Křižácké státy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Křižácké státy bylo množství feudálních panství západoevropského stylu, vybudované křižáky v období křížových výprav ve Svaté zemi, Anatolii a Středozemním moři.

Tváří v tvář islámu[editovat | editovat zdroj]

Blízký východ roku 1135
s tureckými, arabskými
a křižáckými státy.

První čtyři křižácké státy vznikly na Blízkém východě těsně po první křížové výpravě:

Armoiries Héthoumides.svg Arménské království v Kilíkii nebylo ryze křižácké království. Královský status byl této zemi udělen papežem Inocencem III. Na jeho trůn se později dostala křižácká dynastie Lusignan, která jej přiblížila západní Evropě.

Kypr[editovat | editovat zdroj]

Nástupnické státy po dobytí Byzantské říše křižáky

Řecko[editovat | editovat zdroj]

Křižácké a řecké nástupnické státy po čtvrté křížové výpravě
v Řecku

Během čtvrté křížové výpravy byla dobyta Byzantská říše a její území rozděleno na:

Latinské císařství a Théby byly v roce 1261 Byzantinci dobyty zpět. Křižácká správa přetrvala v Athénách a Peloponésu až do 15. století, kdy byla panství dobyta Osmanskými Turky.

Středomořská léna[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv malá, existovala ve Středomoří další křižácká panství, vybudované ve stylu západního feudalismu, a to ostrovy Djerba a Taborca, nacházející se při pobřeží Tuniska.

Křižácká panství na severu[editovat | editovat zdroj]

Křižácké země v Pobaltí

V roce 1193 vyzval papež Celestýn III. rytířské řády, zejména Řád německých rytířů a Řád mečových bratří k boji proti nevěřícím v Pobaltí, protože v Pobaltí stále žily kmeny, které odmítaly přijmout křesťanství. Tyto řády se vydaly bojovat do těchto končin proti pohanům i proti pravoslavným ruským knížectvím.

Řád německých rytířů založil vlastní řádový stát na dobytém území Pruska, stejně jako řád byl spravován na bázi teokratické republiky s prvky monarchie a feudalismu. Hlavou státu stejně jako řádu byl doživotně zvolený velmistr vybraný příslušným volícím orgánem (v tomto případě generální kapitula) tvořeného šlechtou. Řádoví rytíři museli být šlechtického původu, pocházeli z různých evropských zemí, většinou německých (čili původu také německého) a běžně tedy užívali němčiny, která byla úředním jazykem řádu a tedy i řádového státu. To znamenalo vytlačování domorodých jazyků pokořených baltských kmenů jako např. pruštiny. Rytíři byli vázáni poslušností k řádu a své životy přizpůsobovali pravidlům řehole včetně povinností celibátu apod., obývali různá stavení vlastněných řádem (domy, hrady a kláštery) uzpůsobených do souhrnu sídel zvané komendy či komturie, v jejichž čele obvykle stál výše postavený šlechtic a člen řádu zvaný komtur. Řádová sídla a jejich místodržitelé měli různá postavení v hierarchii řádu vůči vyšším kruhům, kromě velmistra byla řádová vláda tvořena dalšími vysokými hodnostáři a členy řádu zastávajících funkci ministrů. Pouze biskupství na území řádového státu podléhala arcibiskupství v Rize. Řád rytířů se nemohl spoléhat jen na práci svých níže postavených bratří v rámci řádu, ale převážně na prostý lid, místní domorodé (většinou pruské) obyvatelstvo, které bylo pracně a pomalu christianizováno, ale především na německé kolonisty, kteří již byli přirozeně křesťany od narození a do Pobaltí přicházeli s vidinou nových příležitostí a pozemků.

Druhý řádový stát (livonský) byl založen Řádem mečových bratří na většině dobytého území dnešního Lotyšska a postavena pod patronát Panny Marie jako země Mariina – Terra Mariana, také on byl převážně tvořen německými kolonisty. Způsob správy a vlády řádů nad oběma řádovými panstvími se principiálně nijak nelišily od panství spravovaných jinými řády jako byli johanité a templáři.

Území Estonska bylo dobyto dánskými křižáky a přidruženo jako vazalský stát k Dánskému království.

Seznam křižáckých států[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crusader states na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Westermann, Großer Atlas zur Weltgeschichte

Související články[editovat | editovat zdroj]