Samozvaný rytířský řád

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Samozvaný řád Sv. Brigity Švédské

Samozvaný rytířský řád (anglicky self-styled order, francouzsky ordre de fantaisie) je organizace, která se sama vydává za rytířský řád, ačkoliv jím podle mezinárodního práva není. Toto označení samo o sobě neznamená, že takováto organizace byla založena za účelem podvodu. Některé samozvané rytířské řády byly založeny za účelem obohacení se zakladatele, jiné jsou skutečnými dobročinnými organizacemi. Každý pravý rytířský řád musí mít fons honorum, tedy zakladatele a patrona, kterým je suverénní panovník[1]. Může se jednat o republiku nebo o monarchu, přičemž monarcha může být buď vládnoucí, nebo může jít o pretendenta. Ačkoliv ve středověku mohl založit rytířský řád i šlechtic, který nebyl hlavou vládnoucího rodu, již po mnoho století to dle mezinárodního práva není možné. V současné době je jedinou církví, která má suverénní hlavu, katolická církev, protože papež je vládcem Vatikánu a Svatý stolec je subjektem mezinárodního práva, a tedy katolická církev je jedinou církví, která může založit rytířský řád a být jeho patronem. U pravoslavné církve je toto právo diskutováno u Jeruzalémského a Konstantinopolského patriarchátu (vzhledem k jisté omezené suverenitě pod tureckou nadvládou). U pretendentů, tedy hlav rodin, které již nevládnou, je dle mezinárodního práva možné, aby byly patrony již existujících rytířských řádů, nicméně právo zakládat nové rytířské řády je sporné. Tedy žádná soukromá osoba či soukromé společenství osob nemůže podle mezinárodního práva založit rytířský řád. Samozvané řády sdílejí řadu společných charakteristik. Velmi často jsou vedeny falešnými šlechtici, podvodnými pretendenty či Episcopi vagantes (biskupy bez církví). Také často proklamují návaznost na řády, které zanikly již před staletími. Velmi oblíbené je proklamování návaznosti na templáře (rozpuštěné 1312) či na maltézské rytíře (existuje pět pravých řádů, ale desítky falešných)[2]. V řadě států, například ve Francii [3] a Itálii[4] je samotná činnost samozvaných rytířských řádů trestným činem.

Standardy posuzování legitimity rytířských řádů[editovat | editovat zdroj]

  1. Každý nezávislý stát má právo vytvářet vlastní řády, nebo záslužné vyznamenání, a podle své libosti stanovovat jejich konkrétní pravidla. Avšak jen nejvyšší státní vyznamenání mohou být považovány za rytířské, pokud jsou udělovány korunovanou hlavou státu, nebo protempore nejvyšším státním představitelům.
  2. Dynastické (nebo rodinné) řády, které náleží iure sanguinis k suverénním panovnickým domům (tj. domy panujících nebo ex-panujících rodů, jejichž svrchované postavení bylo mezinárodně uznáno v době Vídeňského kongresu v roce 1814, nebo v období po něm), které si zachovaly rytířské, šlechtické a sociální uznání bez ohledu na politické změny.
  3. Obecně přijímaným právním názorem je, že ex-panovníci, kteří neabdikovali, mají odlišné postavení, jako uchazeči o trůn a že během svého života jim nadále náleží právo vznešeného zakladatele (lat. Fons honorum) a to i ve vztahu k těm řádům, v nichž nadále zastávají úřad velmistra, což by bylo jinak klasifikováno jako řád státní a záslužní.
  4. Ačkoli v jistém čase - před mnoha staletími - soukromé osoby vysokého společenského postavení mohli a i zakládali nezávislé rytířské řády, dokonce některé z nich byly časem považovány za velmi prestižní a získali formální církevní, nebo panovnické uznání, v dnešní době se považuje tento způsob zakládání řádů za překonán a za rytířské řády se považují pouze takové, které mají starobylý a historicky nepřerušený původ a jsou pod zvláštní ochranou hlavy nebo (ex-) panovnického domu uznaného za svrchovaný.
  5. Uznání řádů státy, nebo nadnárodními organizacemi, které sami nezřizují vlastní rytířské řády, a jejichž ústavní zákony neobsahují ustanovení definující uznávání rytířských či šlechtických institucí, nemohou být považovány za "legitimizující" z titulu své svrchovanosti, jelikož tyto státy nebo nadnárodní organizace se tímto sami vzdali práva na výkon heraldické jurisdikce. Mezinárodně uznávaný status rytířského řádu je založen na právě Fons honorum které, podle starobylých tradic, přísluší pouze autoritě, která daný rád založila, vzala pod svou zvláštní ochranu, nebo uznala.
  6. Jediným uznaným řádem, který je považován za Svrchovaný a který působí dodnes, je řád sv. Jana Jeruzalémského, přezdívaný z Rhodu a Malty, jehož mezinárodní sídlo bylo přeloženo do Říma v roce 1834, a jehož mezinárodní diplomatický statut nezávislé neteritoriální suverenity je oficiálně uznán Svatým stolcem a mnoha dalšími vládami, včetně České republiky.

