Jan II. Bretaňský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan II. Bretaňský
vévoda bretaňský a hrabě z Richmondu
Narození 3./4. ledna 1239?
Úmrtí 18. listopadu 1305
Lyon
Pochován Kostel svatého Armagila v Ploërmelu
Manželky Beatrix Anglická
Potomci Artur II. Bretaňský
Jan Bretaňský
Petr Bretaňský
Marie Bretaňská
Blanka Bretaňská
Eleonora Bretaňská
Dynastie Dreux
Otec Jan I. Bretaňský
Matka Blanka Navarrská

Jan II. Bretaňský (francouzsky Jean II de Bretagne, 3./4. ledna 1239?18. listopadu 1305, Lyon) vládl od roku 1268 až do své smrti jako bretaňský vévoda, a také jako hrabě z Richmondu v Anglii. Zúčastnil se dvou křížových výprav a byl zapojen do konfliktů mezi anglickým a francouzským králem. Byl rozdrcen kamením při nehodě během oslav papežovy korunovace.

Rodina a křížové výpravy[editovat | editovat zdroj]

Jan byl nejstarším synem Jana I. Bretaňského a Blanky Navarrské. Dne 22. ledna 1260 se oženil s Beatrix, dcerou krále Jindřicha III. Anglického. Jan si byl velmi blízký se svým švagrem, budoucím anglickým králem Eduardem I. V roce 1271 ho doprovázel na Deváté křížové výpravě, kde se setkal se svým otcem a francouzským králem Ludvíkem IX. Ludvík v Tunisu zemřel a Janův otec se vrátil do Bretaně. Jan následoval Eduarda do Palestiny. Křížová výprava skončila následujícího roku, aniž by dosáhli výrazných úspěchů. V roce 1285 se Jan zúčastnil Aragonské křížové výpravy na straně krále Filipa III. Francouzského.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Po otcově smrti 8. října 1286, Jan nastoupil na bretaňský trůn, zdědil také hrabství Richmond v Anglii. Jeho syn Jan řídil Guyenne ve jménu svého strýce, krále Eduarda, v květnu 1294 se francouzský král Filip IV. rozhodl mu Guyenne zabavit. Jan svému švagrovi v tomto konfliktu pomáhal, utrpěl však jen samé porážky. Když se však v roce 1296 anglická armáda snažila vybavit tím, že vydrancovala bretaňský klášter Saint-Mathieu de Fine-Terre, rozhodl se Jan Eduarda opustit. Na to ho Eduard zbavil richmondského hrabství. Jan se chtěl spojit s Francouzi, což zajistil sňatkem svého vnuka se sestřenicí krále Filipa, Isabelou z Valois. Filip ho pak v roce 1297 ve Francii povýšil mezi pairy.

Poslední roky a smrt[editovat | editovat zdroj]

V letech 1294 až 1304 Jan pomáhal francouzskému králi v tažení proti Vítovi Flanderskému, účastnil se rozhodující bitvy u Mons-en-Pévèle. Potom, co král Filip v roce 1305 zvítězil, Jan odcestoval do Lyonu, na korunovaci papeže Klementa V. Během oslav vedl papežova koně davem. Na hradbách bylo tolik lidí, že se kus hradeb odlomil a Jana zavalil. Zemřel o čtyři dny později, 18. listopadu. Jeho tělo bylo uloženo do olověné rakve a sesláno po Loiře. Pohřben byl 16. prosince v karmelitánském klášteře, který sám v Ploërmelu založil. Roku 1790 byl jeho náhrobek poničen[1] a znovu obnoven byl díky městské radě v 19. století. Nyní je v místním kostele kostele svatého Armagila.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John II, Duke of Brittany na anglické Wikipedii.

  1. www.culture.gouv.fr

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Jan I.
Znak z doby nástupu Bretaňský vévoda
12861305
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Artur II.
Předchůdce:
Jan
Hrabě z Richmondu
12681305
Nástupce:
Jan Bretaňský