Johana Bavorská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Johana Bavorská
Česká a římskoněmecká královna a vévodkyně lucemburská
Johana Bavorská, busta v triforiu Svatovítské katedrály.
Johana Bavorská, busta v triforiu Svatovítské katedrály.
Manžel Václav IV.
Korunovace 1370
Manželkou panovníka 1370 - 1386
Narození asi 1356
Haag
Úmrtí 31. prosinec 1386 (asi 30 let)
Karlštejn
Pohřbena Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Předchůdce Alžběta Pomořanská
Následník Žofie Bavorská
Dynastie Wittelsbachové
Otec Albrecht I. Bavorský
Matka Markéta Břežská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johana Bavorská (asi 1356, Haag31. prosince 1386, Karlštejn) byla druhorozená dcera bavorského vévody Albrechta I. a jeho první manželky Markéty, dcery slezského vévody Ludvíka I. Břežského. Jako první manželka Václava IV. se stala římskou a českou královnou.

Nevěsty pro Václava IV.[editovat | editovat zdroj]

Johana nebyla první nevěstou, kterou císař Karel IV. vybral pro svého prvorozeného syna Václava. Karel považoval sňatkovou politiku za nejlepší způsob nabytí území nebo řešení sporů a uplatňoval ji u všech svých dětí. Začínal s ní hned po narození potomka.

Alžběta z Norimberka[editovat | editovat zdroj]

Už několik měsíců po Václavově narození uzavřel Karel IV. dohodu s norimberským purkrabím Fridrichem V. o budoucím sňatku Václava s Fridrichovou dcerou Alžbětou. Tento sňatek měl být uzavřen do deseti let a pokud by jedno z dětí zemřelo, na řadě byli další sourozenci Václava nebo Alžběty, která měla ještě mladší sestru. Norimberští po uzavření této smlouvy složili slib věrnosti Václavovi a pokud by Fridrich V. zemřel bez mužského potomka, přešlo by území na Václava a jeho budoucí manželku.

Alžběta z Uher[editovat | editovat zdroj]

Politika tomu ovšem chtěla jinak a na scénu přišla jiná nevěsta. Roku 1365 zemřel zeť a také soupeř Karla IV. - Rudolf IV. Habsburský. Pro Karla tedy nastala příležitost získat na svou stranu uherského krále Ludvíka, který býval Rudolfovým spojencem. Princ Václav se tedy měl oženit tentokrát s jinou Alžbětou, o sedm let starší neteří uherského krále a předpokládanou dědičkou uherského trůnu. Existovala ovšem ještě svatební smlouva s Fridrichem Hohenzollernským. Ten za zrušení dané smlouvy obdržel od císaře některé výhody a finanční odměnu. Ostatně Fridrichovi se od jejího podepsání narodili dva synové.

Johannina cesta do Prahy v roce 1370

Důvody, proč se sňatek Václava s uherskou Alžbětou neuzavřel, nejsou příliš jasné. Průtahy trvaly celé čtyři roky. Papež Urban V. 9. prosince 1369 zrušil zásnubní sliby obou stran. Jako důvod uvedl nechuť uherského dvora k tomuto sňatku. Alžbětě se totiž mezitím naskytla možnost ještě slibnějšího sňatku s achájským knížetem (1364–1373) a titulárním latinským císařem Filipem III. z Anjou a Tarentu.

Johana Bavorská[editovat | editovat zdroj]

Po krachu obou připravovaných sňatků se Karel IV. soustředil na zpřetrhání pro něj nepřátelského spojenectví mezi bavorskými Wittelsbachy a uherským a polským králem. Nevěstou Václava se tak měla stát Johana Bavorská, druhorozená dcera bavorského vévody Albrechta I. a jeho první manželky Markéty.

Svatba devítiletého Václava se čtrnáctiletou Johanou se konala 29. září 1370 v Norimberku. Českou královnou byla Johana korunována 17. listopadu 1370 arcibiskupem pražským Janem Očkem z Vlašimi v Praze. Od té doby žila na pražském dvoře. V červnu 1376 byl po složitých jednáních ještě ne patnáctiletý Václav společně s manželkou zvolen a korunován ve Frankfurtu nad Mohanem římským králem. V té době začali Václav a Johanka žít jako manželé.

O královně Johaně po sňatku mnoho zpráv není. Je známo, že se velmi rychle naučila česky a že manželství bylo bezdětné. Dále je doloženo, že se zúčastnila pohřbu Karla IV. spolu s císařovnou a vdovou Alžbětou. S tchyní Alžbětou stejně jako Václav však neměla příliš dobré vztahy. V době, kdy Václav nebyl v Čechách, často raději pobývala na hradě v Písku.