Známé samozvané řády[editovat | editovat zdroj]

Tyto samozvané řády se odvolávají na tradiční rytířské řády. Za vysoké poplatky přijímají nové členy, udělují jim hodnosti či falešné šlechtické tituly. Jejich charitativní činnost je sporná a často slouží k obohacení hlavních protagonistů, či zakladatelů konkrétního falešného řádu. Některé samozvané řády působí i v České republice. Jejich zvyky, řádové oděvy, heraldika a insignie dokonale napodobují tradiční řády, což způsobuje, že někdy se dají velmi těžko rozlišit a zavádějí společnost, čímž vzniká v této problematice znační chaos.

Samozvané řády Maltézských rytířů[editovat | editovat zdroj]

Řád Maltézských rytířů napodobuje přibližně 20 organizaci. Tyto organizace vydávají i falešné diplomatické pasy. Napodobovatelé Maltézského řudu působí v Čechách i na Slovensku a oficiální, tradiční rád se od jejich činnosti distancuje. Výběr z některých samozvaných organizaci, které o sobě prohlašují, že jsou Řádem Maltézských rytířů:

  • Suverénní špitální řád sv. Jana z Jeruzaléma, rytíři z Malty (Sovereign Hospitaller Order of Saint John of Jerusalem, Knights of Malta).
  • Suverénní špitální řád sv. Jana z Jeruzaléma, rytíři špitálníci (Sovereign Hospitaller Order of Saint John of Jerusalem, Knights of Hospitaller).
  • Řád svatého Jana u Jeruzaléma, Nadace maltézských rytířů (Order of St. John of Jerusalem, Knights of Malta foundation).

Samozvané řády svatého Lazara[editovat | editovat zdroj]

Situace kolem Řádu svatého Lazara je v současnosti značně komplikovaná. Kromě tradičního rytířského řádu sv. Lazara exisuje ještě několik organizací, které o sobě vyhlašují, že jsou tradičním řádem. Nicméně ještě existuje řada dalších napodobenin Řádu sv. Lazara, které se začaly objevovat od počátku 20. století. Pracují ilegální a udělují různé tituly:

  • Špitální řád rytířů sv. Lazara Jeruzalémského a Panny Marie, založen v roce 1910 v Belgii pravděpodobně Jamesem Moserem. Zanikl kolem roku 1928.
  • Sjednocené velkopřevořství řádu sv. Lazara Jeruzalémského, založen v roce 1995 Johnem Dudley von Sydow.
  • Řád vzkříšení sv. Lazara (Ordre de la Resurrection de Saint-Lazare), založen v Kanadě v 80. letech 20. století.
  • Panonský suverénní vojenský a špitální řád sv. Lazara z Jeruzaléma (Pannonian Sovereign Military and Hospitaller Order of St. Lazarus of Jerusalem), založen v roce 2004 dr. Allanem Inoviusem v Maďarsku.
  • Spojené veľkopřevořství špitálních řádů sv. Lazara z Jeruzaléma (United Grand priorit of the Hospitaller Order of Saint Lazarus of Jerusalem).

Ostatní samozvané řády[editovat | editovat zdroj]

Samozvaných řádů nebo "státních" útvarů je ve světě několik. Obvykle jediným účelem jejich založení je finanční profit jejích zakladatelů. Lze říci, že těchto organizaci jsou desítky, blížící se počtem k číslu 200. Tyto organizace si vzájemně uznávají svou "suverenitu", šlechtické či akademické tituly a hodnosti, čímž si v podstatě mezinárodně (můžeme říci, že "působí" na každém kontinentu, včetně Antarktidy) potvrzují svou legalitu a uznání, platné však pouze v jejich kruzích, maximálně u pochybných revolučních vlád, samozvaných církví či u některé vojenské junty z rozvojových zemí. Tyto organizace a jejich zastoupení na území České republiky nepřesáhly počtem číslo 10. Mnohé z těchto seskupení vznikly na území České republiky.

