Litevská křížová výprava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Litevská křížová výprava
konflikt: Severní křížové výpravy
{{{alt}}}
Litevci bojují s Řádem německých rytířů, reliéf na hradě Malbork
trvání: 12831435
místo: západní Litva, Žemaitsko (Žmuď), Prusko, Livonsko
casus belli: christianizace Litvy
výsledek: polsko-litevská válka s německými rytíři
strany
Řád německých rytířůŘád německých rytířů Řád německých rytířů spojenci:
Litevské velkoknížectvíLitevské velkoknížectví Litevské velkoknížectví spojenci: vazalové:

síla
Řád německých rytířů Jetřich Altenburský
Řád německých rytířů Ludolf König
Řád německých rytířů Jindřich IV. Dusener
Řád německých rytířů Winrich z Kniprode
Řád německých rytířů Konrád III. Zollner
Řád německých rytířů Konrád IV. z Wallenrode
Řád německých rytířů Konrád V. z Jungingenu
Řád německých rytířů Ulrich z Jungingenu
Uherské království Ludvík Veliký
České království Jan Lucemburský
Moravské markrabství Karel Lucemburský
Henegavské hrabství Vilém II.
Francouzské království Petr Bourbonský
Dolnobavorské vévodství Jindřich II.
Rakouské vévodství Albrecht III. Habsburský
Anglické království Jindřich IV.
Litevské velkoknížectví Gediminas
Litevské velkoknížectví Vitenis
Litevské velkoknížectví Algirdas
Litevské velkoknížectví Kęstutis

Litevská křížová výprava navazovala na livonskou a pruskou. Byla řadou hospodářských kolonizačních výprav Řádu německých rytířů a Livonského řádu na území Litvy v období 12831435.

První nájezd proti Litevcům a Žmuďanům proběhl v roce 1208. První vojenské kampaně Livonského řádu proti Litevcům však byly neúspěšné a řád utrpěl velké porážky v bitvách u Saule (1236), Durbe (1260), Karuse (1270) a Aizkraukle (1279). Porážky byly pro Livonský řád zdrcující - přestal existovat jako samostatný celek a byl připojen k Řádu německých rytířů.

V roce 1283, po porážce Prusů, se na Litvu zaměřil i samotný Řád německých rytířů. Jedním z hlavních cílů bylo dobytí Žmudi – části Litvy, která jako klín oddělovala území podmaněná německými rytíři a území podmaněná Livonským řádem. Řeka Nemunas se přesto stala hranicí, kterou německý řád 200 let nedokázal prolomit.

Samotná pohanská Litva byla přitom tolerantní k jiným náboženstvím – je známo, že již za vlády pohanských králů Mindaugase a Gediminase byly v Litvě zřízeny františkánské a dominikánské kláštery. Gediminas si v dopisech papeži také stěžoval, že křižáci sami zničili křesťanské kostely a poté to vydávali za záminku pro válku.

Řády hrály v litevské politice klíčovou roli až do 80. let 13. století. V té době bylo Litevské velkoknížectví již centralizovaným státem a bylo schopno efektivní obrany. Ve 14. století tak řády pořádaly každoroční nájezdy na Litvu bez velkého úspěchu, ale s velkými oběťmi na straně Litevců. Tyto výpady často připomínaly etnické čistky, ba genocidu. Pohraniční oblasti Litvy se tak staly velmi řídce obydlenou divočinou, kterou řády ale nikdy nedobyly. Tlak ze západu přiměl Litvu k rychlé expanzi na východ a dobytí zemí s rusky mluvícím a pravoslavným obyvatelstvem – jen tak mohla Litva získat zdroje pro dlouhodobé války.

Litevské velkoknížectví v roce 1386 přijalo křesťanství, když velkokníže Vladislav II. Jagello přijal křest před svou korunovací polským králem a svatbou s královnou Hedvikou z Anjou. Ani tento křest ale nezastavil další „křížovou výpravu“. Řád německých rytířů totiž zpochybnil upřímnost konverze u papežského soudu. Litva však spolu se svým novým spojencem Polskem Řád následně porazila v rozhodující bitvě u Grunwaldu v roce 1410, která je často uváděna jako konec litevské křížové výpravy. Za její konec také lze označit Melnskou mírovou smlouvu z roku 1422.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lithuanian Crusade na anglické Wikipedii.