Rytířský řád

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Rytířské řády)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Historická rekonstrukce příslušníka Řádu dobřínských rytířů, působící během 13. století v Prusku

Pojmem rytířský řád se obvykle rozumí náboženská (polo)vojenská společnost (organizace), zpravidla se odvolávající na křesťanské a rytířské hodnoty a tradice, nebo záslužné vyznamenání udělované někým někomu.

První rytířské vojenské řády (latinsky militaris ordo) vznikaly koncem 11. a během 12. století zejména v souvislosti s křížovými výpravami do Svaté země. Původně malé ozbrojené milice se rozrostly do vojenských organizací evropského rozsahu a staly se podstatnou vojenskou silou křižáckých státečků v Levantě, které v důsledku kruciát ve východním Středomoří vznikly, a s jejichž pomocí mohly ve východním Středomoří odolávat tlaku svých okolních mocnějších muslimských sousedů. Od vrcholného a především pozdního středověku pak začaly v Evropě vznikat rytířské řády světské a záslužné.

Řády založené křižáky v Palestině byly spravované v podobě řeholních organizací tvořených zejména novou třídou rytířů-mnichů v rámci katolické církve. Jejich původní myšlenkou byla sice péče o trpící (nemocné) poutníky do Jeruzaléma a dalších svatých míst, postupně však vstupovala do popředí jejich ozbrojená ochrana a posléze i obrana a šíření křesťanství (v heraldických znacích těchto řádů proto vždy vystupoval kříž) mezi nevěřící, v tomto případě obrana křižáckých držav před islámem. Členové řádů tak spojovali tradiční mnišské sliby jako chudoba, čistota (cudnost), poslušnost, s povinností boje proti nevěřícím, tj. pohanům.

Časem však jejich role jako vojenské síly proti „pohanům“ (muslimským Arabům, nechristianizovaným Baltům a dalším) a šíření křesťanství ustoupilo do pozadí, řády se zaměřily na udržování a správu obrovského majetku a bankovnictví. K majetku, který získaly, náleželo i nákladné vydržování hradů a jejich posádek. To vedlo ke konfliktům jak se Svatým stolcem, tak i se světskými panovníky, v některých případech pak k zabavení jejich majetku a rozpuštění řádu (viz Řád templářů). Vzhledem k tomu, že původní nadšení z křížových výprav opadlo, byly vyhlídky na další velká tažení v nedohlednu, ani nové řády už zpravidla nedosáhly úspěchů svých vzorů, některé byly pro nadbytečnost či ztrátu původního poslání rozpuštěny nebo sloučeny s jinými.

Činnost řádů, které se dochovaly do dnešní doby, je výlučně dobročinného charakteru, i když jejich vnitřní struktura často připomíná tradice středověku. V 18., 19. a 20. století vzniklo také mnoho řádů, které se odvolávaly na tradici středověkých církevních řádů. Většinou se jednalo o imitace či nové větve svobodného zednářství.[1] Často se vyskytují i řády samozvané nebo zcela podvodné, např. novodobý Suverénní řád sv. Stanislava[2] nebo Řád sv. Agáty z Paterna,[3][4], jejichž smyslem bývá obohacení jejich zakladatelů. Mezinárodně uznávané jsou v současnosti ty řády, které se nachází v Registru rytířských řádů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Řád templářů: bratr rytíř v civilu (vlevo), ve zbroji (uprostřed) a řádový kaplan (vpravo)
Řád templářů: bratr rytíř v civilu (vlevo), ve zbroji (uprostřed) a řádový kaplan (vpravo)

