Maximilián Egon II. z Fürstenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Maxmilián Egon II. z Fürstenbergu
12. kníže z Fürstenbergu a hlava rodu
Ve funkci:
27. listopadu 1896 – 11. srpna 1941
(rod mediatizován)
PředchůdceKarel Egon IV. z Fürstenbergu
NástupceKarel Egon V. z Fürstenbergu
3. předseda Strany ústavověrného velkostatku
Ve funkci:
1906 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
PředchůdceJosef Osvald II. z Thun-Hohensteinu
Nástupcestrana zanikla s rozpadem Rakousko-Uherska
Dědičný člen pruské Panské komory
Ve funkci:
1897[1] – 1918
PanovníkVilém II. Pruský
Dědičný člen Panské komory württemberského parlamentu
Ve funkci:
1896[1] – 1918
PanovníkVilém II. Württemberský
Dědičný člen První komory bádenského parlamentu
Ve funkci:
1896[1] – 1918
PanovníkFridrich I. Bádenský, Fridrich II. Bádenský
Dědičný člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
30. října 1886[1][pozn. 1] – 12. listopadu 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
PředchůdceMaxmilián Egon I. z Fürstenbergu (do roku 1873)
Nástupcemonarchie zanikla
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana ústavověrného velkostatku
Národně socialistická německá dělnická strana
Narození13. října 1863
Lány
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. srpna 1941 (ve věku 77 let)
zámek Heiligenberg Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Choť(1889) Irma ze Schönborn-Buchheimu (1867–1948)
RodičeMaxmilián Egon I. z Fürstenbergu (1822–1873) a Leontina z Khevenhüller-Metsch (1843–1914)
DětiKarel Egon V. z Fürstenbergu
Maxmilián Egon z Fürstenbergu
Anna z Fürstenbergu
Leontýna z Fürstenbergu
Příbuzníděd: Karel Egon II. z Fürstenbergu (1796–1854)
bratr: Karel Emil z Fürstenbergu (1867–1945)
strýc a nevlastní otec: Emil Egon z Fürstenbergu (1825–1899)
Profesepolitik
Náboženstvířímskokatolické[1]
Ocenění1900 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1128)
Řád černé orlice
CommonsMax Egon II. zu Fürstenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián Egon II. kníže z Fürstenbergu (německy Maximilian Egon II. Fürst zu Fürstenberg; 13. října 1863 zámek Lány[2], České království – 11. srpna 1941 zámek Heiligenberg na Bodamském jezeře) byl český, rakouský a německý velkostatkář, politik a voják z knížecího rodu Fürstenbergů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Zámek Lány
Zámek Heiligenberg (Linzgau), vchod

Narodil se na zámku v Lánech jako Maxmilián Egon II. Kristián Karel Alois Emil Lev Richard Antonín kníže z Fürstenbergu, lantrabě z Baaru a Stühlingen, hrabě z Heiligenbergu a Werdenbergu. Byl prvorozeným synem knížete Maxmiliána Egona I. z Fürstenbergu (1822–1873) a jeho manželky, kněžny Leontiny, rozené hraběnky z Khevenhüller-Metsch (1843–1914). Jeho dědem byl kníže Karel Egon II. z Fürstenbergu.

Malý kníže byl vychován v Čechách. V době, kdy rodina žila ve Fürstenberském paláci ve Valdštejnské ulici čp. 153/5 v Praze na Malé Straně, vystudoval Malostranské gymnázium a po maturitě od zimního semestru školního roku 1882–1883 studoval práva na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Na pražské univerzitě složil 12. července 1890 státní zkoušku[3], doklad o doktorátu však chybí. Ve studiu poté dále pokračoval na univerzitách v Bonnu a ve Vídni. V roce 1884 se stal členem studentské organizace Corps Borussia Bonn a poté nastoupil do pruské armády, stejně jako pozdější císař Vilém II. Pruský, s nímž se spřátelil. Oba vyznávali pruskou vojenskou morálku a militarismus. Ve vojenské kariéře v řadách pruské armády pokračoval až do roku 1911, kdy dosáhl hodnosti plukovníka.

