Jean de Joinville

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jean de Joinville
Jean de Joinville.jpg
Narození 1224
Úmrtí 24. prosince 1317 (ve věku 92–93 let)
Povolání historik, spisovatel, feudatory a životopisec
Manžel(ka) Alix of Grandpré
Alix of Reynel
Děti Anselm de Joinville
Rodiče Simon de Joinville a Beatrice of Auxonne
Příbuzní Geoffrey of Joinville
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Idealizovaná socha Jeana de Joinville

Jean de Joinville (122424. prosince 1317) byl rytíř a senešal hrabství Champagne, syn Simona z Joinville a Béatrix z Auxonne, autor biografie francouzského krále Ludvíka IX.

Rané mládí drobného šlechtice Joinvilla proběhlo ve službách navarrského krále Theobalda, který byl zároveň hrabětem ze Champagne. Joinville byl královým panošem a poté se dal do služeb mladého Ludvíka IX. Uměl číst a psát, mluvil latinsky, orientoval se v teologii.

Křížová výprava[editovat | editovat zdroj]

A brzo zadul v plachty vítr a odnesl nás z dohledu země, takže jsme neviděli leč jen a vodu. A každý den nás vítr více vzdálil krajů, kde jsme se narodili.[1]

Joinville roku 1248 společně se svým králem a jeho rodinou vyrazil vstříc dobrodružství křížové výpravy. Cílem křižáků byl Egypt, kde se velice brzy podařilo dobýt a obsadit město Damietta. Výprava však nepokračovala úspěšně.

Obléhání Damietty roku 1249 na středověké iluminaci
Saracéni oznámili sultánovi poštovními holuby, a to třikrát, že se francouzský král vylodil, a vůbec se jim nedostalo odpovědi, neboť sultán ležel nemocen. Za toho stavu měli za to, že je sultán již mrtev, a vyklidili Damiettu.[1]

Na podzim 1249 se Ludvík dal na pochod do egyptského vnitrozemí. V bitvě u pevnosti al-Mansúra zemřel králův bratr Robert I. z Artois a Joinvilla a hrstku rytířů z obklíčení vysekal princ Karel. V křižáckém táboře se začala šířit epidemie pravděpodobně díky vodě plné mrtvých těl.[2] Nemocný král i zubožené vojsko bylo Egypťany obklíčeno a zajato. 6. dubna 1250 se do rukou mameluků dostal i Joinville[3] a vážně onemocněl.[4]

Damiettu zatím před muslimským protiútokem uhájila malá posádka pod velením královny Markéty Provensálské. Ludvík byl posléze výměnou za město a výkupné ve výši 400 000 liver propuštěn a odjel do Palestiny, kde strávil čtyři roky budováním opevnění. Za tu dobu se mu podařilo vyjednat propuštění francouzských i palestinských křižáků, kteří byli v egyptském zajetí. Roku 1254 se z politických důvodů vrátil do Francie, která byla destabilizována úmrtím královny matky Blanky Kastilské.

Vystoupil tedy král na pevnou zemi u hradu Hyeres, a stejně učinila královna, jejich děti a my všichni. Po šesti létech jsme opět byli v rodné zemi...[1]

Události sedmé křížové výpravy popsal Joinville po více než třiceti letech ve vzpomínkovém díle "Kniha posvátných slov a dobrých skutků našeho krále Ludvíka Svatého". Další královy kruciáty se odmítl zúčastnit. Zemřel jako starý muž roku 1317 a byl pohřben v rodovém pohřebišti v kostele sv. Vavřince v Joinville.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c JOINVILLE, Jean de. Paměti křižákovy. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965.  
  2. Paměti křižákovy, str. 83
  3. Paměti křižákovy, str. 99
  4. Paměti křižákovy, str. 103
  5. Meḿoires du sire de Joinville: ou, Histoire de Saint Louis

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0512-9.  
  • JOINVILLE, Jean de. Život svatého Ludvíka, krále francouzského. Stará Říše na Moravě : Antonín Ludvík Stříž, 1917. 224 s.  
  • JOINVILLU, Jan ze. Život Ludvíka Svatého. Praha : Argo, 2014. 256 s. ISBN 978-80-257-1270-2.  
  • JOINVILLE, Jean de. Paměti křižákovy, přel. Václav Černý. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965.  
  • TATE, Georges. Křižáci v Orientu. Praha : Nakladatelství Slovart, 1996. ISBN 80-85871-15-7.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]