Dobytí Jeruzaléma v roce 1099 účastníky první křížové výpravou neznamenalo ještě definitivní zlomení muslimské moci v Palestině. Některé města v oblasti ještě stále zůstávala v rukou lokálních muslimských vládců (Týr padl do křižáckých rukou v roce 1124, Aškalón až v roce 1153). Do Palestiny osvobozené od muslimské nadvlády mohly znovu proudit křesťanští poutníci z Evropy, aniž by byli vystavováni předešlé seldžucké perzekuci, nyní však na svých cestách museli běžně potýkat s hrozbou přepadení muslimských lupičů, nebo i velkým nájezdům. Nově ustanovenému a nezabezpečenému Jeruzalémskému království nezbylo dostatek bojeschopných sil, neboť mnoho účastníků první výpravy dosáhlo již svého cíle, jakým bylo dobytí Jeruzaléma, popřípadě se již usadilo, získalo pozemky v novém království nebo se s nabytou kořistí vracelo do Evropy. S tím se křižácké státy potýkaly v podstatě po celou dobu své existence, kdy mnohdy muselo čelit několikanásobné početní převaze nepřátel. Byla to v podstatě neschopnost a nejednotnost okolních muslimů, které prodlužovaly životnost franckých států.

Bezprostřední příčinou vzniku řádů mohlo být napadení 700 poutníků na cestě z Jeruzaléma, kdy bylo na 300 z nich zabito a 60 zajato muslimskými útočníky právě z výše zmíněných měst Týru a Aškalónu. V roce 1120 jeruzalémský král Balduin II. potvrdil výsady organizaci provozující v Jeruzalémě špitál, známé jako johanité, rozšiřující její dosavadní špitální činnost navíc o vojenskou úlohu a přeměňující ji na řád rytířský a vojenský. O rok později totéž v souvislosti s ochranou poutníků učinil u družiny franckých rytířů ubytovaných jižně od paláce nedaleko dnešní mešity al-Aksá, známé poté jako templáři. Společným znakem těchto rytířů byly bílé pláště, později doplněné o typické červené kříže prvních křižáků.

Nový typ církevní organizace kombinující dosud neslučitelné prvky, ideály křesťanského života a mnišství kombinující s vojenstvím a válkou, zprvu budil na evropských dvorech rozporuplné reakce, ale díky nadšení z cest do Svaté země a ideálům křížových tažení zaznamenal v té době nevídaný úspěch a oblibu, a to navzdory životu bez majetku a v odříkání, které byly toho nedílnou součástí. Členům byla slibována jistota spasení, pokud podlehnou mučednickou smrtí v boji s nevěřícími. Do řádů vstupovali nejen prostí křižáci a příslušníci nižší šlechty, ale i vysoká šlechta, zpravidla neprvorození synové mající pramalé vyhlídky na dědictví, výjimkou nebyli ani bohatí mecenáši. I taková nepřímá podpora mohla znamenat odčinění hříchů. Dosažení věčného života mělo být podpořeno i tím, že zesnulí členové a v některých případech i podporovatelé byly pochováni na řádovém hřbitově. Templáři navíc v rámci svých domů rozvinuli vlastní bankovní systém. Řády tak různými způsoby přicházely k dosud nebývalému jmění, zároveň mezi nimi docházelo i k posilování rivality a nepřátelství.

Pevnosti a kláštery rytířských řádů v Palestině do roku 1291

Rytířské řády, operující zprvu pouze v Levantě, měly záhy na to majetky roztroušené po celé Evropě a všude po Středomoří, to se vyznačovalo mimo jiné výstavbou nových řádových sídel, hradů a řádových domů (komend) a kostelů. Ve snaze tyto úspěchy napodobit následoval zanedlouho vznik dalších řádů i mimo cílené působiště blízkovýchodního Zámoří, jako bylo Španělsko a severovýchodní Evropa.

Rytířské řády založené v Palestině z tohoto důvodu navazovaly kontakty v Evropě ve snaze získat další podporu a členy. Časem se staly významnou součástí vojenské síly křižáckých států. Řádoví rytíři na rozdíl od svých světských protějšků působili v křižáckém vojsku jako organizované elitní jednotky. Zejména templáři a johanité se prosadili díky své bojeschopnosti, disciplíně a odhodlání. Zároveň oba řády měly dostatek prostředků na to, aby si vydržovali menší armády složené z bratrů prostého původu, zajišťující posádky hradů, pěchotu a jezdectvo. Výjimkou nebyli ani bojovníci místního původu, takzvaní turkopolové, kteří plnili úlohu zvědů nebo lehké jízdy.

