Vlašský špitál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vlašský špitál na Malé Straně
Někdejší Vlašský špitál na Malé Straně
Někdejší Vlašský špitál na Malé Straně
Poloha
Adresa Praha 1-Malá Strana, ČeskoČesko Česko
Ulice Šporkova a Vlašská
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 39378/1-770 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlašský špitál nebo též Vlašský dvůr pod Jánským vrškem je čtyřkřídlá barokní budova čp. 335/III kolem kosočtverečného dvora na rohu ulic Šporkovy a Vlašské na Malé StraněPraze 1. Součástí areálu je bývalý kostel (kaple) Panny Marie a svatého Karla Boromejského (jiný kostel Karla Boromejského je v areálu sousední nemocnice).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Interiér bývalého kostela sv. Karla Boromejského

Na počátku 17. století pražští italští usedlíci, dosud sdružení jen ve staroměstské mariánské kongregaci při Vlašské kapli staroměstské jezuitské koleje, rozšířili svou působnost o malostranský areál. Odtud pochází název „vlašský“.[1] Původní charitativní instituci vybudovala italská komunita v letech 1611-1617, po té co jí roku 1602 prodal svůj domek stavitel Domenico de Bossi, který údajně také vedl stavbu nového objektu i kostela. Raně barokní dvoukřídlý dům byl dále stavebně upraven ve letech 1622 a 1643-45. Vstupní portál je vrcholně barokní z roku 1724, jako autor bývá uváděn Bartolommeo Scotti.  Špitál měl oddělení pro muže, pro ženy a dětskou hernu. Roku 1654 přikoupil zahradu, přistavěl další křídlo domu a zřídil hřbitov. Od počátku provozu zde sídlil malý pivovar, vařilo se "slabé" pivo pro potřeby obyvatel a zaměstnanců[2]. Postupně se účel špitálu stále více měnil v útulek pro městskou chudinu a v sirotčinec, pro jehož chovance byla po polovině 18. století zřízena hedvábnická přádelní škola. Strahovští premonstráti jim poskytli zahradu k výsadbě moruší. V dubnu roku 1789 byla celá instituce v důsledku státní reformy zdravotnictví a charity zrušena. V té době tam bydlelo 76 chudých a 714 pracujících sirotků, kteří v červnu téhož roku museli objekty opustit a vyklidit. Areál včetně kostela koupil Ferdinand Schönfeld pro svou továrnu na hedvábí a zčásti příčkami přebudoval na malé byty.

Roku 1804 založená Italská kongregace odkoupila objekty zpět a do roku 1830 je adaptovala v klasicistním "kasárenském" stylu včetně dvorních arkád. Roku 1839 dala znovu vysvětit kostel, který vymaloval Václav Markovský, který byl rovněž autorem obrazu Karla Boromejského pro hlavní oltář; do kostela byly vráceny také dva oltářní obrazy Karla Škréty "Sv. Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem" (nyní v Národní galerii v Praze) a "Svatá rodina". První pražský nalezinec (sirotčinec) měl svou školu, pekárnu a prádelnu. Další stavební úpravy s i vyžádal požár z roku 1882 a konečně v letech 1942-1943 se uskutečnila generální rekonstrukce budov včetně kostela pro kulturní účely.

Od roku 1951 slouží pro Italské kulturní středisko. V současnosti zde sídlí Italský kulturní institut Praha (Instituto italiano di cultura Praga).[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PULKRÁBEK, Alfred. Ottův slovník naučný: Nalezinec [online]. Praha: J. Otto, 1901 [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. 
  2. Vlček, 1999, s. 435
  3. https://iicpraga.esteri.it/iic_praga/cs

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • EKERT, František: Posvátná místa král. hl. m. Prahy. I., Praha 1883, s. 196-200.
  • VLČEK, Pavel a kolektiv: Umělecké památky Prahy 3. Malá Strana. Praha : Academia, 1999, s. 436-438.
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Vlašská, s. 1116. 
  • SVOBODNÝ, Petr: Vlašský špitál na Malé Straně a jeho místo v péči o matku a dítě do josefinských reforem (1602-1769). Documenta pragensia č. 7, 1987, s. ll3-132.