Kypr pod nadvládou Řádu templářů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kypr
Chypre
 Kyperské císařství 11911192 Kyperské království 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
rozloha:
9 251 km²
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
1191Izák Komnenos svržen anglickým králem Richardem I. během třetí křížové výpravy, ostrov prodán templářskému řádu.
zánik:
1192 – ostrov prodán Guyovi de Lusignan
Státní útvary a území
Předcházející:
Kyperské císařství Kyperské císařství
Nástupnické:
Kyperské království Kyperské království

Ostrov Kypr se pod správu Řádu templářů dostal během třetí křížové výpravy probíhající v letech 11891192. V roce 1191 anglický král Richard I. Lví srdce dobyl Kypr na místním vládci, byzantském guvernérovi a samozvaném byzantském vzdorocísaři Izáku Komnenovi, během své cesty do Svaté země. Richard poté předal ostrov do vlastnictví templářům, rytířsko-vojenskému řádu katolické církve, který byl při jeho výpravě nápomocný, jenže řeckým obyvatelům Kypru se noví páni příliš nezamlouvali a to nakonec na Kypru vyústilo v ozbrojený odpor a povstání. Rytířský řád, jehož hlavní úloha byla obrana Palestiny a jeho pokladna byla vytížena správou rozsáhlého majetku a permanentním vojenským úsilím, nakonec usoudil, že velký ostrov ve Středomoří neudrží snadno a pro řád bude daleko výhodnější jej obratem prodat bývalému jeruzalémskému králi Guyovi de Lusignan. Kypr, který byl dosud themou Byzantské říše, se stal samostatným královstvím podle západního vzoru, respektive podle vzoru křižáckých států v Levantě. Řád templářů však ostrov úplně neopustil a působil na něm dál. Kyperské komturství zřízené v Limassolu zůstalo významnou základnou řádu i po skončení křížových výprav. Po pádu křižáckých států v roce 1291 přesunuli templáři své centrum na Kypr, kde byl roku 1294 zvolen i poslední řádový velmistr Jacques de Molay, a poté přesídlil do Paříže. Byl to také Jacques de Molay, kdo roku 1306 rozhodl o přesídlení z Kypru do Francie, kde se novým sídlem velmistra stala Paříž. Templáři vlastnili téměř třetinu města s vlastní opevněnou enklávou uvnitř, která se podle templářů i nazývala, Templ.

Hrad Kolosi v Limassolu
Kostel templářů a posléze johanitů ve Famagustě na východě Kypru

Řád templářů na rozdíl od svých konkurentů, rytířských řádů johanitů a německých rytířů, nevyvíjel snahu získat území s državami pod svou svrchovanou vládu. Templářský řád sice zbohatl a jeho politická moc závratně vzrostla, avšak veškeré své úsilí soustředil do vojenských operací v Levantě, nebo jeho vedení značně podcenilo situaci. Poté, co byly křižácké državy ve Svaté zemi nadobro ztraceny a křížové výpravy se staly záležitostí minulosti, se bohatství řádu stalo příčinou závisti a nakonec i jeho pádu. Řád nahromadil nerozumně velké množství majetku na Západě, zejména ve Francii, a upoutával na sebe pozornost svým bohatstvím. Velice brzy se stal trnem v oku místním vládcům a šlechtě, především pak francouzskému králi, pro nějž řád dokonce spravoval královské finance. U francouzského krále Filipa IV. Sličného, který byl u řádu nejvíc zadlužen, vzbudilo bohatství a moc řádu nenávist a strach. Řád templářů byl nakonec zrušen kvůli jeho kontroverznímu obvinění z hereze a rozpuštěn po vleklém soudním sporu v roce 1312 papežskou bulou Vox in excelso Klementa V., řádový majetek byl zkonfiskován, částečně převeden na johanity a nové nástupnické řády, nebo uloupen.

Kyperské království přetrvalo až do roku 1489, kdy poslední královna Kateřina Cornaro prodala ostrov Benátčanům. Místní archívy řádu v Limassolu přežily i jeho pád, a to až do invaze tureckých vojsk Osmanské říše, kdy byly kompletně zničeny.


Související články[editovat | editovat zdroj]