Zemřít v boji s nepřáteli Krista znamenalo pro příslušníky řádů příslib dosažení věčného spasení a odpuštění hříchů. Nebylo neobvyklé, že v klášteře, ale i mimo něj, platila přísná pravidla. Dokonce i upadnutí do nepřátelského zajetí znamenala pro templáře věznění nebo smrt, neboť stanovené regule zapovídaly vydávat za své zajatce výkupné.

Egyptský sultán Saladin nechal proto po vítězné bitvě u Hattínu zajaté templáře a johanity jako zatvrzelé nepřátele islámu stít. Uvědomoval si, že pokud přeživší rytíře nechá propustit na svobodu, může si být jistý tím, že pozvednou proti němu meč znovu. Každému zajatci bylo nabídnuto, buď přijetí islámu, nebo okamžitá poprava. Všichni, nebo snad převážná většina, zvolila raději rychlou smrt. Řád templářů byl ryze rytířským řádem na rozdíl od konkurenčních johanitů. Také němečtí rytíři postupně přešli z monasticko-špitálního poslání k čistě vojenské funkci.[5] Církevní vojenské řády se tak dělily na ryze rytířské a rytířsko-špitální.[6]

Z důvodu udržení křižáckých panství v Levantě byly řády mnohdy nuceny navazovat i nepopulární spojenecké vztahy s nevěřícími protivníky. Pokud byli muslimové ve vzájemné rozepři, neváhali křesťané toho využít ve svůj prospěch. Takovou příležitostí byly dynastické spory mezi Ajjúbovci, kdy obě znepřátelené frakce sídlící v Káhiře a Damašku bojovaly mezi sebou o následnictví, nebo nechvalně proslulá ši'ítská sekta asasínů (nizárijských ismailitů), což obvykle vedlo k úpadku pověsti řádů v Evropě.[7][8] S úpadkem ideje křížových výprav a nakonec se ztrátou Svaté země se musely řády vypořádat hledáním nové působiště. Johanité přesunuli svou pozornost do Středomoří a budování námořní flotily, zejména na ostrov Rhodos, které původně naleželo Byzanci, na němž si zbudovali své nové sídlo nezávisle na světské moci. Řád templářů po krátkém působení na Kypru přesunul veškerou svou pozornost do Francie, kde mu náleželo nejvíce statků, to se mu také později stalo osudným (viz proces proti templářům). Řád německých rytířů se zcela zaměřil do oblasti Pobaltí a podařilo se mu v této oblasti vytvořit mocný řádový stát, ale později narazil na tvrdý odpor při pokusech toto území rozšiřovat a zasahovat do politiky okolních zemí. Ty skončily v 15. století zničením tohoto státního útvaru.

V období pozdního středověku byly zakládány také první zcela světské řády ve snaze panovníků zavázat si, sdružovat a vyznamenávat příslušníky šlechtických rodin. Výměnou za prestiž, které toto členství přinášelo, se panovník i tímto způsobem snažil rozšiřovat svůj vliv. Členství v těchto uskupeních nebylo vázáno mnišskými sliby a přísným životem v klášteře a vyznačovalo se vyznamenáním udělené panovníkem.

Seznam církevních vojensko-rytířských řádů[editovat | editovat zdroj]

Řády s mezinárodní působností[editovat | editovat zdroj]

Sídla Řádu johanitů v Evropě kolem roku 1300
Templářská sídla v Evropě kolem roku 1300
insignie vlajka jméno země původu vznik zánik název
Cross of the Knights Hospitaller.svg
Flag of the Order of St. John (various).svg
Řád johanitů
(později Řád rhodských či maltézských rytířů)
Jeruzalémské
království
Jeruzalémské království Jeruzalémské
království

