z Valois

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Blanka z Valois
Česká a římskoněmecká královna
Blančina busta v chrámu sv. Víta.
Blančina busta v chrámu sv. Víta.
Manžel Karel IV.
Korunovace 1347
Tituly Její veličenstvo královna
Narození 1316
Francie
Úmrtí 1. srpna 1348 (32 let)
Praha
Pochována Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Předchůdce Beatrix Bourbonská
Následník Anna Falcká
Potomci Markéta Lucemburská
Kateřina Lucemburská
Dynastie Valois
Otec Karel z Valois
Matka Mahaut ze Châtillonu

Blanka z Valois (francouzsky Blanche de Valois, 13161. srpna 1348, Praha) byla česká a římskoněmecká královna a moravská markraběnka, první manželka českého a římského krále (později císaře) Karla IV. Lucemburského.

Svatba[editovat | editovat zdroj]

Karel IV. s Blankou z Valois (iluminace z 15. století)

BIanka, pokřtěná Markéta, byla dcerou hraběte Karla z Valois a jeho třetí ženy Mahaut ze Châtillonu a sestrou budoucího francouzského krále Filipa VI. Vyrůstala na francouzském dvoře svého bratrance Karla IV. Sličného.

S českým korunním princem Václavem, který se na francouzský dvůr dostal po neshodách svých rodičů a během biřmování přijal jméno francouzského krále Karla, byla zasnoubena a posléze oddána ještě jako dítě v roce 1323 v Paříži (se svolením papeže Jana XXII.). Svatební obřad proběhl současně s korunovací Karlovy tety Marie na francouzskou královnu. Poté však byli dětští manželé znovu rozděleni.

Důležitost tohoto svazku se zvýšila v roce 1328, kdy vymřela hlavní linie francouzského královského rodu Kapetovců. Tehdy se prostřednictvím Blančina bratra Filipa VI. dostala na trůn vedlejší rodová linie Valois. Spojenectví mezi českým královstvím a Francií bylo potvrzeno v roce 1331, kdy byla sestra Karla IV. Jitka provdána za francouzského následníka trůnu Jana.

Manželka Karla IV.[editovat | editovat zdroj]

Koruna nalezená ve Slezské Středě, která mohla jistou dobu patřit i Blance

Po svém návratu do Čech Karel věnoval pozornost také rekonstrukci královského paláce na Pražském hradě, který měl být nyní pojat po vzoru sídla francouzského krále. Karel však nečekal na prostředky k náležitému uvítání a svou manželku Blanku pozval do Prahy, jakmile pro ni utvořil alespoň nejnutnější podmínky. Blanka přijela v početném doprovodu francouzských dvořanů do Prahy 12. června 1334. Její doprovod způsobil u českých obyvatel rozpačité dojmy. Obyvatelé byli uchváceni především oslnivou nádhernou francouzských oděvů, na druhou stranu nesrozumitelná mluva vzbudila v českém panstvu pocity nepříjemného cizáctví. Petr Žitavský ve své kronice nejprve pochválil Blančin zjev a krásu a jazykové těžkosti komentoval takto: „Za velikou obtíž pokládáme, že sama mluví jen francouzským jazykem ... (ale) začíná se učit jazyku německému a více se v něm cvičívá než v jazyce českém; neboť se skoro ve všech městech království a před králem obecněji užívá v této době jazyka německého než českého.“[1] Karel si nechtěl šlechtu poštvat proti sobě, a tak francouzské dvořany brzy odeslal na zpáteční cestu. Manželům se dne 24. května 1335 narodila první dcera Markéta, která byla pojmenována po matce a po otcově lucemburské babičce.[2]

Na nátlak svého tchána, krále Jana, byla Blanka nucena v roce 1337 přesídlit do Brna. V roce 1342 se jí narodilo druhé dítě, Kateřina (provdána za rakouského vévodu Rudolfa IV. Habsburského a poté Otu V. Bavorského).

2. září 1347 byla v Praze korunována českou královnou. 1. srpna 1348 Blanka zemřela po krátké nemoci ve věku dvaatřiceti let.[3] Pro Karla to byla citelná ztráta, z původně politického svazku se stalo plnohodnotné manželství. Po Blance mu zůstaly alespoň dvě dcery, syna ovšem neměl, a tak se brzy oženil s Annou Falckou.

Blanka z Valois je pochována v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

1342 Ludvík I. Veliký
1353 Rudolf IV. Habsburský
1366 Ota V. Braniborský

Odrazy v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Postava Blanky z Valois vystupuje v českém komediálním filmu Slasti Otce vlasti, kde ji ztvárnila Daniela Kolářová. V televizním filmu Hlas pro římského krále (2016) ji hraje Tereza Voříšková.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŽITAVSKÝ. Zbraslavská kronika. [s.l.] : [s.n.]. S. 577-578.  
  2. BOBKOVÁ. Velké dějiny zemí Koruny české, s. 146
  3. BOBKOVÁ. Velké dějiny zemí Koruny české, s. 236

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KAVKA, František. Čtyři ženy Karla IV. Královské sňatky. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2002. 189 s. ISBN 80-7185-493-X.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 40.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 56.  
  • SPĚVÁČEK, Jiří. Karel IV. Život a dílo (1316–1378). Praha : Nakladatelství Svoboda, 1980. 721 s.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi–Bog. Praha : Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 540–541.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Moravská markraběnka
Předchůdce:
-
1333 - 1348
Blanka z Valois
Nástupce:
Markéta Opavská
Česká královna
Předchůdce:
Beatrix Bourbonská
1346 - 1348
Blanka z Valois
Nástupce:
Anna Falcká
Německá královna
Předchůdce:
Markéta I.
1346 - 1348
Blanka z Valois
Nástupce:
Anna Falcká
Lucemburská hraběnka
Předchůdce:
Beatrix Bourbonská
1346 - 1348
Blanka z Valois
Nástupce:
Anna Falcká