Ludvík Lábler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ludvík Lábler
Narození 9. května 1855
Brandýs nad Labem
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 21. května 1930 (ve věku 75 let)
Praha-Nové Město
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání stavitel
Ocenění čestný občan města Kutná Hora
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludvík Lábler (31. května 1855 Brandýs nad Labem[1]23. května 1930 Praha-Nové Město[2]) byl kutnohorský stavitel a stavební rada v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny brandýského stavitele Karla Láblera a jeho ženy Marie. Vystudoval Polytechniku v Praze a pokračoval jednoročním kursem kreslení historické architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Poté nastoupil jako stavební adjunkt, asistent Josefa Mockera v Kutné Hoře, kde pracoval i po osamostatnění dvě desítky let. Podílel se na rekonstrukci chrámu svaté Barbory[3] a podle vlastního návrhu rekonstruoval Kamennou kašnu a Vlašský dvůr.[4] Dále přestavěl baziliku sv. Jiří na Pražském hradě v puristickém románském slohu a rekonstruoval například hradby v Nymburce.[5]. Z rekonstrukce a úprav kutnohorských chrámů daroval soubor kamenných gotických článků kutnohorské architektury daroval do Lapidária Národního muzea v Praze.

Kromě toho v 80. a 90. letech projektoval venkovské chrámy a kaple ve stylu historismu (hřbitovní kaple sv. Rosalie v Brandýse nad Labem, kaple sv. Floriána v Toušeni, kostel sv. Václava v Petrovicích u Červených Janovic, kostel sv. Jiří v Lošanech u Kolína). Po roce 1900 jeho projekty ustaly, ale názorově až do své smrti setrval v obhajobě architektury historismu a purismu. V letech 1904 - 1908 vedl obnovu chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně podle staršího projektu Josefa Mockera a obnovu zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou podle projektu Matěje Blechy.

Rodina a úřad[editovat | editovat zdroj]

Roku 1887 se v Kutné Hoře oženil s Antonií Cyvínovou, měli jediného syna Antonína (* 1893). Od roku 1893 byl zaměstnán jako stavební rada na c. k. místodržitelství v Praze, v roce 1904 tam byl povýšen do funkce vrchního stavebního rady[6] a v úřadu setrval až do penzionování.

Členství a funkce[editovat | editovat zdroj]

Byl členem archeologického sboru Wocel v Kutné Hoře, členem památkové komise a Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta v Praze a pro dostavbu hradu Karlštejna. Roku 1899 byl jmenován čestným občanem Kutné Hory.

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

Jeho písemná pozůstalost je uložena ve Státním okresním archivu v Kutné Hoře.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. DUDÁK, Vladislav. Kutnohorský poutník aneb Kutnou Horou ze všech stran. Praha, Kutná Hora: Nakladatelství Baset, 2044. 441 s. ISBN 80-7340-035-9. Kapitola Bývalým svatobarborským okrskem, s. 157–210. (česky) 
  4. BISINGEROVÁ, Marie. Vlašský dvůr; tajemství mince. [s.l.]: [s.n.], 2001. 27 s. Kapitola Rekonstrukce Vlašského dvora, s. 10–11. (česky) 
  5. Nymburk, městské hradby [online]. turistika.cz [cit. 2011-10-30]. Dostupné online. (česky) 
  6. [1]Konskripce obyvatel města Prahy

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VLČEK, Pavel: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Libri Praha 2004, s. 35 ISBN 80-200-0969-8
  • PROVAZ, Lukáš: Čestní občané města Kutná Hora, 2013

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]