Jan I. Bretaňský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Bretaňský (nákres vitráže v Chartres)
Příbuzenstvo
otec Petr I. Bretaňský
matka Alix z Thouars
manželka Blanka Navarrská
syn Jan II. Bretaňský
syn Petr
dcera Alix Bretaňská
syn Theobald
syn Theobald
dcera Eleonora
syn Mikuláš
syn Robert

Jan I. Bretaňský (fr. Jean le Roux (1217/1218?8. října 1286, Fréhel)[1] byl vévoda bretaňský, hrabě z Richmondu, účastník poslední kruciáty Ludvíka IX. a autor dvorské poezie.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan se narodil jako prvorozený syn Petra Mauclerca, bratrance francouzského krále a bretaňské dědičky Alix. Matka zemřela při porodu třetího potomka a ovdovělý Mauclerc se stal poručníkem malého Jana, budoucího bretaňského vévody.[3] Po smrti Ludvíka VIII. byl Mauclerc jedním z nespokojených buřičů, jež organizovali vzpoury proti regentské vládě královny vdovy.[4] Jako vévoda popudil své vazaly hrabivostí a snahou o změnu dosavdních místních zvyklostí a roku 1230 se dočkal vzpoury. Odbojní vazalové nakonec přísahali, že podpoří právo Mauclercova prvorozeného na bretaňské vévodství.[5]

Janova pečeť

Jan se svého dědictví ujal roku 1237[6] a zůstal věrný politice svého otce. Vůči šlechtě a církvi se choval sice stejně, ale poněkud taktičtěji a postupně se mu podařilo se svými nepřáteli smířit nebo je porazit na bitevním poli[6] jako se to stalo Petrovi z Craonu. V letech 1240-41 se rozhořel spor mezi vévodou a nespokojeným Hervém z Léonu a poté pětiletý konflikt s Oliverem z Clissonu a Eudem z Pontchâteau. Roku 1257 se vévoda pomstil Alanovi z Avagouru na městě Dinan, které vyplenil.[7] Bylo jeho zvykem využívat finanční neschopnosti svých odbojných vazalů a získával tak jejich majetky pro sebe či své příbuzné. Roku 1240 nechal z Bretaně vyhnat Židy a bojoval proti lichvě.[8]

Zúčastnil se tuniské kruciáty krále Ludvíka IX. a podařilo se mu z válečného dobrodružství vyváznout ve zdraví. Ovšem dluhy, které nadělal společně se svými vojáky, nebyly splaceny ještě roku 1312.[9] Po králově skonu se přidal k výpravě anglického prince Eduarda a dostal se s ním do Svaté země. Do Bretaně se vrátil roku 1273.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jan Bretaňský se 16. června 1236[1] oženil s prvorozenou[10] dcerou navarrského krále Theobalda I. S rukou nevěsty měl Jan případně získat i navarrské království. Dva roky[11] po svatbě se však narodil Theobaldovi vytoužený syn a Jan Bretaňský se roku 1254 za úplatu 3 tisíc livrů vzdal svého nároku na navarrský trůn.[1]

Zemřel v pokročilém věku po téměř padesáti letech vlády a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Prières, jehož byl fundátorem.[12] Díky štědrému mecenášství[13] vévodova otce Petra Mauclerca ke katedrále v Chartres, se pod jižní rozetou dochovala vitráž s bretaňským erbem a idealizovanou podobou Jana, jeho rodičů a sestry.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c www.fmg.ac
  2. GALLIOU, Patrick; JONES, Michael. Bretonci. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-202-2. S. 256.  
  3. Bretonci, str. 210
  4. KOVÁČ, Peter. Katedrála v Chartres. Francouzské umění rané a vrcholné gotiky. Praha : Eminent, 2007. ISBN 978-80-7281-000-0. S. 60.  
  5. Bretonci, str. 209-210
  6. a b Bretonci, str. 211
  7. Bretonci, str. 213
  8. Bretonci, str. 212
  9. Bretonci, str. 285
  10. www.mittelalter-genealogie.de
  11. www.mittelalter-genealogie.de
  12. fr.topic-topos.com
  13. Katedrála v Chartres, str. 203

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Petr I.
Znak z doby nástupu Bretaňský vévoda
12371286
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan II.