Apolena z Alexandrie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svatá Apolena z Alexandrie
Nuremberg chronicles f 120r 2.png
panna a mučednice
Datum narození 2. století
Místo narození Alexandrie
Datum úmrtí 249?
Místo úmrtí Alexandrie
Svátek 9. února (římskokatolická církev)
Uctívána církvemi římskokatolická církev
Atributy v ruce kleště s vytrhnutým zubem, někdy s korunou na hlavě, dále zuby, dláto, nůž, hořící hranice, palmová ratolest
Patronkou zubních lékařů, zubních sester a těch, kteří trpí bolestí zubů

Svatá Apolena (řec. Ἀπολλωνία, Apollonia) z Alexandrie je panna a mučednice, která zahynula při pronásledování křesťanů v polovině III. století. Bývá vzývána při bolestech zubů a je patronkou zubních lékařů.

Mučednictví[editovat | editovat zdroj]

Za panování císaře Filipa Araba žili křesťané téměř v úplném pokoji a křesťanská víra utěšeně vzkvétala.[1] Pohanští kněží však křesťany nenáviděli, viděli v nich odpadlíky, kteří se zřekli tradičních bohů a brojí proti státnímu náboženství. V egyptské Alexandrii se koncem roku 248 podařilo jistému pohanskému knězi popudit lůzu proti křesťanům a vypuklo krvavé pronásledování, při němž zahynulo několik věřících.[2] Svatý Dionýsios, biskup alexandrijský, jenž byl očitým svědkem pohanského řádění, popsal tyto události v dopise antiochejskému biskupu Fabiovi. Z toho listu svatého Dionýsia obsáhle citoval historik Eusebios ve svém díle Církevní dějiny (kapitola 6, oddíl 41).

Svatý Dionýsios líčil utrpení mnoha křesťanů, mezi nimi i sv. Apoleny. Byla to velmi vážená starší panna, dle některých názorů jáhenka.[3] Podle pozdějších legend byl prý její otec senátorem[4] nebo byla dokonce královskou dcerou.[5] Pohanští zuřivci se jí zmocnili, a když se nechtěla klanět modlám, tloukli ji do obličeje tak surově, že jí vyrazili všechny zuby. Potom svatou Apolenu přivedli k zapálené hranici a hrozili, že bude upálena, nebude-li se rouhat Ježíši Kristu. „Ale ona vyžádavši sobě maličko času, aby se na to rozmysliti mohla, a zprostivši se rukou jejich, sama bez meškání na tu hranici skočila, a dobrovolně plamenem ohně spáliti se dala."[6]

Posuzování sebevraždy sv. Apoleny[editovat | editovat zdroj]

Mučení sv. Apoleny

Čin svaté Apoleny nebyl ojedinělý. Již ve 4. knize Makabejské (12,19) se uvádí případ mučedníka, který se sám vrhl do rozpáleného kotle a zemřel.[7] Také sv. Augustin ve spisu O boží obci uvádí, že některé svaté ženy „v době pronásledování, prchajíce před pronásledovateli své cudnosti, vrhly se do řeky, aby je strhla a usmrtila, a takto zemřely..."[8] Sv. Augustin však zároveň sebevraždu odmítá a píše, že „si nikdo nesmí způsobit samovolnou smrt, vyhýbaje se časným strastem".[9] Připouští však možnost, že mučedník mohl jednat dle zvláštního pokynu Božího.[10]

Kanovník H. J. Karlík uvádí, že utrpení a smrt svaté Apoleny jsou předkládány spíše k obdivování než k následování, neboť bez zvláštního zjevení Božího, které však sv. Apolena zajisté měla, „nemá žádný člověk pod smrtelným hříchem smrt sobě učiniti".[11] Také v Českém slovníku bohovědném se zdůrazňuje, že sv. Apolena se sama vrhla do plamenů „z vyššího vnuknutí".[12]

Úcta[editovat | editovat zdroj]

