Osmá křížová výprava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Osmá křížová výprava
konflikt: Křížové výpravy
Miniatura s umírajícím Ludvíkem IX. a obléhání Tunisu v pozadí (Jean Fouquet)
Miniatura s umírajícím Ludvíkem IX. a obléhání Tunisu v pozadí (Jean Fouquet)
trvání: 1270
místo: Tunisko
výsledek: neúspěch křížové výpravy, smrt Ludvíka IX.
Status quo ante bellum
strany
Red St George's Cross.svg křížová výprava Hafsid Flag - Tunisia.svg Tuniský sultanát
velitelé
Arms of the Kingdom of France (Ancien).svg Ludvík IX.
Arms of Charles II dAnjou.svg Karel I. z Anjou
File-Evolution Coat of Arms of Navarre-2.svg Theobald II.
Hafsid Flag - Tunisia.svg Muhammad I. al-Mustansir

Osmá křížová výprava byla stejně jako sedmá křížová výprava zorganizována francouzským králem Ludvíkem IX. Králi se nelíbil vývoj v Sýrii, kde na zbylé křižácké državy dotírali muslimové.

Mamlúcký sultán Bajbars al-Bunduqdari využil války mezi Benátkami a Janovem (1256-1260) a zmocnil se roku 1256 Haify, Toronu a Nazaretu. Navíc dobyl také křižáckou baštu Antiochii, kterou křesťané drželi bezmála 170 let. Kyperský král Hugo III., který byl zároveň i vládcem Jeruzalémského království, se vylodil u Akkonu, aby ubránil alespoň hlavní město.

Průběh výpravy[editovat | editovat zdroj]

Tyto události vedly Ludvíka IX. k tomu, aby se roku 1267 opět rozhodl bojovat proti „pohanům“. Nikdo z evropských panovníků se k němu nepřidal, a tak se mohl spoléhat pouze na burgundského vévodu Huga, flanderského hraběte Viléma a na své tři bratry: Roberta z Artois, Alfonse z Poitiers a Karla z Anjou[1]. Karel Ludvíka přesvědčil, aby svou výpravu nejprve směřoval do Tuniska, po jeho dobytí měl pochodovat přes Egypt až k Jeruzalému. Karel tímto plánem sledoval hlavně svůj prospěch, protože jako budoucí král Sicílie měl v Tunisku své převážně obchodní zájmy.

V červenci 1270 se francouzský král vylodil u břehů Tuniského sultanátu, v němž vládla dynastie Hafsidů. Vylodění v horkém létě bylo špatné rozhodnutí. Mnoho mužů při nedostatečném množství pitné vody onemocnělo a zemřelo. Dne 25. srpna, jeden den po příjezdu Karla z Anjou zemřel král Ludvík IX. pravděpodobně na úplavici. Karel prohlásil novým francouzským králem mladého Ludvíkova syna Filipa III. Vůdcem výpravy se stal Karel, Filip III. byl ještě mladý chlapec.

Křižáci začali obléhat město Tunis. Obléhání se nezdařilo a velitelé od dalších pokusů upustili. Dne 30. října se podařilo se sultánem vyjednat smlouvu obsahující volný obchod s městem a také ochranu křesťanských mnichů. Po tomto malém diplomatickém úspěchu výprava oficiálně skončila. Krátce poté dorazil do Tuniska anglický princ Eduard I., který poté pokračoval v plavbě do Akkonu. Francouzská část výpravy se vydala na cestu do Francie.

Při plavbě do Trapani zastihla flotilu vichřice a výprava ztratila na čtyřicet válečných lodí. Mladý král Filip s manželkou si zachránili život. Po této bouři se výprava rozhodla pro cestu po souši. Do Francie se vrátila jen nepatrná část výpravy. Nemoci podlehl navarrský král Theobald II. a jeho manželka Isabela Francouzská zemřela o rok později. Mladou královnu Francie Isabelu Aragonskou shodil kůň, což vedlo k předčasnému porodu mrtvého chlapce a Isabelině smrti o pár dní později. V březnu byl zavražděn Jindřich z Almainu, syn Richarda Cornwallského. Ve chvíli modlitby byl v kostele zákeřně přepaden a ubodán Guyem a Simonem, syny Šimona z Montfortu. Byla to msta za opuštění řady vzbouřenců proti králi Jindřichovi III. Ještě téhož roku, dne 21. srpna 1271 zemřel Ludvíkův bratr Alfonse z Poitiers i jeho žena Jana z Toulouse, která zemřela o den později.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Věra Hrochová,Křížové výpravy ve světle soudobých kronik. Praha 1982, s.213-214

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. 
  • Věra Hrochová, Křížové výpravy ve světle soudobých kronik. Praha : Státní pedagogické nakladatelství 1982, stran 256.
  • TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. 
  • WOLFF, Robert L.; HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 2, The later Crusades, 1189-1311. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 871 s. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]