  • Rytířský řád sv. Konstantina a Heleny (Equesti ordo sancti Constantin et Helene). Tento rytířský řád působí v České republice přibližně od roku 2000 jako pravoslavné bratrstvo věřících, které samo sebe označuje za duchovně-rytířský řád Pravoslavné církve. Česká republika nepřiznala řádu právní subjektivitu. Bratrstvo není ani v seznamu rytířských řádů Mezinárodní komise pro rytířské řády. Řád má své působení a členy také na Slovensku.
  • Rytířský řád sv.Václava (Equester ordo Sancti Wenceslao).[5] Toto občanské sdružení prohlašuje, že pojem „řádový rytíř“ nesmí být zaměňován se statutem šlechtice čili privilegovaného občana v nerovné společnosti. Zásadně popírá, že by se řádovými rituály mělo dít povyšování do šlechtického stavu.[6] Nicméně užívá v samotném názvu pojem "rytířský řád".
  • Rád křesťanského rytířství Blahoslavené Panny Marie a svatého Michaela (Ordo militiae christianae), tvoří právnickou osobu, která vystupuje jako světský rytířský řád působící v České republice od roku 2010 jako občanské sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb. Prohlašujete se jako nástupce Řádu křesťanského rytířství blahoslavené Panny Marie a svatého Michaela založeného v Olomouci 17. listopadu 1618. Cílem činnosti řádu je rozvíjet duchovní úroveň a v rámci svého působení organizovat charitativní a humanitární pomoc zejména dětem v dětských domovech v České republice, či pomáhat při ochraně památek.
  • Řád sv. Brigity Švédské (L'Ordine militare del Santissimo Salvatore di Santa Brigida di Svezia).[7]
  • Mezinárodní řád sv. Stanislava (International Order of Saint Stanislaus).
  • Královský rád Meluzíny (Ľ Ordre Royal de Melusine), je samozvaný rytířský řád založený v roce 1881.
  • Vojenský řád Kolany sv. Agáty z Paterna (The Military Order of the Collar of Saint Agatha of the Paterna).
  • Byzantský rád z Božího Horbu (Byzantine Order of the Holy Sepulcher).
  • Suverénní řád kyperských rytířů - řád rytířů Ticha a Meče (Sovereign Order of Cyprus).
  • Templářský rytířský řád (Ordo Templi Supremus militaris Hierosolymitani, zkratka OSMTH), je samozvaný rád, založený v roce 1945 Antoniem Campello Pinto de Sousa Fontes (1878 - 1960), který prohlásil, že OSMTH je pokračovatelem templářskému řádu L' Ordre du Temple založeného v roce 1804 Bernardem-Raymondem Fabre-Palaprat. L' Ordre du Temple se odkazoval na původní Templářský řád. Fernando Campello Pinto Pereira de Sousa Fontes se po smrti svého otce v roce 1960 stal velmistrem OSMTH. V současnosti řád působí zejména v Německu, Polsku a má své členy i na Slovensku. Duchovním ochráncem templářů (podobně jako i některých skupin, které se hlásí k řádu sv. Lazara) je od roku 2000 Řehoř III. Laham, melchitský řeckokatolický patriarcha Antiochie a celého Východu, Alexandrie a Jeruzaléma.
  • Rožmberský řád lebky, je samozvaný rytířský řád, který se odvolává na tradici seskupení, které založil Petr Vok z Rožmberka počátkem 17. století. Znovuobnovení Rožmberského řádu proběhlo 14. července 2011 a od 2. prosince 2011 je Rožmberský rád lebky zapsán Ministerstvem vnitra České republiky jako občanské sdružení. Od 9. 2. 2012 je tzv. Fons honorum řádu Andrés Omar Ayala Valva, který o sobě tvrdí, že je suverénním knížetem Pindského knížectví. Historicky bylo toto knížectví italským fašistickým loutkovým státem v severozápadním Řecku během II. Světové války, které kolaborovalo s nacismem. Bylo vyhlášeno v létě 1941, jako vlast arumuni v oblasti Epirusu, Thesálie a Západní Makedonie. Nikdy se mu však zcela nepodařilo ovládnout místní populaci a v r. 1944 zaniklo. Jeho de iure posledním vládcem byl regent Nicholas I. (Nicola Matushi). V současné době má rád členy po celé Evropě a to především v Čechách, Rakousku, Německu, Slovensku, Španělsku, nebo ve Velké Británii. Současným velmistrem řádu je Petr Němý. Řád je propojen s Královským rytířským řádem Točenice.
