Italové v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vlašský špitál v Praze na Malé Straně, kde v 16.-18. století žila italská enkláva

Italové, ve starší češtině nazývaní také Vlaši, se v českých zemích v průběhu staletí vyskytovali v různém množství a intenzitě, nelze však hovořit přímo o migraci. Ve starší češtině se lze setkat s označením pro Italy Vlaši (adj. vlašský), například „Vlašský dvůr“ v Kutné Hoře a dalších označení jako vlašský salát, vlašský ořech. Etymologicky se jedná o společný základ příbuzný s výrazem Włochy (pomn.) - Itálie (adj. włoski - italský), užívaný v moderní polštině.

Historie[editovat | editovat zdroj]

imaginary portrait of Emma of Italy, wife of King Lothair of France
Romantický pokus o podobu královny a pozdější české kněžny Emmy Italské. Ta byla zřejmě první italskou manželkou českého panovníka. Autor: François Séraphin Delpech, kolem roku 1820.
Česká královna a římská císařovna Eleonora Gonzagová podporovala italské barokní umělce také v českých zemích.

Jednou z prvních významných osobností italského původu v Čechách byla zřejmě česká kněžna Emma Italská (Emma Regina, * asi 948 — asi 2. listopadu 1006), třetí manželka českého knížete Boleslava III. a pátá kněžna na českém stolci. Údajně byla propagátorkou svatováclavského kultu v Evropě. Jejími rodiči byli italský král Lothar II. a jeho manželka Adéla Burgundská.

V průběhu středověku nebyla přítomnost Italů v Čechách a na Moravě natolik významná, aby bylo možné hovořit o skutečné imigraci. Ve druhé polovině 16. století však již v Praze existovala čilá italská enkláva, kterou tvořili především řemeslníci činní na stavbách a obchodníci, kteří se ve městě zde usadili s rodinami v době panování Rudolfa II. po roce 1583, kdy se Praha stala hlavním městem Svaté říše římské.

Toskánský palác na Hradčanech v Praze nechala postavit toskánská velkovévodkyně Anna Marie Františka

Italští kupci obchodovali především s luxusním zbožím, v té době velmi žádaným u pražského císařského dvora. Nejpočetnější italskou skupinou byli ovšem architekti, stavební mistři i řemeslníci, jako kameníci či štukatéři, zaměstnaní ponejvíce u Pražského hradu a při výstavbě šlechtických sídel domácí šlechty, která vyhledávala renesanční umění přímo od Italů. Většina Italů usazených v hlavním městě, zejména pak v blízkosti Hradu na Malé Straně (Malostranské náměstí bylo tehdy známé jako "Vlašský plac"), pocházela především z oblasti lombardských jezer na území Milánského vévodství a Benátské republiky. Kromě okolí Pražského hradu Italové obývali také oblasti u Karlovy ulice na Starém Městě a Vlašskou ulici na Malé Straně.

V Praze usazení Vlaši založili Vlašskou kongregaci Nanebevzetí Panny Marie a zřídili malostranský sirotčinec (nalezinec) Vlašský špitál.[1] Kongregace existovala v letech 1573 až 1942 a během své působnosti hrála významnou roli v italské emigraci do střední a severní Evropy.

Významnou roli v českých dějinách hrály italské šlechtické rody, zejména v pobělohorské době, které sem přicházely jako součást katolického osídlení po konfiskacích a odchodu protestantů do exilu.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dle údajů z února 2018 žije v současné době v Česku přibližně 3200 osob italské národnosti. (Tento počet se může mírně lišit, neboť se jedná jen o osoby zaregistrované u Anagrafe degli italiani residenti all'estero (AIRE) Italského ministerstva zahraničí). Dle této statistiky celkem žije přibližně 5 milionů osob mimo Itálii.[2]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

V českých zemích, zejména pak v Praze působila řada italských umělců někteří dočasně (Antonio Vivaldi), jiní trvale (Giacomo Casanova). Mnozí z nich se významně podíleli na výstavbě Prahy a dalších měst:

Italské šlechtické rody v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

V českých zemích se usadilo a zdomácnělo také množství původně italských šlechtických rodů.

a další.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PULKRÁBEK, Alfred. Ottův slovník naučný: Nalezinec [online]. Praha: J. Otto, 1901 [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. 
  2. Numero iscritti suddivisi per ripartizioni estere [online]. Anagrafe degli italiani residenti all'estero (AIRE) [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PREISS, Pavel. Italští umělci v Praze. Praha: Panorama, 1986. 548 s.