Slepotická kalvárie z Pardubic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Slepotická kalvárie z Pardubic
Kalvarie ze slepotic.jpg
Základní údaje
Autor Ferdinand Maxmilián Brokoff
Umístění
Umístění kostel Povýšení svatého Kříže
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slepotická kalvárie je dřevěné polychromované sousoší Panny Marie, sv. Jana Evangelisty a sv. Máří Madgaleny stojících pod ukřižovaným Kristem. Bylo vytvořeno ve 20. letech 18. století významným barokním sochařem Ferdinandem Maxmiliánem Brokoffem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do majetku kostela Povýšení svatého Kříže v Slepoticích přešlo roku 1786 rozprodejem inventáře minoritského kostela Zvěstování Panny Marie v Pardubicích, který byl společně s klášterem zrušen dekretem Josefa II. Od roku 2011 je sousoší zapůjčeno do expozice Muzea barokních soch v Chrudimi.

Hodnocení díla[editovat | editovat zdroj]

Je v pořadí třetí Brokoffovou variantou kalvárie (řezby z kaple Kalvárie na Petříně a v kostele sv. Havla v Praze). Oldřich Blažíček ji datuje do období po roce 1725[1], Ivo Kořán do dvacátých let 18. století[2].

Odhledajíce od nejistoty předchozích výkladů s plným přesvědčením povíme, že řezby pardubické Kalvárie jsou patrně vrcholem dosud známého Brokofova řezbářského umění a jedním z nejlepších celků českého barokního sochařství vůbec.
— Ivo Kořán[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLAŽÍČEK, Oldřich J. Ferdinand Brokof. Praha : Odeon, 1976. 321 s.
  2. a b KOŘÁN, Ivo. Třetí Brokofova Kalvárie. In: Umění, XLVIII/5. Praha : Ústav dějin umění ČSAV, 2000. S. 371–373.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAŽÍČEK, Oldřich J. F. M. Brokof, řezbář. In: Cestami umění : sborník prací k poctě šedesátých narozenin Antonína Matějčka. Praha : Melantrich, 1949. S. 176.
  • BLAŽÍČEK, Oldřich J. Ferdinand Brokof. Praha : Odeon, 1976. 321 s.
  • KOŘÁN, Ivo. Třetí Brokofova Kalvárie. In: Umění, XLVIII/5. Praha : Ústav dějin umění ČSAV, 2000. S. 371–373. (napsána r. 1996 pro nevydaný sborník k poctě O. J. Blažíčka)