Mahdijská křížová výprava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mahdijská křížová výprava
konflikt: Křížové výpravy
Francouzská flotila s Ludvíkem II. Bourbonským a praporem Oriflamme na stožáru
Francouzská flotila s Ludvíkem II. Bourbonským a praporem Oriflamme na stožáru
trvání: 1. července – 1. října 1390
místo: Mahdia, Tunisko
výsledek: stažení vojsk křižáků
strany
Francie Francouzské království
Janovská republikaJanovská republika Janovská republika
Ifríkíjja Hafsidský sultanát
Tilimsánský sultanát Zajjánovský sultanát
Ifríkíjja Bidžájský emirát
velitelé
Arms of Robert de Clermont.svg Ludvík II. Bourbonský
Arms of Philippe le Hardi.svg Jan Burgundský
Bar Arms.svg Filip z Baru
Ifríkíjja Abú al-Abbás Ahmad

síla
6 000 mužů
(zbrojnošů a rytířů)
60 lodí
40 000 mužů
ztráty
274 mrtvých neznámé
Vylodění francouzské armády v Africe na miniatuře z 15. století

Mahdijská křížová výprava, nazývaná také jako berberská, byla v roce 1390 francouzsko-janovská vojenská expedice proti tuniské pevnosti Mahdia (území ovládané severoafrickou dynastií Hafsidů), která byla hlavní základnou berberských pirátů operujících ve Středomoří. Muslimská armáda tuniských Hafsidů podporovaná alžírskými vojsky vládců Tilimsánu a Bidžáje, početně převyšující výpravu francouzských a janovských křižáků vedenou Ludvíkem II. Bourbonským, zde uhájila tuto pobřežní pevnost během několika měsíců trvajícím křižáckém obléhání. Podle Froissartových kronik se jednalo o jednu z vůbec posledních křížových výprav.

Hafsidský sultán Abú al-Abbás Ahmad II. a jeho spojenci zprvu reagovali na křižáckou přítomnost tím, že se vyhýbali větším bitvám a na křižáky dotírali malými nájezdy, čímž je donutili se v jejich táboře opevnit. Sultán překvapen, proč na něj Francouzi vůbec útočí, když jeho opravdovými nepříteli byli pouze Janované, dostalo se mu prostřednictvím vyslancům vysvětlení, že je to z důvodu „ukřižování Ježíše Krista nevěřícími“, to vyslance údajně rozesmálo, jejich odpověď měla znít, že to naopak byli oni a nikoli Židé, kdo Ježíše ukřižoval a přivodil mu smrt.

Odchod Francouzů z Afriky

Po několika měsících obléhání Mahdie byli znavení křižáci nuceni odtáhnout na základě vyjednávání Janovanů s muslimskou stranou, s níž kromě stažení vojsk dojednali také desetileté příměří. Celkové ztráty výpravy činily 274 padlých, rytířů či panošů, a to v důsledku bojů i šířících se nemocí. Kritici hodnotí křížovou výpravu jako pouhé dobrodružství a chvilkové povyražení pro Francouze, kteří si na ní na krátko odskočili z vleklé stoleté války s Anglií. Příčiny neúspěchu při obléhání se přičítají nejednotě a domýšlivosti křižáků vyznačující se podceňováním nepřítele, neznalosti prostředí, nefunkční logistice a nedostatku obléhacích zařízení. Vítězství si přivlastnily obě strany konfliktu. Muslimové mohli slavit, že úspěšně odolali invazi a přinutili cizí útočníky k ústupu. Janované mohli zase nerušeně obchodovat a Francouzi sice nezískali prakticky nic, ale jejich rytíři si vydobyli „rytířské ostruhy“. Tentýž malicherný přístup francouzských rytířů se jim o několik let později znovu vymstil a zpečetil osud celé Nikopolské křížové výpravy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barbary Crusade na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]