Ermengarda z Maine
| Ermengarda z Maine | |
|---|---|
| hraběnka z Anjou a Maine | |
| Narození | 1096 |
| Úmrtí | 14. ledna 1126 |
| Manžel | Fulko V. z Anjou |
| Potomci | Geoffroy V. z Anjou Sibyla z Anjou Matylda z Anjou Eliáš II. z Maine Matylda Petr |
| Otec | Eliáš I. z Maine |
| Matka | Matylda ze Château-du-Loire |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ermengarda z Maine (francouzsky Erembourg du Maine; 1096–14. ledna 1126)[1] byla hraběnka z Anjou a jediná dědička hrabství Maine.
Život[editovat | editovat zdroj]
Ermengarda byla jedinou dcerou hraběte Eliáše z Maine a jeho ženy Matyldy. Jako dědička hrabství byla velmi žádanou partií. Prvním snoubencem se stal Geoffroy, prvorozený syn hraběte Fulka z Anjou z manželství s Ermengardou Bourbonskou. Geoffrey se v obavě z vydědění proti otci vzbouřil a zemřel v bitvě u Candé v roce 1106. Zdá se, že k novému snoubenci a manželovi pomohla Ermengardě Fulkova bývalá žena Bertrada z Montfortu,[pozn. 1][4] když zařídila sňatek se svým synem Fulkem, nevlastním mladším bratrem zemřelého snoubence.
Hrabě Eliáš zemřel v červenci 1110 a následně se Ermengarda provdala za Fulka a do manželství přinesla věnem hrabství Maine.[1] Z šestnáct let trvajícího manželství se narodily čtyři děti. Tři roky po Ermengardině smrti přijal ovdovělý Fulko nabídku na sňatek s jeruzalémskou princeznou Melisendou a odešel do Svaté země.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Král Filip kvůli této ženě zapudil svou choť Bertu Holandskou[2] a na její místo povýšil ženu svého vazala.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b www.fmg.ac
- ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 114.
- ↑ DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz. Manželství ve Francii v době feudalismu. Praha: Garamond, 2003. ISBN 80-86379-44-2. S. 7.
- ↑ PERNOUDOVÁ, Régine. Žena v době katedrál. Praha: Vyšehrad, 1996. ISBN 80-7021-544-5. S. 110. Dále jen Žena v době katedrál.