  • Královský rytířský řád Točenice je samozvaný rytířský řád, který vznikl v roku 2015 v České republice. Řád se odvolává na dávno zaniklý středověký rád Točenice, který se začal formovat ve 14. století. Cílem řádu je ochrana památek, kulturního dědictví, boj za návrat monarchie do střední Evropy, ochrana tradic a zásad křesťanské rytířskosti. Jeho tzv. Fons honorum je také Andrés Omar Ayala Valva. Řád má své působení zejména v České republice a na Slovensku. Velmistrem řádu je Marquis Martin Buřič del Teschio, Baron zu Pindus, kterému uvedené šlechtické tituly udělil Andrés Omar Ayala Valva, tzv. představitel Knížecího domu Pindus a vévodského domu Makedonie.[8] Tento samozvaný rád je organizačně spojen s Rožmberským řádem lebky.
  • Záslužní řád svatých Petra a Pavla (L'Ordine al Merito dei Santi Pietro e Paolo), je samozvaný záslužní řád založen v roce 2009 lékařem Marcellem Gentilem, který se prohlásil za suverénního krále samozvaného Království sv. Petra a Pavla (Regno dei Santi Pietro e Paolo), kterého suverénní území je lokalizováno na Antarktidě.
  • Královský řád Moravských rytířů svatých Rastislava a Kolumbana. Toto občanské sdružení bylo založeno v Brně v roku 1995. V roce 2000 se jeho členové seznámili s českým překladem knihy o skotské monarchii od Michaela Lafosse, který se prohlašuje za potomka skotských králů, Fons honorum různých řádů a také za příjemce či držitlee různých řádů, vyznamenání a mezinárodních ocenění. Moravští rytíři se rozhodli do svého čela postavit krále a své sdružení přeměnit na "skutečný" rytířský řád. Obrátili se proto na autora knihy se žádostí, zda by se nestal velmistrem připravovaného řádu. Michael Lafosse souhlasil a v březnu 2002 podepsal v Edinburghu zakládací listinu řádu. Na přelomu června a července 2002 pak Lafosse osobně navštívil Moravu, aby provedl pasování (investituru) členů řádu ve Znojmě. Při té příležitosti navštívil Brno a mnoho míst jihovýchodní Moravy, přičemž se setkal s několika představiteli katolické církve a starosty obcí. Navštívil také Prahu, kde se setkal s některými známými herci a režiséry a dokonce byl přijat náměstkem ministra zdravotnictví. Velmistrem řádu moravských rytířů je Michal Lafosse dodnes. Během otevření Lichtenštejnského domu v Břeclavi se s moravskými rytíři setkal také Jeho Jasnost Hans Adam II., současné lichtenštejnské kníže. Řád má své oficiální sídlo v panelovém domě na brněnském sídlišti.
  • Světský řád černí myslivci pobeskydští, je organizace se znaky rytířského řádu, která vznikla na Moravě v roce 2003. Sídlo má v Rožnově pod Radhoštěm. Na čele organizace je suverén. Řád působí pravděpodobně jenom na území České republiky.
  • Patriarchální řád svatého Kříže z Jeruzaléma (The Patriarchal Order of the Holy Cross of Jerusalem / L'Ordre Patriarcal de la Sainte Croix de Jérusalem, zkratka POHCJ), je rytířský řád melchitské řeckokatolické církve. Patriarcha/Batriyark Antiochie je z moci svého úřadu velmistrem řádu, který byl obnoven v polovině 20. století Maximosem V., patriarchou Antiochie a celého Východu, Alexandrie a Jeruzaléma. V současnosti je hlavním posláním řádu poskytovat humanitární služby, duchovní a materiální pomoc křesťanům ve Svaté zemi. Řád se prezentuje jako apolitický a nespojený s žádnou konkrétní farností či církví. Současným velmistrem řádu je Řehoř III. Laham. Organizace působí v Belgii, Kanadě, Francii, Německu, Itálii, Jordánsku, Libanonu, Španělsku a v USA.

