Kostel svatého Vojtěcha (Počaply)
| Kostel svatého Vojtěcha v Počaplech | |
|---|---|
,_kostel_sv._Vojt%C4%9Bcha.JPG) Kostel sv. Vojtěcha v Počaplech | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký kraj |
| okres | Litoměřice |
| Obec | Počaply |
| Souřadnice | 50°31′21,33″ s. š., 14°11′55,68″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | litoměřický |
| Farnost | Počaply u Terezína |
| Status | farní kostel |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Zasvěcení | svatý Vojtěch |
| Datum posvěcení | 24. srpna 1726 |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Kilián Ignác Dientzenhofer |
| Stavební sloh | dynamické baroko |
| Typ stavby | jednolodní kostel |
| Výstavba | 1724–1726 |
| Specifikace | |
| Délka | 32,5 metrů |
| Šířka | 16 metrů |
| Umístění oltáře | na jihovýchod |
| Stavební materiál | kámen, cihly a zdivo |
| Další informace | |
| Kód památky | 43610/5-2222 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Vojtěcha v Počaplech u Terezína v okrese Litoměřice je sakrální stavba ve stylu dynamického baroka od architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera,[1] postavená břevnovsko-broumovskými benediktiny na břehu Labe jako společný komplex s farou. Kostel stojí na severním okraji vesnice na nízkém návrší nad levým břehem řeky Labe nedaleko jeho soutoku s Ohří.[2] Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Jako majetek břevnovského kláštera byla ves Počaply připomínána v roce 1262, i když lokalita byla osídlena již dávno předtím. Již v roce 1352 zde stála prokazatelně sakrální stavba,[4] která byla zmíněna v registrech papežských desátků. Farnost tehdy platila 9 grosů českých. Dále se v konfirmaci krále Václava IV. z 20. září 1395 uvádí, že ves Počaply a kostel patří břevnovskému klášteru.[5] Na místě starší stavby, která hrozila zřícením,[5] nechal v letech 1724–1726 majitel zdejšího panství, klášter břevnovsko-broumovský,[1] z rozhodnutí břevnovského opata Otmara Zinka,[5] postavit podle projektu Kiliána Ignáce Dienzenhofera nový kostel.[4] Dienzenhofer 2. října 1724 vyměřil kolem starého kostela základy 10 lokt hluboké a ty byly do 7 dnů vykopány. 9. října začali zedníci usazovat v základech kameny. Bohoslužby se zatím konaly stále ve starém kostel. V červnu 1725 se zbourala věž a starý kostel. Dne 24. srpna 1726 byl nový kostel vysvěcen.[5] Dochovalo se breve Klimenta XIII. (na pergamenu) z 23. března 1762, kterým papež uděluje všem věřícím, kteří navštíví kostel sv. Vojtěcha v Počaplech na den sv. Vojtěcha (23. dubna) a první neděli v říjnu, plnomocné odpustky, pomodlí-li se stanovené modlitby. Tytéž odpustky (tzv. druhé breve) uděluje také papež Kliment XIV. 28. srpna 1769. Vrchol věže byl obnoven v roce 1897.[1] Vzhledem k poloze na nevysokém návrší nad hladinou Labe byl areál několikrát poškozen povodní, naposledy roku 2002, kdy voda stoupla do výše 5,30 metrů od plavební hladiny a do výše 190 cm od podlahy kostela.[5] Dále byla podlaha kostela zaplavena v letech 2006 a 2013.
