Zdenko von Forster zu Philippsberg

Zdenko von Forster zu Philippsberg
Ministr železnic Předlitavska
Ve funkci: 15. listopadu 1908 – 10. února 1909
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Julius Derschatta von Standhalt
Nástupce	Ludwig Wrba
Ve funkci: 3. listopadu 1911 – 21. října 1916
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Victor von Röll
Nástupce	Ernst Schaible
Ve funkci: 20. prosince 1916 – 22. června 1917
Panovník	František Josef I., Karel I.
Předchůdce	Ernst Schaible
Nástupce	Karl von Banhans
Narození	9. června 1860 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	15. ledna 1922 (ve věku 61 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Místo pohřbení	Grinzinger Friedhof
Titul	svobodný pán (1909)
Rodiče	Emanuel Forster
Alma mater	Právnická fakulta Německé univerzity v Praze Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Profese	politik
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny, Řád Františka Josefa
Commons	Zdenko von Forster zu Philippsberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdenko svobodný pán von Forster zu Philippsberg, též Zdenko von Forster (německy Zdenko Johann Emanuel Freiherr von Forster) (6. června 1860 Praha – 15. ledna 1922 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský šlechtic, státní úředník a politik, v letech 1908–1909, opětovně 1911–1916 a 1916–1917 ministr železnic. V roce 1909 získal šlechtický titul barona a byl majitelem velkostatků v Čechách (zámek Kojšice)

Biografie

Zdenko von Forster s maželkou (fotografie z týdeníku Sport und Salon 1917

Jeho otcem byl Emanuel Forster (1830–1908), právník a politik, dlouholetý poslanec českého zemského sněmu a říšské rady a prezident Notářské komory v Praze. Zdenko absolvoval středoškolské vzdělání na Tereziánské akademii ve Vídni (1874–1877), následně pokračoval ve studiu práv na univerzitě v Lipsku, doktorát získal v roce 1884 na Univerzitě Karlově. Mezitím již začal působit ve státních službách u poštovní správy v Praze, kde začínal jako konceptní praktikant (1881) a následně koncipista (1883). S titulem doktora práv přešel v roce 1884 na ministerstvo obchodu ve Vídni, kde začínal jako nižší úředník a od roku 1893 byl ministerským sekretářem. V roce 1894 byl na ministerstvu obchodu přidělen k referátu místních železničních drah a v roce 1896 byl povolán na nově zřízené ministerstvo železnic. Zde byl postupně sekčním radou (1896), ministerským radou (1901) a od roku 1906 sekčním šéfem.

Vrchol jeho politické kariéry nastal, když se za vlády Richarda Bienertha stal ministrem železnic coby pověřený provizorní správce resortu. Funkci zastával v období od 15. listopadu 1908 do 10. února 1909. Do kabinetu se vrátil za vlády Karla Stürgkha, kdy byl od 3. listopadu 1911 do 21. října 1916 opět ministrem železnic. Po několikaměsíční přestávce ze zdravotních důvodů se pak znovu stal ministrem železnic ve vládě Heinricha Clam-Martinice a funkci zastával od 20. prosince 1916 do 22. června 1917. Jako ministr se zasloužil o výstavbu objízdných železničních tratí ve vídeňském železničním uzlu a provedl další administrativní změny v řízení drah.

Po rozpadu monarchie v roce 1918 žil trvale ve Vídni, kde byl jeho bydlištěm dům v Universitätstraße 10 ve čtvrti Alsergrund. Zemřel 15. ledna 1922 ve věku 61 let a byl pochován v rodové hrobce spřízněné rodiny Ferstelů na hřbitově ve vídeňské čtvrti Grinzing.

Po otci byl majitelem velkostatků Kojšice a Jiřičná na Šumavě nedaleko od Sušice. Otec Emanuel Forster skoupil oba velkostatky v roce 1873 od různých majitelů a zaplatil za ně 130 000 zlatých, k oběma velkostatkům patřilo 400 hektarů půdy. Zámek Kojšice byl poté v letech 1877–1890 přestavěn v novoromantickém stylu. Zdenko Forster vlastnil velkostatky od roku 1908 a po jeho úmrtí přešly dědictvím na spřízněnou rodinu Heintschel-Heinegg, do níž se přivdala sestra Helena.

Jeho manželkou byla baronka Marianne von Ferstel (1869–1935), dcera rakouského architekta Heinricha Ferstela (1828–1883), který byl autorem projektu přestavby zámku v Kojšicích. Zde se také konala Zdenkova svatba v roce 1890. Z manželství se narodili synové Michael Johann (*1892) a Anton Emanuel (1894), kteří však zemřeli v dětství.

Tituly a ocenění

Od roku 1873 užíval šlechtický titul rytíře, který získal jeho otec. Jako člen vlády obdržel v roce 1908 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Za své dlouholeté zásluhy na ministerstvu železnic byl o rok později povýšen do stavu svobodných pánů. O nobilitaci rozhodl osobním dopisem císař František Josef I. 10. února 1909, příslušný diplom vystavilo ministerstvo vnitra 7. srpna 1909. Po odchodu z vlády byl Zdenko Forster v roce 1917 jmenován doživotním členem Panské sněmovny. Během působení ve státních službách se stal nositelem vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí, kromě toho byl čestným rytířem Maltézského řádu.

Rakousko-Uhersko

• rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1895)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1903)
• Řád železné koruny II. třídy (1908)
• Řád železné koruny I. třídy (1916)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1916)
• velkokříž Leopoldova řádu (1917)

Zahraničí

• Železný kříž II. třídy (Německo)
• Řád lva a slunce II. třídy (Persie)
• rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)

Odkazy

Literatura

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008; Praha, 2007; 488 s. ISBN 978-80-85955-36-1

Externí odkazy

• Zdenko von Forster na webu Rakouského parlamentu
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdenko von Forster zu Philippsberg na Wikimedia Commons

Autoritní data	GND: 136003591 ISNI: 0000 0000 5719 8864 SUDOC: 166729930 VIAF: 80421651

Portály: Česko | Lidé | Rakousko