Nový královský palác
| Nový královský palác | |
|---|---|
Nový královský palác | |
| Základní informace | |
| Architekti | Nicolò Pacassi, (Pietro Ferrabosco di Lagno) |
| Poloha | |
| Adresa | Praha 1, Hradčany, |
| Souřadnice | 50°5′24,59″ s. š., 14°23′55,29″ v. d. |
![]() | |
| Další informace | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nový královský palác je název používaný k označení komplexu budov v západní části Pražského hradu, které byly stavěny od 16. století a za Marie Terezie byly zvnějšku sjednoceny pod jednotnou fasádu. S výjimkou výstavních sálů v části přízemí je veřejnosti nepřístupný, využívá ho Kancelář prezidenta republiky a nacházejí se zde reprezentační prostory.
Stavební vývoj
[editovat | editovat zdroj]Historie výstavby
[editovat | editovat zdroj]
Ve středověku panovník sídlil ve Starém královském paláci, ten však již v době nástupu Habsburků nedostačoval. Ještě za Jagellonců bylo započato se stavbou tzv. nového stavení, obydlí královen, na západ od starého paláce, to však při velkém požáru v roce 1541 vyhořelo. Za Ferdinanda I. řídil stavební práce na Pražském hradě český místodržící Ferdinand Tyrolský. Obydlí královen nahradilo tzv. nové stavení arcivévody Ferdinanda, k němu za Maxmiliána II. přistavěl architekt Bonifaz Wohlmut další trakt, kterým připojil pro dvůr zakoupené domy hrabat z Thurnu. V dalším rozšiřování nového paláce pokračoval Wohlmutův nástupce Ulrico Aostalli, který mj. přistavěl k jižní hradbě tzv. letní palác. Když se císař Rudolf II. v Praze natrvalo usadil, potřeboval nové prostory pro své sbírky. Aostalli postavil na severní straně hradního areálu konírny pro Rudolfovy španělské koně, nad nimiž v patře umístil velký sál, zvaný Španělský, který později dostal název Rudolfova galerie. Tuto stavbu pak architekt Horatio Fontana spojil s jižní částí paláce spojovacím traktem, tzv. dlouhou chodbou. Severní křídlo dokončil další Rudolfův architekt Giovanni Maria Filippi: nad novými konírnami, které nahradily konírny arcivévody Ferdinanda, vybudoval monumentální sál dnes zvaný Španělský. Filippi byl také architektem Matyášovy brány, postavené až za Rudolfova nástupce.[1]

Větší přestavby se dočkal Nový královský palác za vlády Marie Terezie. Probíhala v letech 1753–1775 podle návrhů dvorního architekta Nicola Pacassiho. Jižní trakt i všechny budovy kolem dnešního II. nádvoří dostaly jednotný vzhled ve stylu vídeňského pozdního baroka. Došlo ke snížení Bílé věže a Matematické (Biskupské) věže ve středním traktu, aby budovy byly sjednoceny na výšku tří pater. Přistavěna byla kaple sv. Kříže při Bílé věži a především vstupní (západní) trakt s bočními křídly, do něhož byla začleněna Matyášova brána. Tím vznikl čestný dvůr (dnes I. nádvoří) jako hlavní vstup do areálu Hradu od Hradčanského náměstí.[2]
Přestavby a úpravy po roce 1918
[editovat | editovat zdroj]Po vzniku republiky bylo třeba upravit zchátralé prostory Nového královského paláce pro potřeby prezidenta republiky, a to zejména interiéry pro byt prezidenta a pro reprezentační potřeby. První etapa rekonstrukce je spojena se jménem slovinského architekta Jože Plečnika, který na Hradě působil v letech 1920-1934. Hlavní úpravy se dotkly jižního a vstupního křídla, na některých pracoval též Plečnikův žák Otto Rothmayer.

