Maximilián Egon II. z Fürstenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maximilián Egon II. z Fürstenbergu

Stranická příslušnost
Členství Národně socialistická německá dělnická strana

Narození 13. října 1863
Lány
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. srpna 1941 (ve věku 77 let)
zámek Heiligenberg Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Rodiče Maximilián Egon I. z Fürstenbergu a Leontina z Khevenhüller-Metsch
Děti Karl Egon V. zu Fürstenberg
Max Egon Fürstenberg
Profese politik
Ocenění 1900 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1128)
Řád černé orlice
Commons Kategorie Max Egon II. zu Fürstenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maximilián Egon II. kníže z Fürstenbergu (celým jménem Maximilián Egon II. Christian Karl Aloys Emil Leo Richard Anton kníže z Fürstenbergu, lantkrabě z Baar a Stühlingen, hrabě z Heiligenbergu a Werdenbergu, německy Maximilian Egon II. Christian Karl Aloys Emil Leo Richard Anton Fürst zu Fürstenberg, Landgraf in der Baar und zu Stühlingen, Graf zu Heiligenberg und Werdenberg; 13. října 1863 Lány, České království11. srpna 1941 zámek Heiligenberg na Bodamském jezeře) byl český, rakouský a německý velkostatkář a politik, narozený a vychovaný v Čechách. Byl členem rodu Fürstenbergů, synem knížete Maximiliána Egona I. z Fürstenbergu (1822–1873) a kněžny Leontiny, rozené hraběnky z Khevenhüller-Metsch (1843–1914).

V Praze studoval na Gymáziu a po maturitě studoval práva na univerzitách v Bonnu a Vídni. Člen panské sněmovny ve všech třech zemích, přítel a poradce císaře Viléma II. Majetek v Německu zdědil až v roce 1896 po bratranci. Po vyhlášení pozemkové reformy v Československu po I. světové válce nabídl panství Lány státu, čímž zachránil zbytek Křivoklátska před vyvlastněním. Majetek v Čechách předal mladšímu synovi Maximiliánovi (1896–1959) a odstěhoval se do zahraničí.[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Maxmilián Egon II. se oženil 19. června 1889 ve Vídni s hraběnkou Irmou z Schönborn-Buchheimu (19. 5. 1867 Vídeň - 10. 10. 1948 Heiligenberg), dcerou hraběte Ervína (Erweina) z Schönborn-Buchheim (9. 11. 1842 Schönborn - 20. 1. 1903 Schönborn) a jeho manželky (sňatek 11. 4. 1864 Vídeň) hraběnky Františky z Trauttmansdorff-Weinsbergu (25. 6. 1844 Ober-Waltersdorf - 10. 2. 1898 Beaulieu). Narodilo se jim pět dětí:

  • 1. Karel Egon V. (Karl Egon V.; 6. 5. 1891 Vídeň - 23. 9. 1973 Mnichov)
    • ∞ (26. 4. 1921 Vídeň) Franziska Ida (Mena) z Nostitz-Rieneck (28. 3. 1902 Praha - 20. 5. 1961 Mnichov)
  • 2. Leontýna (Leontine; 16. 6. 1892 Lány - 7. 10. 1979 Řím)
    • ∞ (26. 11. 1912 Donaueschingen) Hugo z Windisch-Grätz (30. 7. 1887 - 26. 5. 1959)
  • 3. Anna (19. 4. 1894 Lány - 19. 8. 1928 Freiburg im Breisgau)
    • ∞ (16. 8. 1913 Heiligenberg) František z Khevenhüller-Metsch (3. 12. 1889 Vídeň - 31. 1. 1977 Niederosterwitz)
  • 4. Maxmilián Egon (31. 3. 1896 Praha - 6. 4. 1959 Donaueschingen)
    • ∞ (18. 1. 1921 Wechselburg) Vilemína (Wilhelmine) z Schönburg-Glauchau (17. 10. 1902 - 25. 9. 1964), jejich děti:
      • 1. Jáchym Egon (Joachim Egon; 28. 6. 1923 zámek Dřevíč - 9. 7. 2002 Donaueschingen)
        • ∞ (25. 6. 1947 Königseggwald) Paula z Königsegg-Aulendorfu (* 22. 5. 1925 Aulendorf)
      • 2. Bedřich Maxmilián (Friedrich Maximilian; 26. 7. 1926 zámek Wechselburg - 2. 11. 1969 Vídeň)
        • ∞ (civilně 9. 4. 1960 Kloten bei Zurich) Teresa z Lippe (* 21. 7. 1925 Vídeň)
      • 3. Karel Egon (Karl Egon; 17. 9. 1928 Praha - 10. 1. 1952 Como)
      • 4. Marie Josefa (Maria Josepha; * 23. 4. 1922 Werenwag)
        • ∞ (1943 Donaueschingen) Günther z Hardenbergu (14. 2. 1918 Schwedt an der Oder - 19. 1. 1985 Baden-Baden)
      • 5. Žofie Antoinetta (Sophie Antoinette; 10. 2. 1934 Tübingen - 14. 1. 1991 Mnichov)
        • ∞ (civilně 28. 6. 1954 Donaueschingen, církevně 1. 7. 1954, rozvedeni 1967) Constantin z Berckheimu (20. 9. 1924 Mannheim - 6. 10. 1984 Weinheim an der Bergstrasse)
  • 5. Bedřich Eduard (Friedrich Eduard; 27. 4. 1898 Donaueschingen - 31. 12. 1916 Harja, Rumunsko)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Při návštěvě vlasti v roce 1923, kdy přijel na Dřevíč na křtiny prvního vnuka, uspořádali mu obyvatelé Lán ovace, které překvapily prezidenta Masaryka, který si posteskl synovi, že pro něj takové nedělají. (A European Past. Memoirs by Prince Clary. London 1978, s. 211-212).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]