Jiné samozvané organizace[editovat | editovat zdroj]

Kromě samozvaných rytířských řádů existují organizace, udělující falešné šlechtické tituly a záslužná vyznamenání, které neuznávají žádné jiné státy a obvykle si je uznávají pouze podobné organizace navzájem. Mezi takové organizace zařadit:

  • Sealandské knížectví. Toto mezinárodně nikdy neuznané samozvané knížectví uděluje nikde nepoužitelné tituly šlechty - hrabě, lord, baron. V rámci organizace Sealandského knížectví existují i ​​Rytíři suverénního vojenského řádu ze Sealandu (Knights of the Sovereign Military Order of Sealand).
  • Království sv. Petra a Pavla (Regno dei Santi Pietro e Paolo), bylo založeno v roce 2009. Lékař Marcello Gentile se prohlásil za suverénního krále tohoto království, které leží na Antarktidě. Království si zabralo část tohoto kontinentu, údajně podle mezinárodního práva. Nicméně Antarktida nepatří žádnému státu. V minulosti si ale na ni různé země dělali nárok. V roce 1959 dvanáct států podepsalo smlouvu na podporu vědeckého výzkumu a míru na Antarktidě. Tuto smlouvu dosud podepsalo osmatřicet zemí. Výsledkem smlouvy je, že Antarktida nebude patřit žádnému konkrétnímu státu a území se stalo mezinárodním. Zajímavostí je, že toto samozvané antarktické království má své tzv. velvyslanectví v tropické africké Guineji, v jejím hlavním městě Conakry. Toto království uděluje tituly šlechty, které neuznává žádná oficiální monarchie.
  • Knížecí dům Pindusu a vévodství Makedonie (Casa principesca del Pindo e ducale di Macedonia), je organizace, která se historicky odvolává na malé a krátce trvající Pindské knížectví, které bylo loutkovým státem fašistické Itálie během II. Světové války. Představitelem domu je Andrés Omar Ayala Valva, který o sobě tvrdí, že je suverénním knížetem. Stal se tzv. Fons honorum několika samozvaných rytířských řádů. Knížecí dům Pindus prostřednictvím Omara Valvu uděluje neplatné šlechtické tituly a vyznamenání. Mezi držiteli těchto titulů a vyznamenání jsou i významným počtem zastoupení občané České republiky a Slovenska.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Principles involved in assessing the validity of Orders of Chivalry
  2. The self-styled Orders of Saint John
  3. French Law and Unofficial Orders
  4. Italian Law and Unofficial Orders
  5. http://www.eosw.cz/
  6. https://cs.wikipedia.org/wiki/Ryt%C3%AD%C5%99sk%C3%BD_%C5%99%C3%A1d_svat%C3%A9ho_V%C3%A1clava
  7. http://www.ordinemilitaresantabrigida.com/
  8. http://casadelpindo.weebly.com/uploads/5/1/2/1/51218681/elenco_dei_titoli_nobilare.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Samozvaný rytířský řád ve Wikimedia Commons

  • Ordres et contre-ordres de chevalerie, Arnaud Chaffanjon, Mercure de France Paris 1982.
  • Faux Chevaliers vrais gogos, Patrice Chairoff, Jean Cyrile Godefroy Paris 1985.
  • The knightly twilight,Robert Gayre of Gayre, Lochore Enterprises Valletta 1973.
  • Orders of knighthood, Awards and the Holy See, Peter Bander van Duren, Buckinghamshire 1985.
  • World Orders of Knighthood and Merit, Guy Stair Sainty a Rafal Heydel-Mankoo, Burke's Peerage 2006.
  • Ephemeral Decorations, Gillingham, H. E. New York, 1935. American Numismatical Society: Numismatic Notes and Mongraphs 66.
  • Peter Kurrild-Klitgaard, Knights of Fantasy: an overview, history, and critique of the self-styled 'Orders' called 'of Saint John' or 'of Malta', in Denmark and other Nordic countries, Turku 2002, ISBN 951-29-2265-7