Smrt Johany Bavorské[editovat | editovat zdroj]

Johanina pečeť

Předčasné úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik verzí o předčasné smrti královny Johany v pouhých třiceti letech na konci roku 1386. Brabantský kronikář Edmund de Dynter zaznamenal, že když okolo třetí hodiny ráno „královna prudce vstala z lůžka a s hlukem šmátrala pod lůžkem po noční váze“, vrhl se na ni jeden z velkých loveckých psů Václava IV. a prokousl jí hrdlo. Edmund ovšem toto tvrzení vzápětí popřel tím, že podle jiných zemřela na rány a vzteklinu, která byla následkem pokousání. Pro obě verze svědčí známá králova záliba v loveckých psech, z nichž jeden údajně opravdu spával s Václavem v ložnici. Z roku 1385 je známý případ, kdy pes pokousal královského hofmistra Kašpara Kaplíře.

V německém a katolickém prostředí nebyl Václav vůbec oblíbený, a tak například německý historik Krantz uvádí historku, že Johana nemohla snést hanebné prostředí královského dvora a proto se raději umořila hladem. Český historik Rudolf Urbánek se naopak domnívá, že Johana zemřela na mor.

Pohřeb Johany[editovat | editovat zdroj]

Své manželce dal Václav IV. vystrojit velkolepý pohřeb, kterého se sám pro velký žal nezúčastnil a odjel na hrad Žebrák. Podle zvyku bylo její tělo na několik dní vystaveno v pražských kostelích a 12. ledna 1387 pochováno na Pražském hradě v hrobce v chrámu sv. Víta na Hradčanech.

Další žena Václava IV.[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Johany Bavorské projevoval Aragonský král Jan snahu, aby se Václav oženil s jeho dcerou. Druhou ženou českého krále se však až po třech letech stala o patnáct let mladší Žofie Bavorská. Byla příbuzná jeho první ženy Johany, neboť byla dcerou jejího bratrance. I toto manželství zůstalo bezdětné, a proto je neplodnost spíše připisována Václavovi než jeho manželkám.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Ota II. Bavorský
 
 
Ludvík II. Hornobavorský
 
 
 
 
 
 
Anežka Brunšvická
 
 
Ludvík IV. Bavor
 
 
 
 
 
 
Rudolf I. Habsburský
 
 
Matylda Habsburská
 
 
 
 
 
 
Gertruda z Hohenbergu
 
 
Albrecht I. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Jan II. Holandský
 
 
Vilém I. Henegavský
 
 
 
 
 
 
Filipa Lucemburská
 
 
Markéta II. Henegavská
 
 
 
 
 
 
Karel I. z Valois
 
 
Jana z Valois
 
 
 
 
 
 
Markéta z Anjou
 
Johana Bavorská
 
 
 
 
 
Jindřich V. Tlustý
 
 
Boleslav III. Marnotratný
 
 
 
 
 
 
Alžběta Kališská
 
 
Ludvík I. Lehnicko-Břežský
 
 
 
 
 
 
Václav II.
 
 
Markéta Přemyslovna
 
 
 
 
 
 
Guta Habsburská
 
 
Markéta Břežská
 
 
 
 
 
 
Jindřich III. Hlohovský
 
 
Jindřich IV. Věrný
 
 
 
 
 
 
Matylda Brunšvicko-Lüneburská
 
 
Anežka Hlohovská
 
 
 
 
 
 
Heřman III. Braniborský
 
 
Matylda Braniborská
 
 
 
 
 
 
Anna Habsburská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAUER J. Podivné konce českých panovnic. Vydání 1. Třebíč : Akcent, 2002.
  • ČECHURA, J. Ženy a milenky českých králů. Vydání 1. Praha ; Akropolis, 1994
  • ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378-1437. Lucemburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2. 
  • SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. 1361-1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 773 s. 
  • ŠMAHEL, F. – BOBKOVÁ, L. (vyd.), Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy, Praha: NLN 2012, 929 s. ISBN 978-80-7422-093-7. [Stať „Královny Johana a Žofie" na s. 758–762 napsala PhDr. Božena Kopičková.]
  • Kolektiv autorů. Královny a kněžny české. Předmluva a odborná redakce Jaroslav Čechura. Praha, X-Egem : Knižní klub, 1996, 254 s. ISBN 80-7176-411-6 (Knižní klub); ISBN 80-7199-010-8 (X-Egem). [Stať prof. PhDr. Rudolfa Urbánka „Královny Johana a Žofie" je na str. 122 – 133.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Německá královna
Předchůdce:
Alžběta Pomořanská
1376/8 - 1386
Johana Bavorská
Nástupce:
Žofie Bavorská
Česká královna
Předchůdce:
Alžběta Pomořanská
1378 - 1386
Johana Bavorská
Nástupce:
Žofie Bavorská
Lucemburská vévodkyně
Předchůdce:
Johana Brabantská
1383 - 1386
Johana Bavorská
Nástupce:
Anežka Opolská