Byt pro prezidenta Masaryka zařídil Plečnik ve 2. patře středního a jižního křídla. Na vstupní halu, nazvanou Impluvium, navazovala řada salonků, které tvořily tzv. enfiládu. Prezident zde měl též svou knihovnu. Přístup do těchto prostor vede z půlkruhového vjezdu v jižním cípu II. nádvoří do tzv. tunelu, u nějž vytvořil spirálové schodiště se stěnami a klenbami z neomítaných cihel, do jehož vřetena umístil šachtu s výtahem. Plečnik upravil i 2. patro Bílé věže, kde bývala zbrojnice. Místnost dostala název Erbovní síň podle znaků zemí Československé republiky, které sem byly umístěny. S úpravami bytu souvisí také Plečnikem navržená Lví kašna v přízemí a Vázové schodiště, vedoucí z přízemí do zahrady Na Valech. Plečnikovým dílem je také Býčí schodiště, které se zahradou Na Valech spojilo III. nádvoří.[3]
Sloupová síň (Plečnikův sál) vznikla v letech 1927-1931 vybouráním všech pater původního domu nejvyššího komořího ve vstupním traktu - bývalá patra připomínají tři dekorativní sloupořadí nad sebou. V 70. letech byla doplněna schodištěm vedoucím do sousedního Rothmayerova sálu, který Rothmayer vybudoval v letech 1948-1957. Sál má tři řady oken nad sebou a dřevěný kazetový strop podle Plečnikova návrhu. Po Plečnikově odchodu se stal hradním architektem Pavel Janák, který spolu s Rothmayerem v letech 1937-1938 přestavěl spojovací prostor mezi středním a jižním křídlem a rekonstruoval některé salony jižního křídla. Propojením několika místností vznikla dnešní Janákova hala. V 60. letech proběhla rekonstrukce středního křídla pod vedením Jaroslava Fragnera, další úpravy probíhaly v 70. a 80. letech.[4]
V roce 1993 jmenoval Václav Havel do funkce hlavního hradního architekta svého přítele Bořka Šípka. Kromě rekonstrukce Obrazárny a úpravy Široké chodby provedl menší úpravy reprezentačních místností, zejména doplněním mobiliáře a novými svítidly. Vytvořil také nové vstupy do prostor Kanceláře prezidenta republiky a do středního traktu.[5]
Součásti
[editovat | editovat zdroj]
1-5: vstupní křídlo (při I. a IV. nádvoří)
6-9: severní křídlo
10-12: střední křídlo
13-15: jižní křídlo
Vstupní křídlo
[editovat | editovat zdroj]Vstupní neboli západní křídlo obklopuje čestný dvůr, který tvoří I. hradní nádvoří a slavnostní vstup z Hradčanského náměstí. Prostor nádvoří na jihu a severu obklopují tzv. výběžky vstupního křídla. Z průjezdu Matyášovy brány se vstupuje do Sloupové síně (zvané též Plečnikův sál) a odtud přes Rothmayerův sál do Španělského sálu a Rudolfovy galerie v severním křídle. Od Matyášovy brány také vede Pacassiho schodiště do reprezentačních místností jižního křídla. Za severním výběžkem se nachází IV. nádvoří se zahradou na Baště.
Severní křídlo
[editovat | editovat zdroj]
Severní křídlo umožňuje vstup od Královské zahrady přes Prašný most na II. nádvoří. Původně byly v přízemí rozlehlé stáje pro španělské koně Rudolfa II. V těchto prostorách se v jedné části od roku 1964 nachází Obrazárna Pražského hradu, ve druhé jsou dnes výstavní prostory, kterým zůstal název Císařská konírna. V patře jsou dva velké reprezentační sály - Španělský sál a Rudolfova galerie. Do středního křídla vede od vstupního traktu tzv. klínová chodba, jejíž přístavbou Pacassi vyrovnal nepravidelnost II. nádvoří.
Střední křídlo
[editovat | editovat zdroj]Střední křídlo odděluje II. a III. nádvoří. Původně zde v prvním patře bývala Kunstkomora Rudolfa II. se sbírkou různých uměleckých předmětů a kuriozit, ve druhém patře galerie. V prvním patře se nachází tzv. Široká chodba s obrazovou výzdobou a řada menších salonů. Ve druhém patře sídlí Kancelář prezidenta republiky. Jeho součástí je Bílá věž, nejstarší část Nového královského paláce, která byla původním západním vjezdem do Hradu (druhá, Matematická věž, byla zbořena). Ve 2. patře věže je Erbovní síň, na jejíž klenbě se zachovala jediná malba Bartholomea Sprangera. Ke střednímu křídlu přiléhá na II. nádvoří Kaple svatého Kříže.

Jižní křídlo
[editovat | editovat zdroj]
První patro jižního křídla je využíváno k reprezentačním potřebám. Nacházejí se zde větší sály i menší salonky:
- Vstupní vítací salonek
- Trůnní sál (hlavní a největší sál jižního křídla)
- Brožíkův salon
- Habsburský salon (sál s původní výzdobou z 18. století, portrétní galerie rodiny Marie Terezie)
- Skleněný salonek (původně císařská ložnice)
- Malý salonek (původně toaletní pokoj císařoven)
- Zrcadlový salon
- Salonek s krbem
- Hudební salon
- Společenský salon (bývalá jídelna)
- Janákova hala
- Oktogon (místnost s osmibokým půdorysem, bývalá dvorní kaple sv. Václava z roku 1644)
- Stará síň s trámovým stropem
Ve druhém patře, v místech původního bytu T. G. M. , byly některé prostory zrestaurovány do podoby, jak je navrhl Plečnik, např. Impluvium, Harfový (Zlatý) salonek, Zelený salon a Masarykova knihovna.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VII, Praha a okolí.. Praha: Svoboda, 1988. S. 74–76.
- ↑ Hrady, s. 82-83
- ↑ CHOTĚBOR, Petr; HUCKOVÁ, Barbara; HUCEK, Miroslav. Pražský hrad: podrobný průvodce. Praha: Správa Pražského hradu, 2003. ISBN 80-86161-68-4. S. 150–152.
- ↑ KADLEC, František; MALÁ, Věra. Reprezentační prostory: Pražský hrad. Praha: Správa Pražského hradu, 2001. ISBN 80-86161-54-4. S. 16.
- ↑ VOLF, Petr. Václav Havel - Bořek Šípek, Hradní práce 1992-2002. Opava: Breda, 2003. 175 s. ISBN 80-903283-9-3. S. 25–30.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nový královský palác na Wikimedia Commons - Den otevřených dveří na Pražském hradě - Reprezentační prostory
- Radio Prague International - Nový královský palác (rozhlasový archiv)
