Hafsidé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hafsidská dynastie
(Tuniský sultanát)

الحفصيون‎
 Almohadové 12291574 Osmanské Tunisko 
Osmanské Alžírsko 
Osmanské Tripolsko 
Sultanát Beni Abbás 
Sultanát Kuku 
Vlajka státu
vlajka
geografie
Mapa
Území sultanátu kolem roku 1400
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
státní útvary a území
předcházející:
Almohadové Almohadové
následující:
Osmanské Tunisko Osmanské Tunisko
Osmanské Alžírsko Osmanské Alžírsko
Osmanské Tripolsko Osmanské Tripolsko
Sultanát Beni Abbás Sultanát Beni Abbás
Sultanát Kuku Sultanát Kuku

Hafsidé (arabsky الحفصيون‎ al-Hafsijún) byla od období středověku muslimská sunnitská dynastie berberského původu, která vládla v Severní Africe v oblastech Ifríkíjje (dnešnímu Tunisku, západní Libyii a části východního Alžírska) v rozmezí let 12291574.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1229 byli Hafsidé místodržiteli Almohadů pro severoafrické oblasti Ifríkíjje s centrem v dnešním Tunisu. V důsledku probíhající španělské reconquisty na Pyrenejském poloostrově a následném rozpadu říše Almohadů nabyli Hafsidé v roce 1264 plné suverenity. Prvním samostatným vladařem, který si přisvojil titulu chalífy, byl v pořadím druhý vládce Muhammad I. al-Mustansir (12281277). Muhammad musel za své vlády v roce 1287 čelit vojskům osmé křížové výpravy vedené francouzským králem Ludvíkem IX. Pro křižáky mělo toto tažení být jen zahřívací epizodou, v plánu bylo rychlé obsazení severoafrické země a odtud následně podniknout další výpad proti daleko silnějšímu malúckému Egyptu a podpořit tak ohrožené křižácké státy v Levantě. V tomto případě byl osud nakloněn Hafsidům; křížová výprava skončila pro Francouze fiaskem již na samém začátku kvůli nečekanému skonu Ludvíka IX. na úplavici, nikoli tedy zásluhou vojenské nebo taktické převaze sultanátu.

Mince Hafsidů

Přestože severoafrická Ifríkíjje a především pak Tunisko zažívali za vlády Hafsidů rozkvětu jako nikdy dříve, někdy se i hovoří o zlaté éře, tak na mezinárodní scéně byli slabými a nevýraznými politickými hráči a do dění okolního světa se příliš nezapsali. Ačkoli se jim podařilo si podmanit sousední Tilimsánský sultanát na území dnešního Alžírska, mezi lety 1347 a 1357 však byli dvakrát dobyti marockou dynastií Marínovců a v době 14. století se museli potýkat s postupným hospodářským úpadkem. Hafsidé byli podporovateli středomořského pirátství, berberští piráti přepadávali obchodní lodě a připravovali tak o podstatné zisky zejména italské republiky, tím na sebe Hafsidé upoutávali pozornost Evropy. Další křížová výprava označovaná jako mahdijská z roku 1390 se pokusila o dobytí pirátské pevnosti Mahdia, ani ta Hafsidy vážněji nezasáhla a jen na krátký čas se museli zdržet pirátství vůči Janovanům.

Mocensky a hospodářsky nepříliš silný sultanát tak roku 1534 poprvé podlehl turecké invazi Osmanské říše a další porážky měly teprve následovat. Zanedlouho po této anexi byli Osmanští Turci z Tuniska vyhnáni intervencí císaře Karla V. a hafsidské Tunisko se stalo poplatným klientským státem Habsburků. V roce 1535 se Hafsidé stali vazaly habsburského Španělska. V roce 1569 bylo ale Tunisko znovu napadeno a anektováno Osmanskou říší a znovu musela zasahovat habsburská vojska pod vedením Juana de Austria. Ani to však neodvrátilo dalším pokusům o anexi Tuniska a připojení k Osmanské říši. Roku 1574 bylo Tunisko opět dobyto osmanskými vojsky, nyní již definitivně. Poslední vládce Hafsidů chalífa Muhammad IV. byl převezen do Konstantinopole a popraven. Někteří zbylí dědicové a potomci vládnoucí hafsidské dynastie unikli osmanské čistce a přežili v ústraní pod ochranou Španělů na Kanárských ostrovech a ostrově Tenerife. Vlády nad Tuniskem již ale nikdy nenabyli zpět.

Symbolika[editovat | editovat zdroj]

Historické zdroje, zejména pak evropské a arabské obchodní mapy, se ohledně tuniské vlajky Hafsidů nemohou shodnout. Zda tu pracovala fantazie autorů či zachycují proměnlivost hafsidské symboliky v průběhu staletí, není jasné. Z počátku převažuje červená s bílým či žlutým srpkem měsíce, kterou poté střídá bílá s černým či modrým, v 15. století je to vlajka žlutá s bílým půlměsícem.