Jean de Joinville

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jean de Joinville
Narození 1224
Úmrtí 24. prosince 1317 (ve věku 92–93 let)
Povolání historik, spisovatel, feudatory a životopisec
Manžel(ka) Alix of Grandpré
Alix of Reynel
Děti Anselm de Joinville
Příbuzní bratr Geoffrey of Joinville
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Idealizovaná socha Jeana de Joinville

Jean de Joinville (122424. prosince 1317) byl rytíř a senešal hrabství Champagne, syn Simona z Joinville a Béatrix z Auxonne, autor biografie francouzského krále Ludvíka IX.

Rané mládí drobného šlechtice Joinvilla proběhlo ve službách navarrského krále Theobalda, který byl zároveň hrabětem ze Champagne. Joinville byl královým panošem a poté se dal do služeb mladého Ludvíka IX. Uměl číst a psát, mluvil latinsky, orientoval se v teologii.

Křížová výprava[editovat | editovat zdroj]

A brzo zadul v plachty vítr a odnesl nás z dohledu země, takže jsme neviděli leč jen a vodu. A každý den nás vítr více vzdálil krajů, kde jsme se narodili.[1]

Joinville roku 1248 společně se svým králem a jeho rodinou vyrazil vstříc dobrodružství křížové výpravy. Cílem křižáků byl Egypt, kde se velice brzy podařilo dobýt a obsadit město Damietta. Výprava však nepokračovala úspěšně.

Obléhání Damietty roku 1249 na středověké iluminaci
Saracéni oznámili sultánovi poštovními holuby, a to třikrát, že se francouzský král vylodil, a vůbec se jim nedostalo odpovědi, neboť sultán ležel nemocen. Za toho stavu měli za to, že je sultán již mrtev, a vyklidili Damiettu.[1]

Na podzim 1249 se Ludvík dal na pochod do egyptského vnitrozemí. V bitvě u pevnosti al-Mansúra zemřel králův bratr Robert I. z Artois a Joinvilla a hrstku rytířů z obklíčení vysekal princ Karel. V křižáckém táboře se začala šířit epidemie pravděpodobně díky vodě plné mrtvých těl.[2] Nemocný král i zubožené vojsko bylo Egypťany obklíčeno a zajato. 6. dubna 1250 se do rukou mameluků dostal i Joinville[3] a vážně onemocněl.[4]

Damiettu zatím před muslimským protiútokem uhájila malá posádka pod velením královny Markéty Provensálské. Ludvík byl posléze výměnou za město a výkupné ve výši 400 000 liver propuštěn a odjel do Palestiny, kde strávil čtyři roky budováním opevnění. Za tu dobu se mu podařilo vyjednat propuštění francouzských i palestinských křižáků, kteří byli v egyptském zajetí. Roku 1254 se z politických důvodů vrátil do Francie, která byla destabilizována úmrtím královny matky Blanky Kastilské.

Vystoupil tedy král na pevnou zemi u hradu Hyeres, a stejně učinila královna, jejich děti a my všichni. Po šesti létech jsme opět byli v rodné zemi...[1]

Události sedmé křížové výpravy popsal Joinville po více než třiceti letech ve vzpomínkovém díle "Kniha posvátných slov a dobrých skutků našeho krále Ludvíka Svatého". Další královy kruciáty se odmítl zúčastnit. Zemřel jako starý muž roku 1317 a byl pohřben v rodovém pohřebišti v kostele sv. Vavřince v Joinville.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c JOINVILLE, Jean de. Paměti křižákovy. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965.  
  2. Paměti křižákovy, str. 83
  3. Paměti křižákovy, str. 99
  4. Paměti křižákovy, str. 103
  5. Meḿoires du sire de Joinville: ou, Histoire de Saint Louis

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0512-9.  
  • JOINVILLE, Jean de. Život svatého Ludvíka, krále francouzského. Stará Říše na Moravě : Antonín Ludvík Stříž, 1917. 224 s.  
  • JOINVILLU, Jan ze. Život Ludvíka Svatého. Praha : Argo, 2014. 256 s. ISBN 978-80-257-1270-2.  
  • JOINVILLE, Jean de. Paměti křižákovy, přel. Václav Černý. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965.  
  • TATE, Georges. Křižáci v Orientu. Praha : Nakladatelství Slovart, 1996.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]