Přeskočit na obsah

Bitva u Nikopole

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Nikopole
konflikt: Křížové výpravy, expanze Osmanské říše
Bitva u Nikopole, ilustrace z kroniky Sébastiena Mamerota
Bitva u Nikopole, ilustrace z kroniky Sébastiena Mamerota

Trvání25. září 1396
MístoNikopol, Osmanská říše
Souřadnice
Výsledekrozhodující osmanské vítězství
Strany
Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše
Moravské SrbskoMoravské Srbsko Moravské Srbsko
křížová výprava křížová výprava:
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská

Francouzské království Francie
Burgundské vévodství Burgundsko
Uherské království Uhersko

Velitelé
Síla
10 000–20 000 17 000–20 000
Ztráty
výrazné ztráty většina křižáků pobita nebo zajmuta, 3 000 zajatců popraveno

Některá data mohou pocházet z datové položky.

V bitvě u Nikopole se 25. září 1396 střetli osmanští Turci s křižáckým vojskem tvořeným především Francouzi, Uhry, Chorvaty, Němci, Burgunďany, Bulhary, Benátčany aj. Tažení evropských sil vedených uherským králem Zikmundem Lucemburským, označované někdy jako Nikopolská křížová výprava, v tomto boji drtivě podlehlo početnějšímu turecko-srbskému vojsku osmanského sultána Bájezída I. nedaleko pevnosti Nikopolis na bulharském území.

Schéma bitvy
Bitva u Nikopole

Selhání tohoto podniku ze strany evropských křižáků se přičítá nejednotné taktice jejich společného vojska, zejména francouzským účastníkům, tj. zbrklosti rytířů z Francie, kteří provedli předčasný unáhlený výpad proti osmanským silám, bitva se pak už vyvíjela jen v neprospěch křižácké strany vedoucí až ke katastrofální porážce. Pouze malá část křižáků včetně krále Zikmunda Lucemburského se zachránila, většina padla na bojišti a část se octla v tureckém zajetí, kde byli poté popraveni. Znamenalo to také konec nadějí na záchranu skomírající Byzantské říše a balkánských národů, které ani společnými silami nemohly vzdorovat vzrůstající osmanské moci.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]