Řád dobřínských rytířů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Řád dobřínských rytířů
Fratres Militie Christi de Livonia contra Prutenos
Červený kříž s šesticípou hvězdou na bílém poli, znak řádu
Červený kříž s šesticípou hvězdou na bílém poli, znak řádu
Základní info
Aktivita: *13. století (před 1228) – vznik řádu
*1235 – přestup většiny rytířů do Řádu německých rytířů
*1248 – smrt posledního známého řádového rytíře (1251 dobytí Drohiczyna)
*polovina 14. století - oficjální zánik řádu
Kategorie: vojensko-rytířský církevní řád
Úloha: boj proti pohanům
Sídlo: Dobrzyń, později Drohiczyn
Země původu: Dobřínsko v Mazovsku
Nástupci: řád zanikl (část rytířů přestopila k Teutonic Knights Arms.svg Řádu německých rytířů)
Působnost: Mazovsko a Prusko
Jazyk: němčina
Oděv: Bílé pláště se symbolem červeného meče a šesticípé červené hvězdy.

Řád dobřínských rytířů, (polsky Zakon Dobrzyński, německy Orden von Dobrin, latinsky Fratres Militie Christi de Livonia contra Prutenos), jinak také zvaní jako Bratři Dobřínští byl vojenským rytířským řádem založeným ve 13. století na hranici Mazovska a Pruska jako obrana proti nájezdům pohanských Prusů. Jedná se o jediný rytířský řád založený na území dnešního Polska.

Historie řádu[editovat | editovat zdroj]

Řád byl založen prvním pruským biskupem Kristiánem z Olivy (12161228) a byl potvrzen roku 1228 papežem Řehořem IX. (12271241). Kníže Konrád I. Mazovský věnoval řádu město Dobřín s okolním Dobřínskem.

Na počátku měl řád 15 rytířů, pocházejících z Dolního Saska a Meklenburska, které vedl Mistr Bruno. Tito rytíři poskytovali ozbrojenou pomoc cisterciáckým misionářům v oblasti Pruska. Jejich idea je vyjádřena v jejich bílém oděvu, na kterém nosili vztyčený červený meč pod červenou šesticípou hvězdou, která symbolizovala hlásání evangelia pohanům. Řádová pravidla byla založena na pravidlech templářů a mečových bratří.

Řád měl nejvíce 35 rytířů (a 165 vojáků), ale z ohledu na tak malý počet členů jeho úspěšnost nebyla vysoká. Kolem roku 1235 většina rytířů se souhlasem papeže vstoupila do Řádu německých rytířů. Ovšem přeběhlíci se k německým rytířům připojili nelegálně také s územím Dobřínska. Dobřínsko se vedle Chelminské země stalo dalším sporným územím mezi německými rytíři a Polskem. Kolem roku 1237 byl zbytek dobřínských rytířů přemístěn do mazovského Drohiczyna. Řád tam ovšem nepůsobil dlouho. Už v roce 1238 řádoví rytíři a lokální mazovské síly utržily porážku od vojsk volyňského knížete Daniela Halického. V roce 1241 pak Drohiczyn byl vypálen mongolskými oddíly Batu-chána. Poslední stopou po dobřínském řádu je náhrobní kámen řádového rytíře Henryka z Żygocina pocházející z roku 1248 a nalezající se na drohiczynském hřbitově. V každém případě od roku 1251 působnost řádu v Drohiczyně vylučuje dobytí města volynským knížetem Danielem Halickým. Podle církevního práva, které určuje, že řád přestává existovat 100 let po smrti posledního člena, řád dobřínských rytířů byl zrušen kolem poloviny 14. století.

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Alain Demurger, Chevaliers du Christ, les ordres religieux-militaires au Moyen Age, Seuil, Paris, 2002 ISBN 2-02-049888-X
  • Józef Marecki, Zakony w Polsce, Universitas, Kraków 2000
  • Dick Harrison (2005). Gud vill det! – Nordiska korsfarare under medeltiden. Ordfront förlag. ISBN 91-7037-119-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]