Flag of the Republic of Amalfi.svg Republika Amalfi – zakládající členové
Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království – majoritní původ členů
1023 – bratrstvo
1113 – řád schválený církví
1119 – rytířský řád
do současnosti latinsky Ordo Fratrum Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani nebo Fraternitas Hospitalaria
Řád rytířů svatého Jana v Jeruzalémě
(také Maltézský řád, hospitalité sv. Jana, svatojánští rytíři, špitálníci apod.
Cross of the Holy Sepulchre Order.svg
Drapeau du Saint-Sépulcre.svg
Řád Božího hrobu
(Řád křižovníků s červeným křížem)
Jeruzalémské
království
Jeruzalémské království Jeruzalémské
království

Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království – majoritní původ členů
1099 do současnosti latinsky Ordo Equestris Sancti Sepulcri Hierosolymitani
(známi jako kanovníci Božího hrobu, později rytíři Božího hrobu, také zkráceně jako božehrobci)
Cross of the Knights Templar.svg
Bandeira Templária.svg
Řád templářů Jeruzalémské
království
Jeruzalémské království Jeruzalémské
království

Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království – majoritní původ členů
1119 – rytířský řád 1312 latinsky Pauperes commilitones Christi Templique Salomonici
Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu
(také rytíři templu, rytíři Šalamounova chrámu, chrámoví rytíři apod.)
Lazarus cross.svg
Flag of the Order of Saint Lazarus.svg
Řád svatého Lazara Jeruzalémské
království
Jeruzalémské království Jeruzalémské
království

Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království – majoritní původ členů
1098 – bratrstvo
1142 – rytířský řád
do současnosti latinsky Ordinis Fratrum et Militum Hospitalis Leprosorum Sancti Lazari Hierosolymitani
Řád rytířů svatého Lazara Jeruzalémského.
(známi také jako rytíři sv. Lazara, lazariáni či lazarité). Jako ekumenický sdružuje křesťany různých církví.[9]
Insignia Germany Order Teutonic.svg
Flag of the State of the Teutonic Order.svg
Řád německých rytířů Jeruzalémské
království
Jeruzalémské království Jeruzalémské
království

Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská – majoritní původ členů
1190 – špitální bratrstvo
1199 – rytířský řád
1834 – zrušení rytířského řádu a přerod v řád řeholních kanovníků latinsky Ordo domus Sanctæ Mariæ Theutonicorum Hierosolymitanorum
německy Orden der Brüder vom Deutschen Haus der Heiligen Maria in Jerusalem
(také Německý řád, bratři německého řádu Panny Marie apod.)

Řády s lokální působností[editovat | editovat zdroj]

insignie jméno země původu vznik zánik jiné názvy
Cross tau.svg
Řád sv. Jakuba z Altopascio Flag of the Papal States (pre 1808).svg Papežský stát
Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království
952 1587 – sloučen s Řádem sv. Lazara italsky Ordine di San Giacomo d'Altopascio
zvaný též Řád rytířů Tau
Star of the Betlemitani.png
Řád křižovníků s červenou hvězdou v modrém poli Jeruzalémské
království
Jeruzalémské království Jeruzalémské
království

Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království – majoritní původ členů
? 12. století ? 15. století jinak též zkráceně betlemité
Cross saint thomas 1236.svg
Řád rytířů sv. Tomáše Canterburského v Akře Jeruzalémské
království
Jeruzalémské království Jeruzalémské
království

Anglické královstvíAnglické království Anglické království – majoritní původ členů
1191 – řád schválený církví
1236 – rytířský řád
do současnosti anglicky Hospitallers of St Thomas of Canterbury at Acre
(Řád rytířů sv. Tomáše v Akře, rytíři svatého Tomáše apod.)
Cross of order of mountjoy.svg
Řád rytířů z Montjoie Jeruzalémské
království
Jeruzalémské království Jeruzalémské
království

