Hafsidé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o berberské dynastii a monarchii v Tunisku. O větvi usazené v Alžírsku pojednává článek Bidžájští Hafsidé.
Hafsidský sultanát (Ifríkíje)
الحفصيون
 Almohadský chalífát 12291574 Osmanské Tunisko 
Osmanský Alžír 
Španělské Tripolsko 
Sultanát Kuku 
Osmanské Tripolsko 
Vlajka státu
vlajka
geografie
Mapa
Území sultanátu kolem roku 1400
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
dinár ze zlata, dirham ze stříbra
státní útvary a území
předcházející:
Almohadský chalífát Almohadský chalífát
následující:
Osmanské Tunisko Osmanské Tunisko
Osmanský Alžír Osmanský Alžír
Španělské Tripolsko Španělské Tripolsko
Sultanát Kuku Sultanát Kuku
Osmanské Tripolsko Osmanské Tripolsko

Hafsidé (arabsky الحفصيون‎ al-Hafsijún) byla od dob středověku muslimská sunnitská dynastie berberského původu, která vládla severoafrické zemi Ifríkíji. tj. dnešnímu Tunisku, západní Libyi a části východního Alžírska (Bidžáji) v letech 12291574.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Provincie Almohadů[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1229 byli Hafsidé místodržiteli Almohadů pro severoafrické oblasti Ifríkíjje s centrem v dnešním Tunisu. V důsledku probíhající španělské reconquisty na Pyrenejském poloostrově a následném rozpadu říše Almohadů nabyli Hafsidé v roce 1264 plné suverenity.

Nezávislý sultanát[editovat | editovat zdroj]

Mešita v Tunisu z třicátých let 13. století

Prvním samostatným vladařem, který si přisvojil titulu chalífy, byl v pořadím druhý vládce Muhammad I. al-Mustansir (12281277). Muhammad musel za své vlády v roce 1287 čelit vojskům osmé křížové výpravy vedené francouzským králem Ludvíkem IX. Pro křižáky mělo toto tažení být jen zahřívací epizodou, v plánu bylo rychlé obsazení severoafrické země a odtud následně podniknout další výpad proti daleko silnějšímu malúckému Egyptu a podpořit tak ohrožené křižácké státy v Levantě. V tomto případě byl osud nakloněn Hafsidům; křížová výprava skončila pro Francouze fiaskem již na samém začátku kvůli nečekanému skonu Ludvíka IX. na úplavici, nikoli tedy zásluhou vojenské nebo taktické převaze sultanátu.

Zlatý věk[editovat | editovat zdroj]

Mince Hafsidů

Přestože Tunisko (Ifríkíjje) zažívalo za vlády Hafsidů období rozkvětu jako nikdy předtím a mnohdy se proto hovoří o „zlatém věku“ této severoafrické země, tak z hlediska mezinárodní působnosti zůstávaly Hafsidé okrajovými a nijak se jejich vládnutí okolní nepromítlo do okolního světa. Ačkoli si úspěšně podmanili sousední alžírské země Tilimsánského sultanátu, byli mezi lety 1347 a 1357 dvakrát poraženi marockými Marínovci a v průběhu 14. století museli čelit nepřetržitému hospodářskému úpadku. Hafsidé se stali podporovateli středomořského pirátství. Berberští piráti přepadávali obchodní lodě evropských států a především italských námořních republik, které citelně připravovali o podstatné výnosy z námořního obchodu. Pirátské řádění přivolávalo pozornost Evropy směrem k Tunisku. Další křížová výprava označovaná jako mahdijská z roku 1390 se pokusila o dobytí pirátské pevnosti Mahdia na území sultanátu. Tato ledabylá evropská intervence Hafsidy vážněji nezasáhla, ale přiměla je alespoň se vzdát na krátký čas pirátských aktivit vůči Janovanům.

Úpadek sultanátu a anexe[editovat | editovat zdroj]

Vojensky a hospodářsky upadající sultanát roku 1534 poprvé podlehl turecké invazi Osmanské říše, avšak další porážky měly teprve následovat. Po této osmanské anexi byli zanedlouho Osmanští Turci vyhnáni z Afriky vyhnáni intervencí císaře Karla V. a hafsidská Ifríkíjje se stala poplatným klientským státem Habsburků. V roce 1535 se Hafsidé stali vazaly habsburského Španělska. V roce 1569 byla Ifríkíjje znovu napadena a anektována Osmanskou říší a znovu musela zasahovat habsburská vojska pod vedením Juana de Austria zakončená instalací Abú Abdallaha Muhammada IV. novým chalífou. Ani to však neodvrátilo dalším osmanským pokusům o anexi a připojení severoafrické země k Osmanské říši. Roku 1574 byla země opět dobyta osmanskými vojsky, nyní již nevratně. Poslední vládce Hafsidů chalífa Muhammad VI. byl převezen do Konstantinopole, kde v zajetí roku 1594 zemřel. Někteří zbylí dědicové a potomci vládnoucí hafsidské dynastie unikli osmanskému pronásledování a uchýlili se pod ochranou Španělů na Kanárské ostrovy a ostrov Tenerife. Vlády nad Tuniskem již ale nikdy nenabyli zpět.

Symbolika[editovat | editovat zdroj]

Znak Abú Abdallaha Muhammada VI. (15731574)

Není zřejmé, zda evropské a arabské obchodní mapy zachycují fantazii autorovu nebo proměnlivost hafsidské symboliky v průběhu staletí. Zprvu je to červený nebo modrý „gonfalon“ s bílým či žlutým srpkem měsíce, kterou v 15. století je to vlajka žlutá s bílým půlměsícem. Na některých mapách jsou vyobrazeny prapory dvou evropských mocností, kterým vládli Habsburkové (jmenovitě Španělska a Habsburské monarchie), podle toho, komu byli Hafsidé toho času podřízeni.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]