Křížová výprava do Čech proti valdenským

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Křížová výprava do Čech proti valdenským a katarům
konflikt: Křížové výpravy proti kacířům
{{{alt}}}
Svatý Jiří bojuje s drakem, malba ve Svatojiřském sálu zámku Jindřichova Hradce, výzdoba Oldřicha III.
trvání: 1340
místo: České království, Jindřichohradecké panství
výsledek: neznámý, potlačení kacířů
strany
Erb pánů z Hradce Jindřichohradecké panství
křížová výpravakřížová výprava křížová výprava vyhlášená papežem
Znak valdenských valdenští v Jindřichohradeckém panství
velitelé
Erb pánů z Hradce Oldřich III. z Hradce neznámí

Křížová výprava proti valdenským (a katarům) do Čech (obecně proti „českým kacířům“) bylo neúspěšné vojenské a represivní tažení proti poddaným Oldřicha z (Jindřichova) Hradce, zejména tzv. valdenským. Výprava byla na jeho žádost vyhlášena papežem Benediktem XII. bulou dne 6. března 1340 a velení se osobně ujal sám pán z Hradce.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínku o lidových kacířích v Čechách lze nalézt ve Zbraslavské kronice (1315). V letech 13151318 už v Čechách působili inkvizitoři. Právě v oné době se do Čech uchylovali ve velkém před pronásledováním zejména valdenští a beghardi a bekyně z německých zemí, takže většina českých kacířů byla německého původu. Valdenští se do jižních Čech, zejména na Jindřichohradecké panství, dostali prostřednictvím německé kolonizace z Bavorska a ze severního Rakouska[1]. Patrně sem velká část valdenských věřících v podstatě prchla před útlakem, který měli v německy hovořících zemích. Ani v Čechách však nezůstali ušetřeni náboženské perzekuce a byli systematicky v několika vlnách pronásledováni, byť se hnutí šířilo převážně mezi německy hovořícím obyvatelstvem.[2] Dle českého historika Petra Čorneje stanulo v letech 13351350 před inkvizitorem Havlem z Kosořic na 4 400 kacířů, z nichž každý dvacátý byl upálen.

V roce 1339 odcestoval z Čech jistý inkvizitor Gallus, který působil v okolí Prahy, za papežem do Avignonu a sebou vzal i Oldřicha z Hradce, který se na svém panství potýkal s rostoucími případy kacířství. Obvykle byli kacíři podezříváni z páchání krádeží a násilí na vzorných věřících. Na jejich žádost vyhlásil papež Benedikt XII. bulou dne 6. března 1340 křížovou výpravu, opatřenou privilegii srovnatelnými s poutěmi do Svaté země. Mezitím na Jindřichohradecku velké množství heretiků (včetně již obrácených, kteří se zřekli hereze) využilo situace a v Oldřichově nepřítomnosti napadlo panské sídlo, který útočníci vyplenili a vypálili, spolu s hradem následně padly za oběť i okolní vesnice a rovněž církevní majetek.

O výpravě z roku 1340 a jejím průběhu se nedochovaly bližší informace, jisté je ale to, že výprava proběhla a citelně poznamenala okolí Jindřichova Hradce a Landštejna, kdy se zdejší panství výrazně vylidnila tak, že na místě zbyl jen nedostatek pracovních sil k obdělávání půdy. Také pověst Českého království značně utrpěla. České země vešly ve známost jako útočiště kacířů. Do Jindřichova Hradce přichází Řád německých rytířů a zřizuje si zde své sídlo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Naučná stezka valdenské a české reformace u Dačic a Telče | VERITAS, z.s.. veritas.evangnet.cz [online]. [cit. 2017-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  2. KOL. Česká Kanada, Slavonice a Slavonicko. Praha: NZB, 2014. 223 s. ISBN 978-80-904272-9-7. S. 28–31, 61–69. 

Související články[editovat | editovat zdroj]