Roku 1886 převzal rodová práva sekundogenitury k fideikomisnímu panství Křivoklát a po otcově smrti se ujal vedení statku Lány. Další majetek zdědil v Německu v roce 1896 po svém bratranci Karlu Egonovi. Od roku 1886 byl jmenován členem rakouské Panské sněmovny a vstoupil do Strany velkostatkářů, jejímž byl významným činovníkem a v letech 1906–1918 také předsedou. Za své politické postoje byl jmenován rytířem rakouského Řádu zlatého rouna a čestným členem Řádu maltézských rytířů. 30. dubna 1913 byl povýšen do hodnosti majora rakousko-uherské armády, do 1. světové války ovšem nastoupil jen jako rezervista, 10. srpna 1916 byl povýšen do hodnosti plukovníka v záloze a 4. dubna 1918 byl povýšen na generálmajora.

Žil střídavě v Lánech, na zámku Heiligenberg v Linzgau, severně od Bodamského jezera a ve Vídni. K rychlým přesunům používal luxusní salónní vůz.[4]

Fürtenbergova náhrobní deska před oltářem farního kostela v Messkirchu na Bodamském jezeře

Jako člen rakouské a pruské panské sněmovny byl přítelem a poradcem císaře Viléma II. Po vyhlášení pozemkové reformy v Československu po první světové válce nabídl velkostatek Lány státu, čímž zachránil zbytek Křivoklátska před vyvlastněním. Majetek v Čechách předal mladšímu synovi Maximiliánovi (1896–1959) a odstěhoval se do Německa.[5]

V Německu Fürstenberg vstoupil do spolku frontových vojáků Der Stahlhelm, ustaveného ve Výmarské republice roku 1918. Přivítal nástup nacismu a v polovině roku 1933 vstoupil do NSDAP a do SA, kde získal hodnost plukovníka (Standartenführer). Po osobním setkání s Adolfem Hitlerem v listopadu 1933 vyjádřil svůj obdiv k němu veřejně. 24. prosince 1940 byl povýšen do hodnosti generálplukovníka wehrmachtu v záloze.[6]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Maxmilián Egon II. se oženil 19. června 1889 ve Vídni s hraběnkou Irmou ze Schönborn-Buchheimu (19. 5. 1867 Vídeň – 10. 10. 1948 Heiligenberg), dcerou hraběte Ervína (Erweina) ze Schönborn-Buchheimu (9. 11. 1842 Schönborn – 20. 1. 1903 tamtéž) a jeho manželky (sňatek 11. 4. 1864 Vídeň) hraběnky Františky z Trauttmansdorff-Weinsbergu (25. 6. 1844 Ober-Waltersdorf – 10. 2. 1898 Beaulieu). Narodilo se jim pět dětí:

  • 1. Karel Egon V. (Karl Egon V.; 6. 5. 1891 Vídeň – 23. 9. 1973 Mnichov), kníže
    • ∞ (26. 4. 1921 Vídeň) Franziska Ida (Mena) z Nostitz-Rieneck (28. 3. 1902 Praha – 20. 5. 1961 Mnichov)
  • 2. Leontýna (Leontine; 16. 6. 1892 Lány – 7. 10. 1979 Řím)
    • ∞ (26. 11. 1912 Donaueschingen) Hugo z Windisch-Grätze (30. 7. 1887 – 26. 5. 1959)
  • 3. Anna (19. 4. 1894 Lány – 19. 8. 1928 Freiburg im Breisgau)
    • ∞ (16. 8. 1913 Heiligenberg) František z Khevenhüller-Metsch (3. 12. 1889 Vídeň – 31. 1. 1977 Niederosterwitz)
  • 4. Maxmilián Egon (31. 3. 1896 Praha – 6. 4. 1959 Donaueschingen)
    • ∞ (18. 1. 1921 Wechselburg) Vilemína (Wilhelmine) z Schönburg-Glauchau (17. 10. 1902 – 25. 9. 1964), jejich děti:
      • 1. Jáchym Egon (Joachim Egon; 28. 6. 1923 zámek Dřevíč – 9. 7. 2002 Donaueschingen)
        • ∞ (25. 6. 1947 Königseggwald) Paula z Königsegg-Aulendorfu (* 22. 5. 1925 Aulendorf)
      • 2. Bedřich Maxmilián (Friedrich Maximilian; 26. 7. 1926 zámek Wechselburg – 2. 11. 1969 Vídeň)
        • ∞ (civilně 9. 4. 1960 Kloten bei Zurich) Teresa z Lippe (* 21. 7. 1925 Vídeň)
      • 3. Karel Egon (Karl Egon; 17. 9. 1928 Praha – 10. 1. 1952 Como)
      • 4. Marie Josefa (Maria Josepha; * 23. 4. 1922 Werenwag)
        • ∞ (1943 Donaueschingen) Günther z Hardenbergu (14. 2. 1918 Schwedt an der Oder – 19. 1. 1985 Baden-Baden)
      • 5. Žofie Antoinetta (Sophie Antoinette; 10. 2. 1934 Tübingen – 14. 1. 1991 Mnichov)
        • ∞ (civilně 28. 6. 1954 Donaueschingen, církevně 1. 7. 1954, rozvedeni 1967) Constantin z Berckheimu (20. 9. 1924 Mannheim – 6. 10. 1984 Weinheim an der Bergstrasse)
  • 5. Bedřich Eduard (Friedrich Eduard; 27. 4. 1898 Donaueschingen – 31. 12. 1916 Harja, Rumunsko)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jmenován po dosažení plnoletosti.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f Fürstenberg, Max Egon Fürst (1863–1941) [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Lány
  3. ↑ Archiv Univerzity Karlovy, fond Právnická fakulta Německé univerzity v Praze, část fondu Knihy zkušebních protokolů státních zkušebních komisí při PF NU v Praze, inv. č. 38, Judicielní státní zkušební komise v Praze při německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, strana 5637.
  4. ↑ Ernst Rutkowski: Briefe und Dokumente zur Geschichte der österreichisch-ungarischen Monarchie. Svazek 1: Der verfassungstreue Großgrundbesitz 1880–1899. Verlag Oldenbourg, München 1983, ISBN 3-486-51831-3, strany 27-30
  5. ↑ Při návštěvě vlasti v roce 1923, kdy přijel na Dřevíč na křtiny prvního vnuka, uspořádali mu obyvatelé Lán ovace, které překvapily prezidenta Masaryka, který si posteskl synovi, že pro něj takové nedělají. (A European Past. Memoirs by Prince Clary. London 1978, s. 211-212).
  6. ↑ Ernst Klee: Das Kulturlexikon zum Dritten Reich. Wer war was vor und nach 1945. S. Fischer, Frankfurt am Main 2007, ISBN 978-3-10-039326-5, s.170.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karl Siegfried Bader: Fürstenberg. V: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 5, Duncker & Humblot, Berlin 1961, ISBN 3-428-00186-9, S. 695 f. Dostupné online.
  • KAUCKÁ, Kristýna. Pozemková reforma na velkostatku Křivoklát [online]. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav hospodářských a sociálních dějin, 2013. Dostupné online. 
  • HORČIČKA, Václav a kolektiv: Cizí páni na české půdě. Pozemková reforma v meziválečném Československu na statcích cizích státních příslušníků; Praha, 2021; 258 s. ISBN 978-80-86781-43-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Maximilián_Egon_II._z_Fürstenbergu&oldid=23715393“