Bitva u Nikopole

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva u Nikopole
konflikt: Křížové výpravy
Bitva u Nikopole, ilustrace z kroniky Sébastiena Mamerota
Bitva u Nikopole, ilustrace z kroniky Sébastiena Mamerota
trvání: 25. září 1396
místo: Nikopol, Osmanská říše
výsledek: rozhodující turecké vítězství
strany
Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše křížová výprava křížová výprava
velitelé
Osmanská říše Bajezid I.

Osmanská říše Çandarlı Ali Paša
Coat of arms of Moravian Serbia.svg Stefan Lazarević
Osmanská říše Evrenos

Sigismund Arms.svg Zikmund Lucemburský

POL COA Ostoja Ścibor.svg Stibor ze Stibořic
Coat of arms of Croatia 1495.svg Mikuláš II. Gorjanský
Arms of Robert dArtois.svg Filip z Eubílá vlajka
Boucicaut.svg Jean Le Maingrebílá vlajka
Arms of Nassau.svg Jan z Neversbílá vlajka
Blason Enguerrand VII, Seigneur de Coucy.svg Enguerrand VII. z Coucybílá vlajka
Blason Jean de Vienne, Amiral de France.svg Jan z Vienne
Jean de Carrouges
Arms of Mircea I of Wallachia.png Mircea I.
Grb Lackovića.JPG Štěpán II. Lacković
Stratemirovic Coat of Arms.jpg Ivan Stracimir
Armoiries de l'Ordre de Saint-Jean de Jérusalem.svg Filibert de Naillac

V bitvě u Nikopole se 25. září 1396 střetli osmanští Turci s křižáckým vojskem tvořeným především Francouzi, Uhry, Chorvaty, Němci, Burgunďany, Bulhary, Benátčany aj. Evropské síly vedené uherským králem Zikmundem Lucemburským, označované někdy jako Nikopolská křížová výprava, v tomto boji drtivě podlehlo početnějšímu turecko-srbskému vojsku osmanského sultána Bajezida I. nedaleko pevnosti Nikopolis na bulharském území. Selhání tohoto podniku ze strany křižáků se přičítá nejednotné taktice jejich společného vojska, zejména účastníkům Francie, tj. zbrklosti francouzských rytířů, kteří provedli předčasný unáhlený výpad proti tureckým silám, bitva se pak už vyvíjela jen v neprospěch křižácké strany vedoucí až ke katastrofálnímu výsledku. Pouze malá část křižáků včetně Zikmunda Lucemburského se zachránila, většina padla na bojišti a část se octla v tureckém zajetí, kde byli poté popraveni. Znamenalo to také konec nadějí na záchranu skomírající Byzantské říše a další balkánské národy, které ani společnými silami nemohly vzdorovat vzrůstající osmanské moci.

Literatura[editovat | editovat zdroj]