Baronská křížová výprava

Baronská křížová výprava
konflikt: Křížové výpravy
Bitva u Bajt Hánúnu, Matthew Paris
Trvání	1239–1241
Místo	Acre, Jaffa, Gaza, Tripolis, Náblus
Výsledek	úspěch křesťanů
Změny území	Jeruzalémské království získalo zpět některá svá ztracená území a dosáhlo rozlohy, kterou mělo před rokem 1187
Strany
francouzská výprava křižáci z Francie Champagne Burgundsko Bretaň Languedoc Bar Nevers Forez Sancerre malá hrabství či panství Navarrské království Habsburské hrabství anglická výprava baroni z Anglie vedení Richardem z Cornwallu křižáci vedení Šimonem z Montfortu Jeruzalémské království Řád templářů Řád templářů Řád johanitů Řád německých rytířů Řád německých rytířů Damašský emirát Ajjúbovců Egyptský sultanát Ajjúbovců
Velitelé
francouzská výprava: Theobald Navarrský Hugo IV. Amaury VII. z Montfortu Petr Mauclerc Raoul ze Soissons Jindřich II. † Albrecht IV. † Guigues IV. z Forezu Jan z Mâcon † Ludvík ze Sancerre anglická výprava: Richard Cornwallský Šimon z Montfortu Vilém II. Dlouhý meč Walter IV. z Brienne Odo z Montbéliard Balian z Bejrútu Jan z Arsufu Balian ze Sidonu Armand z Périgordu Bertrand de Comps As-Sálih Ismaíl An-Násir Dawúd As-Sálih Ajjúb Rukn al-Dín al-Hijawi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Baronská křížová výprava byla v letech 1239–1241 v pořadí mezi šestou a sedmou křížovou výpravou další vojenské tažení evropských křižáků do Svaté země. Někteří historici ale usuzují, že se nejednalo o jednu, nýbrž o dvě samostatné výpravy, první francouzskou z roku 1239 vedenou navarrským králem Theobaldem I. a druhou anglickou Richardem Cornwallským, která dorazila o něco později. Richardovu výpravu tvořilo několik desítek baronů z Anglie s rytíři. Navíc se zdá, že anglická výprava vznikla ze dvou samostatných výprav, když se na Richardovu napojila další výprava vedená Šimonem z Montfortu. Šimon se svou manželkou Eleonorou putovali odděleně, jejich cesta vedla do jihoitalského města Brindisi přes celou Lombardii a Apúlii.

Křížová výprava byla vyhlášena papežem Řehořem IX., který svou výzvu původně směřoval na velké státy Evropy, jmenovitě Francii, Anglii a Uhersko, ještě v jejím průběhu odklonil Řehoř část křižáků na pomoc Latinskému císařství, které tou dobou bylo ohroženo ze strany nikájských a bulharských vpádů, což Uhři odmítli a směrem do Konstantinopole vyrazila jen malá armáda.

Mapa s územními zisky Jeruzalémského království

Ačkoli křížová výprava baronů nedosáhla žádného oslnivého vojenského úspěchu, v bitvě u Gazy utrpěli křižáci porážku, podařilo se jim nicméně překvapit rozpolcené muslimy obou tehdy znepřátelených stran ajjúbovské dynastie (sultánů As-Sáliha Ajjúba v Egyptě a As-Sáliha Ismaíla v Damašku) zabraných do vzájemných bojů. Prostřednictvím vojenského tažení v kombinaci s promyšleným vyjednáváním se jim podařilo de facto napodobit známější úspěšná diplomatické jednání mezi Fridrichem II. s Al-Kámilem a získat tak zpět Jeruzalémskému království některá jeho ztracená území a vrátit jej do jeho někdejší rozlohy před rokem 1187. Baronská křížová výprava dosáhla lepšího výsledku než jiné větší křížové výpravy a je proto považována za zdařilý podnik. Jak se brzy ukázalo, relativní křižácké úspěchy neměly mít dlouhého trvání, již o pár let později v bitvě u La Forbie byli křižáci spolu s ajjúbovskými separatisty poraženi egyptskými vojsky.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barons' Crusade na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Baronská křížová výprava na Wikimedia Commons

Autoritní data	BNF: cb15049721r (data) LCCN: sh2005000549 NLI: 987007537572505171

Portály: Křížové výpravy | Středověk | Válka a vojenství