Blanka Kastilská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Blanka Kastilská
francouzská královna
Blanka Kastilská jako vdova (Bible svatého Ludvíka)
Manžel Ludvík VIII. Francouzský
Korunovace 6. srpna 1223
Narození 4. března 1188
Palencia
Úmrtí 27. listopadu 1252
Melun
Pochována klášter Maubuisson a klášter Lys
Potomci Filip
Ludvík IX. Francouzský
Robert I. z Artois
Jan Francouzský
Alfons z Poitiers
Filip
Alžběta Francouzská
Štěpán
Karel I. z Anjou
Dynastie Burgundsko-Ivrejská dynastie
Otec Alfons VIII. Kastilský
Matka Eleonora Anglická

Blanka Kastilská zvaná Bílá královna (španělsky Blanca de Castilla, francouzsky Blanche de Castille, 4. března 1188 Palencia27. listopadu 1252 Melun) byla francouzská královna a regentka. Po manželově smrti energicky spravovala Francii za nezletilého syna Ludvíka IX. a dokázala pro něj uhájit království před vzpurnou šlechtou. Byla štědrou donátorkou, zakládala kláštery, objednávala vitraje a četné rukopisy. Na většině uměleckých děl spjatých s její osobou jsou zlaté kastilské hrady na červeném pozadí.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Korunovace Ludvíka VIII. a Blanky Kastilské (1223)

Blanka byla třetí dcerou Alfonse VIII., kastilského krále, a Eleonory, dcery anglického krále Jindřicha II. a Eleonory Akvitánské. Na základě smlouvy mezi králi Filipem Augustem a Janem byla Blanka, za pomoci své osmdesátileté babičky Eleonory Akvitánské, s velkou slávou a za účasti obou králů provdána dne 22. května 1200 za prince Ludvíka. Francouzi jí kvůli tmavým vlasům nazývali Kastilka[2] a spolu s ní přišla na francouzský dvůr kultura trubadúrů. Na dvoře mladého páru byli vítáni nejen trubadúři, ale také duchovní, takže kromě milostných písní se zde často konaly i plamenné filosofické disputace.[3]

Králův potupný návrat z Anglie na dobové miniatuře (1216)

Blanka poprvé prokázala své vladařské schopnosti v roce 1216, když si Ludvík chtěl po Janově smrti přisvojit anglickou korunu a při invazi do Anglie narazil na jednotný odpor. Filip II. August odmítl syna podporovat, a tak Blanka sama organizovala podpůrné flotily do Anglie, i když bez konečného úspěchu.

Ludvík zemřel po tříletém panování[4] na úplavici již v listopadu 1226 při návratu z jižní Francie, kde byl na papežovo naléhání potírat přívržence katarského hnutí a prosazoval tam přísné severofrancouzské lenní právo. Blanka se stala díky manželově závěti regentkou a opatrovnicí svých dětí, Ludvíkovi IX. bylo teprve 12 let. Své finance svěřovala do opatrovnictví templářům, kteří jí pravidelně předkládali vyúčtování[5] a roku 1236 je také pověřila financováním výstavby klášterní fundace v Maubuissonu.[6]

Modlící se Blanka Kastilská (Žaltář Blanky Kastilské)

Království se po králově skonu ocitlo v kritické situaci, všechna Kapetovci pracně získaná území se zdála být ztracena. Blanka však dokázala potlačit jak povstání baronů (1226), tak anglický útok (1230). Šlechta byla buď zastrašena, nebo získána na stranu Bílé královny a království zůstalo pro Ludvíka zachováno. Královnini nepřátelé mluvili o jejím milostném poměru s papežským vyslancem Romanem Frangipanem a Theobaldem, hrabětem ze Champagne,[7] který jí skládal milostné verše.[8] Faktem je, že za podpory papežského legáta se Blance podařilo udržet stabilitu státu a dokonce odrazit útoky anglického krále Jindřicha III.

I po převzetí vlády Ludvíkem byl Blančin vliv patrný. Právě matka vyhledala Ludvíkovi vhodnou nevěstu - roku 1234 se po získání papežského dispenzu oženil s dcerou provensálského hraběte Ramona Berenguera V. a Beatrix Savojské Markétou. Blanka Kastilská byla prohlášena královnou matkou. Celý nevěstin doprovod - savojští strýčci, chůva, dvorní dámy, byli ihned po sňatku posláni zpět domů.

Královna Blanka zacházela s královnou Markétou tak nevlídně, že, pokud to bylo jen trochu možné, znemožňovala svému synovi pobývat ve společnosti jeho ženy...
— Jean de Joinville[9]

Po Ludvíkově odchodu na křížovou výpravu, od níž jej vášnivě odrazovala, se opět stala regentkou a zoufale jej podporovala všemi dosažitelnými penězi a vojskem. V roce 1252 však došla na konec svých sil a po nehodě v listopadu zemřela.

Tělo královny vdovy bylo pohřbeno v klášteře Maubuisson[10] u Pontoise a srdce v klášteře Notre-Dame v Dammarie-les-Lys u Melunu, které sama založila.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOVÁČ, Peter. Katedrála v Remeši: Chrám pro korunovace francouzských králů. Praha: Ars Auro prior, 2018. 720 s. ISBN 978-80-904298-5-7. S. 678. Dále jen Katedrála v Remeši. 
  2. LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 476. Dále jen Svatý Ludvík. 
  3. Katedrála v Remeši, str. 650
  4. www.mittelalter-genealogie.de
  5. BARBER, Malcolm. Noví rytíři : dějiny templářského řádu. Praha: Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1. S. 295. Dále jen Noví rytíři. 
  6. Noví rytíři, str. 300
  7. Svatý Ludvík, str. 476
  8. http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu
  9. BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0819-5. S. 198. 
  10. www.fmg.ac

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jean de Joinville: La vie de Saint Louis
  • Elie Berger: Histoire de Blanche de Castille, reine de France, in Bibliothèque des écoles françaises d’Athènes et de Rome, Band LXX, Paris 1895
  • Louis-Sébastien Le Nain de Tillemont: Vie de Saint Louis, hg. von J. de Gaulle für die Société de l’histoire de France (6 Bände, 1847–1851);
  • Paulin Paris: Nouvelles recherches sur les mteurs de la reine Blanche et de Thibaud, in: Cabinet historique, 1858.
  • Régine Pernoud: Herrscherin in bewegter Zeit. Blanca von Kastilien, Königin von Frankreich, Neuausgabe 1995
  • Philippe Delorme: Blanche de Castille, Histoire des Reines de France, Ed. Pygmalion, 2002.
  • LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Francouzská královna
Předchůdce:
Ingeborg Dánská
12231226
Blanka Kastilská
Nástupce:
Markéta Provensálská