Již brzy po smrti sv. Apoleny, ke které došlo asi na počátku roku 249, se úcta k této panně a mučednici rozšířila po celém Východě a později i v Evropě. V římskokatolické církvi církvi se její památka připomíná 9. února, v diecézi trevírské 11. února. Světice je vzývána při bolestech zubů a je patronkou zubních lékařů, dentistů, zubních sester.[13]

Svatá Apolena je zobrazována s kleštěmi, které většinou drží v ruce, a v kleštích je zpravidla zub. Také bývá vyobrazena, jak se vrhá do ohně, a někdy je znázorněna i jako kněžna, neboť dle pověsti byla urozeného původu. Jiné atributy této světice jsou zuby, dláto, nůž, hořící hranice, palmová ratolest, mučednická koruna.[14][15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KARLÍK, Hugo Jan. Žiwoty, skutky a utrpenj Swatých a Swětic Božjch. W Praze: Dědictwj Swatojanské, 1847. 892 s. [Viz str. 288.]
  2. KULDA, Beneš Metod. Církevní rok: kniha naučná pro každý stav i věk, obsahující na každý den několik životopisů světcův a světic Páně a všecky slavnosti, neděle, svátky i výroční památky církevní dle kalendáře Českého. Díl druhý, Měsíc únor a březen. V Praze: B.M. Kulda, 1880. 555 s. [Viz str. 92–94.]
  3. TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 1., A-Bascape (sešity 1–21). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1912. 960 s. [Viz str. 519.]
  4. VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. 1. část. V Praze: Ladislav Kuncíř, 1930. 342 s. [Viz str. 95.]
  5. SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1994. 702 s. ISBN 80-85527-75-8 [Viz str. 62.]
  6. EUSEBIOS Z CAESAREJE. Desatero knih Historie církevní. Překlad Jan Kocín z Kocinétu. V Praze: Tisk a sklad Bedřicha Rohlíčka, 1855. 553 s. [Viz str. 320–321.]
  7. Starý zákon: překlad s výkladem: nový překlad Písma svatého. Dodatek, Apokryfy zvané též knihy deuterokanonické nebo nekanonické. Překlad Miloš Bič. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1985. 479 s. [Viz str. 470.]
  8. AUGUSTIN. O boží obci knih XXII . (I). Překlad Julie Nováková. Praha: Karolinum, 2007. 447 s. ISBN 978-80-246-1284-3 [Viz str. 62.]
  9. AUGUSTIN. O boží obci knih XXII . (I). Překlad Julie Nováková. Praha: Karolinum, 2007. 447 s. ISBN 978-80-246-1284-3 [Viz str. 63.]
  10. AUGUSTIN. O boží obci knih XXII . (I). Překlad Julie Nováková. Praha: Karolinum, 2007. 447 s. ISBN 978-80-246-1284-3 [Viz str. 62.]
  11. KARLÍK, Hugo Jan. Žiwoty, skutky a utrpenj Swatých a Swětic Božjch. W Praze: Dědictwj Swatojanské, 1847. 892 s. [Viz str. 290.]
  12. TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 1., A-Bascape (sešity 1–21). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1912. 960 s. [Viz str. 519.]
  13. SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1994. 702 s. ISBN 80-85527-75-8 [Viz str. 62.]
  14. REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990. 71 s. [Viz str. 11.]
  15. SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1994. 702 s. ISBN 80-85527-75-8 [Viz str. 62.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • EUSEBIOS Z CAESAREJE. Desatero knih Historie církevní. Překlad Jan Kocín z Kocinétu. V Praze: Tisk a sklad Bedřicha Rohlíčka, 1855. 553 s. [Viz str. 320–321.]
  • KULDA, Beneš Metod. Církevní rok: kniha naučná pro každý stav i věk, obsahující na každý den několik životopisů světcův a světic Páně a všecky slavnosti, neděle, svátky i výroční památky církevní dle kalendáře Českého. Díl druhý, Měsíc únor a březen. V Praze: B.M. Kulda, 1880. 555 s. [Viz str. 92–94.]
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1994. 702 s. ISBN 80-85527-75-8 [Viz str. 62.]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]