Architektura[editovat | editovat zdroj]
,_p%C5%AFdorys.GIF)
Jedná se o jednolodní stavbu,[4] která je orientována k východu s baldachýnovou kupolí a polygonální stanovou střechou[5] ve střední části lodi, díky jíž se zvenčí jeví jako centrální stavba. V půdorysu i výstavbě je kostel značně členitý. Je tvořen sjednocením dvou elips, kdy do západní elipsy je vložena kruchta a východní elipsa slouží jako presbytář. V západním průčelí má kostel hranolovou věž. Presbytář je mělký, obdélný a k jeho zvlněnému závěru přiléhá přízemní sakristie. Kostel má v lodi konvexně proláklé stěny s velkými okny a trojúhelnými štíty. Vnější nároží kostela jsou vesměs zaoblená, provázená vysokými pilastry.[1]
Uvnitř se nachází centrální prostor s proláklými boky. V úhlopříčnách jsou vyduté pilíře s nikami bočních oltářů. Na západní a východní straně jsou příčně oválné prostory presbytáře a kruchty s oválnými okny.[1] Celý kostel je zaklenutý. Klenby jsou plackové.[4] Kladí a triglyfy spočívají na vysokých pilastrových svazcích.[1]
Vybavení[editovat | editovat zdroj]
Hlavní oltář je barokní z období výstavby kostela.[1] Titulní obraz pochází od Františka Lichtenreitera z Prahy. Je na něm zobrazen sv. Vojtěch, který se vrací z Itálie a vede s sebou benediktiny, se kterými chce založil v Břevnově klášter.[5] Obraz je umístěn v bohatě řezaném rámu s barokními plastickými doplňky od Matěje Tollingera[4] z Litoměřic. Nad ním je obraz sv. Markéty patronky břevnovského kláštera.[5] Za ním na prohnuté stěně závěru je malovaná iluzivní oltářní architektura z roku 1788 od Františka Kutschery z Litoměřic.[1] Andělé na hlavním oltáři drží v rukou pádlo a oštěp, nástroje jimiž byl sv. Vojtěch v Prusku ubit. Dva boční oltáře jsou zasvěcené – vpravo Ukřižování Páně[5] (Svatému Kříži[1]) a vlevo Smrti sv. Benedikta, kdy zobrazený sv. Benedikt stoje podpírán řeholními bratry odevzdává duši Bohu.[6] Oltáře mají proláklé pilastrové nástavce, řezby, obrazy a sochy andílků. Na každém se nacházejí dvě barokní sochy apoštolů od M. Tollingera z období kolem roku 1735. Kazatelna má proláklé přední pole.[1] Barokní lavice z 1. poloviny 18. století mají řezaná čela.[4] Varhany jsou s rokajovými řezbami z roku 1790 od J. Rusche z Litoměřic. Uchovaná 90 cm vysoká křtitelnice je cínová.[5] Spočívá na třech nohách.[1] Jedná se o vzácnou práci pozdně gotického typu s letopočtem 1565.[1] Pod horním okrajem křtitelnice je nápis ve dvou řadách: «Pán Ježíš mluvil k učedníků řka: „Jděte, učte všechny národy křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Kdož by uvěřil a pokřtěn byl, spasen bude. Léta Páně 1565“.» Ve střední části křtitelnice je dokola 12 postav (Spasitel, 7 apoštolů, 1 světec a třikrát sv. Vojtěch.[5] V 70. letech 20. století byla nově čištěna.[1] Ve 21. století je uchovávána v břevnovském klášteře.[5] Interiér kostela je bíle vymalován. Většina dalšího zařízení pochází z období vrcholného a pozdního baroka.
Zvon[editovat | editovat zdroj]
Již ve věži předchozího kostela visel zvon sv. Václav (500 kg) ulitý roku 1506 mistrem Bartolomějem z Prahy. Tento zvon je i v současném kostele a používá se dodnes. Je na něm latinský nápis: Anno Domini Millesimo CCCCC sexto (1506). En ego campana nunquam pronuntio vana ignem vel festum bellum – aut funus honestum, qui me fecit magister Bartolomoeus nomen habet in nova Civitate Pragensi. (česky: Hle já zvon nikdy nadarmo neohlašuji oheň neb zhoubnou válku neb slavný pohřeb, kdo mne zhotovil, jmenuje se mistr Bartoloměj v novém městě Pražském). Pod nápisem je reliéf sv. Václava.[5]
Okolí kostela[editovat | editovat zdroj]
,_kostel_sv._Vojt%C4%9Bcha,_vstup.JPG)
Kolem kostela je hřbitov. Hřbitovní brána nese dvoudílný barokní znak.[1] Na znaku se vlevo nachází erb břevnovského kláštera a vpravo erb rodu Slavníkovců z něhož pocházel sv. Vojtěch. Hřbitovní kaple, původně márnice,[5] byla postavena současně s kostelem. Oltář v ní je starší a pochází z roku 1681.[1] Ve 21. století je kaplí Nejsvětější Tváře Ježíšovy a je věnována vzácné relikvii křesťanů, pohřebnímu Turinskému plátnu, na kterém jsou zachyceny stopy Kristova umučení.[1] Pozdně barokní fara byla postavena kolem roku 1750, která doplnila církevní komplex budov. Jedná se o obdélnou, patrovou stavbu s mělkým rizalitem a nízkým trojúhelným štítem. Sloužila zároveň i jako místní škola.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech P/Š, sv. III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Kapitola Počaply (Litoměřice), s. 102–103.
- ↑ Kostel sv. Vojtěcha [online]. mapy.cz [cit. 2022-08-20]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-29]. Identifikátor záznamu 155926 : Kostel sv. Vojtěcha, Počaply u Terezína. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 203.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Informační deska u kostela. [s.l.]: Obec Počaply, 2008.
- ↑ NEUNHERTZ, J.J. [s.l.]: [s.n.]