Royal Banner of Aragón.svg Aragonské království – majoritní původ členů
11711180 1196 – reorganizován v Řád Monfragüe také zván Řádem rytířů z Monte Gaudio či Řádem Trufac
Cross of order of mountjoy.svg
Řád Monfragüe Pyrenejský poloostrov
Royal Banner of Aragón.svg Aragonské království
1196 – reorganizován z Řádu rytířů z Montjoie 1221 (sloučen s
Calatravským řádem)
(chybí) Truxillský řád Kastilské královstvíKastilské království Kastilské království vznik přesně nedoložen 1230 – zánik
Cross with red star.svg
Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou Flag of Bohemia.svg České království 1233 – bratrstvo
1237 – rytířský řád
do současnosti Také známí jako křižovníci s červenou hvězdou. Dnes působí jako řeholní řád.
Cyriaci.svg
Řád křižovníků s červeným srdcem Flag of the Papal States (pre 1808).svg Papežský stát 1256 1832 také Řád sv. Cyriaka nebo zkráceně cyriaci
Dobrzynski braty.svg
Řád dobřínských rytířů Pobaltí
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská – majoritní původ členů
? 13. století 1237 – sloučen s Řádem německých rytířů) Řád dobříňských rytířů či zkráceně bratři dobřínští
Cross livonia-vector.svg
Řád mečových bratří Pobaltí
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská – majoritní původ členů
1202 1237 – sloučen s Řádem německých rytířů1561 též mečoví rytíři, rytíři meče
Baltic coat of arms.svg
Livonský řád
(livonská větev Řádu
německých rytířů)
Pobaltí
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská – majoritní původ členů
1237 1525 neboli livonští rytíři
Kreuz - Sacro Ordine Dinastico, Militare e Ospedaliero della Milizia di Gesù Cristo e di Santa Maria Gloriosa.png
Řád Ježíše Krista a svaté Panny Marie Flag of the Papal States (pre 1808).svg Papežský stát 1209 Sacro Ordine Dinastico, Militare e Ospedaliero della Milizia di Gesù Cristo e di Santa Maria Gloriosa
Badge of the Order of Calatrava.svg
Řád calatravských rytířů Pyrenejský poloostrov 1158
1187 – potvrzen jako rytířský řád
oficiálně Vojenský rytířský řád z Calatravy
Cross of Saint James.svg
Řád svatojakubských rytířů Pyrenejský poloostrov 1170 – bratrstvo
1175 – rytířský řád
také Santiágský řád, řád rytířů sv. Jakuba z Compostely, Řád sv. Jakuba od meče atd.
Ordem Avis.svg
Řád avizských rytířů Pyrenejský poloostrov 1158
1162 (rytířský řád)
1789 (sekularizován) oficiálně Řád sv. Benedikta z Avizu, také Evorský řád
Badge of the Order of Alcantara.svg
Řád alcantárských rytířů Pyrenejský poloostrov 1156 oficiálně Vojenský rytířský řád z Alcantary
Badge of the Order of Montesa (Until c.1890).svg

