Přeskočit na obsah

Kamenný Újezd (okres České Budějovice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kamenný Újezd
Kostel Všech Svatých
Kostel Všech Svatých
Znak obce Kamenný ÚjezdVlajka obce Kamenný Újezd
ZnakVlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecČeské Budějovice
Obec s rozšířenou působnostíČeské Budějovice
(správní obvod)
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel2 694 (2025)[1]
Rozloha28,97 km²[2]
Nadmořská výška493 m n. m.
PSČ373 81
Počet domů865 (2021)[3]
Počet částí obce9
Počet k. ú.5
Počet ZSJ13
Kontakt
Adresa obecního úřaduObecní úřad Kamenný Újezd
Náměstí 220
373 81 Kamenný Újezd
ou@kamenny-ujezd.cz
StarostaJiří Haisman
Oficiální webwww.kamenny-ujezd.cz
Kamenný Újezd na mapě
Kamenný Újezd
Kamenný Újezd
Další údaje
Kód obce544663
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamenný Újezd (lidově Kameňák, německy Steinkirchen) je obec v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji. Leží zhruba devět kilometrů jihozápadně od Českých Budějovic. Žije zde přibližně 2 700[1] obyvatel.

Znak na Náměstí a památník padlých vojáků v pozadí

Nejstarší písemné zmínky o vsi, jedna pod německým, druhá pod českým názvem, pocházejí z roku 1263, kdy Vernéř z Újezda (Wernherus de Steynchirchen) vystupuje jako svědek při založení kláštera Zlatá Koruna a Michal z Újezda (Michael de Wgezt) při prodeji vsi Záboří klášteru vyšebrodskému. O předchozím plánovitém založení vesnice svědčí jak její název Újezd, tak uspořádání kolem prostorné obdélné návsi. Severovýchodně od návsi je situován kamenný kostel Všech Svatých, který svým stavebním materiálem poskytl základ pojmenování vsi. Vladykové z Újezda zprvu sídlili na tvrzi vedle kostela, později si západně od vsi zbudovali nad řekou Vltavou hrad Maškovec.

Po vymření postupně chudnoucího zdejšího rodu se Kamenný Újezd roku 1455 dostal Rožmberkům jako součást jejich krumlovského panství. Sídlo na rušné obchodní cestě z Budějovic na jih vcelku prosperovalo, tvrdý odpor budějovických měšťanů, střežících si dosah svého mílového práva, však zabránil rozvoji zdejšího pivovarnictví i snahám rožmberské vrchnosti o povýšení Kamenného Újezda na město roku 1552. Majitele Kamenný Újezd změnil v roce 1602, kdy panství Český Krumlov od Petra Voka z Rožmberka koupil císař Rudolf II. Od roku 1622 držel krumlovské panství Jan Oldřich z Eggenberka, po Eggenbercích od roku 1719 Schwarzenbergové.

V 17. století byla obec rozdělena mezi šest vrchností.

V roce 1827 byla kolem Újezda postavena koněspřežná dráha, ale vlastní stanice se dočkal až při přestavbě na parní trakci v roce 1872. V roce 1859 zde byla postavena pošta. Ve druhé polovině 19. století se poblíž těžil lignit (lokalita Na Dolech).

Na konci druhé světové války procházela kolem Újezda demarkační linie. Dne 11. května 1945 se v místní škole setkali ruští a američtí generálové; setkání údajně inicioval plukovník František Vávra.[4][5] V roce 1949 zde bylo založeno jednotné zemědělské družstvo.

Po zrušení poddanství se Kamenný Újezd roku 1850 stal samostatnou obcí, jíž zůstává dodnes. Obec od počátku zahrnovala osadu Březí, Rančice byly připojeny od tehdejší obce Opalice k 1. lednu 1956, další místní části dne 1. ledna 1976.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 720 1 902 1 949 2 019 2 227 2 215 2 171 1 955 1 970 1 949 1 987 1 819 1 845 2 160 2 462
Počet domů 197 225 231 239 255 261 357 441 429 452 499 589 657 761 865

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Místní části

[editovat | editovat zdroj]

Obec Kamenný Újezd se skládá z devíti částí na pěti katastrálních územích:

  • Březí (leží v k. ú. Kamenný Újezd)
  • Bukovec (leží v k. ú. Kamenný Újezd)
  • Kamenný Újezd (i název k. ú.)
  • Kosov (k. ú. Kosov u Opalic)
  • Krasejovka (i název k. ú.)
  • Milíkovice (leží v k. ú. Krasejovka)
  • Opalice (i název k. ú.)
  • Radostice (leží v k. ú. Opalice)
  • Rančice (leží v k. ú. Kamenný Újezd)

Dále k obci náleží katastrální území Otmanka se stejnojmennou samotou (ZSJ sídla Krasejovka). K obci patří i množství samot, např. Bednářství, Borek, Otmanka, Vurm a Plavnice.

Starostové

[editovat | editovat zdroj]
  • 2010–2014 František Ondřich
  • 2014–2022 Ing. Jitka Šebelková
  • od roku 2022 Jiří Haisman

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 8. října 2001.[8]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kamenném Újezdě.

Rodáci a osobnosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Vávra František | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. www.encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online.
  5. PECHA, Miloslav; VONDRA, Václav. Českobudějovicko v době nacistické okupace a osvobození 1939-1945. 2. vyd. České Budějovice: [s.n.], 2006. ISBN 80-239-6411-9. S. 229.
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  7. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  8. Udělené symboly – Kamenný Újezd [online]. 2001-10-08 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
  9. 1 2 děkanství Č. Budějovice. Dějiny staroměstského kostela v Č. Budějovicích. Farní věstník pro Č. Budějovice a okolní osady. 25. 11. 1931, roč. 1, čís. 10, s. 9.
  10. HAJN, Ivo. Strážní domky a drážní strážníci : strážní domky a život drážního strážníka na koněspřežní železnici České Budějovice - Linec. České Budějovice: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 2014. 167 s. ISBN 978-80-87311-49-3, ISBN 80-87311-49-3. OCLC 904580647 S. 58–61.
  11. KOVAŘÍK, Petr; FRAJEROVÁ, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. Kapitola Po Jihočeském kraji – Okres České Budějovice, s. 107.
  12. BENEŠ, Martin. Názvy českých železničních stanic a zastávek: jejich struktura a délka. Naše řeč. 2024, roč. 107, čís. 3, s. 133–152. Dostupné online. doi:10.58756/n31072402.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]