Robert I. z Artois

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Robert z Artois
hrabě z Artois
Narození 1216
Úmrtí 8. února 1250
Al-Mansura
Pohřben
Manželky Matylda Brabantská
Potomci Blanka z Artois
Robert II. z Artois
Dynastie Kapetovci
Otec Ludvík VIII. Francouzský
Matka Blanka Kastilská

Robert z Artois zvaný Dobrý (12168. února 1250) byl hrabě z Artois a účastník sedmé křížové výpravy, jež se mu stala osudnou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Robert I of Artois 1237.jpg

Byl pátým (a zároveň druhým přeživším) synem z početného potomstva krále Ludvíka VIII. a Blanky, dcery kastilského krále Alfonse VIII. 14. června 1237 se oženil s Matyldou Brabantskou, dcerou hraběte Jindřicha Brabantského a Marie Štaufské.

Křížová výprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Sedmá křížová výprava.
Loďstvo sedmé křížové výpravy

Roku 1248 se připojil ke křížové výpravě svého bratra, krále Ludvíka.

...když se on opásal křížem, přihlásili se ke křížové výpravě i Robert, hrabě z Artois, hrabě z Poitiers, Karel, hrabě z Anjou, pozdější král sicilský, všichni tři královi bratři.
— Jean de Joinville [1]

Po dobytí Damietty se účastnil tažení na Káhiru. V bitvě u pevnosti al-Mansúra velel Robert křižáckému předvoji, složenému především z příslušníků řádu templářů a Angličanů. Když předvoj překvapil a rozprášil mamlúcký tábor před pevností, Robert chtěl ustupující mamlúky pronásledovat a ztečí dobýt al-Mansúru. Mnozí hraběte nabádali k opatrnosti a zrazovali ho od frontálního útoku, a zejména hrabě ze Salisbury. Robert z Artois jej označil za zbabělce a „anglického ocáska“.[2] Hrabě ze Salisbury si urážku nenachal líbit a Robertovi odpověděl:

Dnes pojedu tak daleko, že se žádný Francouz neodváží za mnou ani k ocasu mého koně!
— Vilém ze Salisbury[2]

Následně celý předvoj se vrhl na město. Ve městě se však vojáci rozptýlili, bloudili v ulicích a byli snadno zpacifikováni.

Když jim přišlo na mysl vrátit se, Turci je v úzkých ulicích města Mansurah zasypali trámy a břevny.
— Jean de Joinville [3]

Robert z Artois se se zbytkem svých věrných opevnil v jednom z městských domů. Egypťané však obklíčený dům nakonec po zuřivém boji dobyli. Celý předvoj sedmé křížové výpravy byl vyhlazen. Z města nakonec vyvázlo jen několik málo rytířů, mezi nimi i kronikář výpravy Jean de Joinville, kterého i s několika druhy, z obklíčení vysvobodil druhý králův bratr Karel z Anjou. Sám Robert z Artois padl, jakož i hrabě ze Salisbury.

Robertova smrt povzbudila egyptské obránce k novému odporu proti křižákům, neboť hrabě byl, jakožto králův bratr, oděn v královských barvách s francouzskými liliemi, Egypťané byli proto v prvních chvílích přesvědčeni, že zabili samotného krále.

Robert z Artois je společně s rodinou byl zpodobněn na svorníku v kapli zámku Saint-Germain-en-Laye.[4]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert I of Artois na anglické Wikipedii.

  1. Staré francouzské kroniky. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962. S. 122. 
  2. a b DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Praha: Orbis, 1973. S. 196. 
  3. DE JOINVILLE, Jean. Paměti křižákovy. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. S. 62. 
  4. Joseph de Terline: La tête de saint Louis à Saint-Germain-en-Laye

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. 
  • JOINVILLE, Jean de. Paměti křižákovy. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965.