Badge of the Order of Montesa.svg
Řád rytířů z Montesy Pyrenejský poloostrov 1317 oficiálně Vojenský rytířský řád Naší milé paní z Montesy,
jinak též zkráceně Monteský řád
OrderOfCristCross.svg
Řád Kristův Pyrenejský poloostrov 13171318
1319 (potvrzen
papežem)
1789 (sekularizován) oficiálně Vojenský rytířský řád z Alcantary
Croix Gueules.png
Řád rytířů sv. Jiří z Alfamy Pyrenejský poloostrov 1201 1221 (sloučen s
Monteským řádem)
Cross monreal.svg
Řád Svatého Spasitele z Monrealu Pyrenejský poloostrov 1128 ?
Arms of the Mercedarians (Version without Crest).svg
Řád mercedariánských rytířů Pyrenejský poloostrov 1218 zkráceně mercedariáni
Emblema OrdendSantaMariadEspaña.svg
Řád Nejsvětější Panny Marie
v Hispánii
Pyrenejský poloostrov 1279 1281 (sloučen se
Santiágským řádem)
nebo též Řád hvězdy
Cross wing saint michael.png
Řád křídla sv. Michaela Pyrenejský poloostrov 1147 oficiálně Královský řád křídla sv. Michala
Escudo-roncesvalles.png
Řád z Roncesvalles Pyrenejský poloostrov 1137
Cross of the Knights Hospitaller.svg
Řád rytířů z Aubracu Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království 1162 během Velké francouzské revoluce též „hospitalité z Aubracu“
Croix Saint Esprit de Montpellier XIIE.png
Řád sv. Ducha z Montpellier Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království 1195 1711 – sloučen s Řádem sv. Lazara také špitálníci z Montpellier, rytíři sv. Ducha, bratři ze Sassie apod.
Cross of MJC.svg
Milice Víry Ježíše Krista Itálie 1221 – bratrstvo
1198 – rytířský řád
? 14. století také „Řád svaté víry Ježíše Krista“
Order of the Faith and Peace.jpg
Řád víry a míru
(vznikl v Gaskoňsku)[10]
Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království cca 12261231 1273 také zván jako Řád meče
Radsv.Ampule.jpg
Řád svaté Ampule Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království 496? ? někdy také Řád svatého Remigia
Ordre saint lazare mont carmel.jpg
Řád Panny Marie Karmelské Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království 1606 1830
Croix constantinien.svg
Řád konstantiniánských
rytířů sv. Jiří
1575
Order of Our Lady of Bethlehem.jpg
Řád Panny Marie Betlémské 1459 1484
Militia of Jesus Christ.jpg
Milice Ježíše Krista Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království 1233 1261
Cross frati gaudenti.png
Řád Požehnané Panny Marie Itálie 1261 1558 též zvaný Řád Panny Mary z Věže či Řád rytířů Matky Boží, také zkráceně gaudenti
Cross of saint Maurice.png
Řád svatého Mořice 1434 1572 – spojení italskou větví Řádu sv. Lazara
Cross of saints Maurice and Lazarus.svg
Řád sv. Mauricia a sv. Lazara[11] 1572 – spojení italskou větví Řádu sv. Lazara 1946 – záslužný řád
Cross of saint stephen.svg
Řád sv. Štěpána, papeže a mučedníka Toskánsko 1561 1859
Croix Gueules.png
Řád sv. Jiří z Korutan 1273
1468 (znovuzaložen)
1598 založen roku 1273 jako „Špitální řád
sv. Jiří z Korutan“
Erb final biely mantel hviezdy 2400.png
Řád křesťanského rytířstva Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská oficiálně „Rytířský řád křesťanského
vojska Nejsvětější Panny a sv. Michaela“
či zkráceně „Řád křesťanské milice“
Stephanite knights flag.gif
Řád sv. Štěpána Uherského Flag of Hungary (15th century, rectangular).svg Uherské království známi jako štěpánité nebo také štefanité
[12][13][14]
Cross of the Patriarchal Order of the Holy Cross of Jerusalem.jpg Řád sv. Kříže z Jeruzaléma 1947 melchitský řeckokatolický řád

Seznam necírkevních nebo nekatolických duchovních rytířských řádů[editovat | editovat zdroj]

insignie vlajka jméno země původu vznik zánik název / info
Cross of Saint Lazarus.svg
Flag of the Order of Saint Lazarus.svg
Řád svatého Lazara Jeruzalémské
království
Jeruzalémské království Jeruzalémské
království

Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království – majoritní původ členů
1098 – bratrstvo
1142 – rytířský řád
do současnosti latinsky Ordinis Fratrum et Militum Hospitalis Leprosorum Sancti Lazari Hierosolymitani
Řád rytířů svatého Lazara Jeruzalémského.
(známi také jako rytíři sv. Lazara, lazariáni či lazarité). Jako ekumenický sdružuje křesťany různých církví.[9]
Malteserkreuz.svg
Malteserkreuz.svg
Řád johanitů (Braniborská bailiva) Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská 16. století – odštěpení od původního Maltézského řádu do současnosti protestantský řád,
německy Johanniterorden,
celým jménem Balley Brandenburg des Ritterlichen Ordens Sankt Johannis vom Spital zu Jerusalem
jeho pobočkami jsou Johanniter Ridderskapet i Finland (Finsko), Association des Chevaliers de St. Jean (Francie), Johannita Rend Magyar Tagozata (Maďarsko), Kommende der Johanniterritter in der Schweiz (Švýcarsko)
tvoří mezinárodní Alianci sv. Jana.
Teutonic Knights Arms.svg
Utrechtská bailiva Řádu německých rytířů Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská (1237–1637)
Flag of the Netherlands.svg Nizozemsko (1637–současnost)
1231 – vznik
1637 – odštěpení od Řádu německých rytířů a přijetí protestantismu
do současnosti Balivát vznikl v roce 1231 jako součást římskokatolického Řádu německých rytířů. V roce 1637 se de facto stala protestantským řádem.
nizozemsky Ridderlijke Duitse Orde Balije van Utrecht
Malteserkreuz.svg
Řád johanitů v Nizozemsku Flag of the Netherlands.svg Nizozemsko do současnosti protestantský řád,
nizozemsky Johanniter Orde in Nederland

tvoří mezinárodní Alianci sv. Jana

Johanniterorden i Sverige vapen.svg
Řád svatého Jana ve Švédsku Flag of Sweden.svg Švédsko do současnosti protestantský řád tvoří mezinárodní Alianci sv. Jana
Coat of Arms of the Order of St John.png
Order of St John Flag.png Nejctihodnější řád sv. Jana Jeruzalémského Flag of the United Kingdom.svg Spojené království 1831 – soukromé sdružení
1888 – královský řád
do současnosti anglikánský řád, člen mezinárodní Aliance sv. Jana

Seznam některých samozvaných rytířských řádů[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Samozvaný rytířský řád.

Seznam světských a záslužných rytířských řádů[editovat | editovat zdroj]

Celoevropské[editovat | editovat zdroj]

Pyrenejský poloostrov[editovat | editovat zdroj]

Francie a Benelux[editovat | editovat zdroj]

Britské ostrovy[editovat | editovat zdroj]

Skandinávie[editovat | editovat zdroj]

Německé země a Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Papežské[editovat | editovat zdroj]

Rakousko[editovat | editovat zdroj]

Uhry[editovat | editovat zdroj]

České země[editovat | editovat zdroj]

Polsko[editovat | editovat zdroj]

Východní Evropa[editovat | editovat zdroj]

Balkán[editovat | editovat zdroj]

Mimoevropské[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Seznamy velmistrů jednotlivých řádů[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Frank Sanello: Templáři - Boží bojovníci, ďáblovi bankéři (The Knights Templars - God's Warriors, the Devil's Banker's)
  2. The Self-Styled Order of St. Stanislas of Mr. Juliusz Nowina-Sokolnicki. www.geocities.com [online]. [cit. 2009-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-29. 
  3. Recently Created Orders
  4. OTHER SELF-STYLED ORDERS
  5. BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha: Libri, 2002. 215 s. ISBN 80-7277-085-3. [Dále jen Encyklopedie řádů]. 
  6. Catholic Encyclopedia: The Military Orders
  7. James Wasserman: Templáři a Asasínové - Nebeští bojovníci (The Templars and the Assassins - The Militia of Heaven)
  8. BARBER, Malcolm. Noví rytíři. Dějiny templářského řádu. Praha: Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1. 
  9. a b https://www.st-lazarus.net/en/the-order/history
  10. Alan J. Forey: The Military Orders and Holy War against Christians in the Thirteenth Century, The English Historical Review, 104:410 (Jan.), str. 1–24.
  11. Encyklopedie řádů, s. 162
  12. Steve Runciman: The crusaders and the military orders expanding the frontiers of Medieval Latin Christianity
  13. Peter Edmond Leach 1993 Architecture (Studies on the stephanitis a hungarian medical order)
  14. Szent Istvan Lovagrend. hexa.hcbc.hu [online]. [cit. 2008-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-13. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]