Karel Emil z Fürstenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Emil princ z Fürstenbergu
Rakousko-uherský velvyslanec ve Španělsku
Ve funkci:
1913 – 1918
PředchůdceChristoph Wydenbruck
Nástupcezánik Rakousko-Uherské monarchie
Rakousko-uherský vyslanec v Rumunsku
Ve funkci:
1911 – 1913
PředchůdceJohann Schönburg-Hartenstein
NástupceOtakar Černín
Rakousko-uherský vyslanec v Sasku
Ve funkci:
1909 – 1911
PředchůdceKarl von Braun
NástupceJános Forgách

Narození16. února 1867
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. února 1945 (ve věku 78 let)
Strobl
RakouskoRakousko Rakousko
Choť(1902) Marie Matilda Festeticsová z Tolny (1881–1953)
RodičeMaxmilián Egon I. z Fürstenbergu (1822–1873) a Leontina z Khevenhüller-Metsch (1843–1914)
DětiAntonie Leontina z Fürstenbergu
Tassilo Fürstenberg
PříbuzníMaxmilián Egon II. z Fürstenbergu (sourozenec)
Karel Schwarzenberg, Marie Eleonora z Bredowa a Bedřich Schwarzenberg (vnoučata)
Profesediplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Emil princ z Fürstenbergu (Karl Emil Egon Anton Maximilian Leo Vratislav Prinz zu Fürstenberg; 16. února 1867 Praha21. února 1945 Strobl) byl rakousko-uherský diplomat z rodu Fürstenbergů. Od mládí působil v diplomacii a zastával funkce v různých evropských zemích, nakonec byl rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku (1913–1918).[1] Jeho vnukem byl český politik a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu Fürstenbergů

Pocházel z významné šlechtické rodiny Fürstenbergů, narodil se v Praze jako druhorozený syn knížete Maxmiliána Egona I. Fürstenberga (1822–1873), matka Leontina (1843–1914) patřila ke knížecí rodině Khevenhüller-Metsch. Karl Emil původně sloužil v armádě a v hodnosti poručíka c. k. zeměbrany byl převeden do zálohy. Od roku 1892 působil v diplomatických službách a vystřídal nižší posty v několika evropských zemích, jako attaché pobýval například v Paříži a Římě.[2] I když v české politice nijak aktivně nevystupoval, spolu se starším bratrem se hlásil ke Straně ústavověrného velkostatku.[3] Po sňatku v roce 1902 byl vyslaneckým radou v Bruselu[4][5] a v letech 1905–1909 velvyslaneckým radou v Petrohradě. Pak postoupil do vyšších funkcí a byl vyslancem v Sasku (1909–1911) a Rumunsku (1911–1913).[6] Nakonec se stal rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku (1913–1918),[7] po rozpadu monarchie odešel do výslužby.

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Jako mladší syn knížete užíval od narození titul princ. V roce 1892 se stal c. k. komořím a při jmenování do funkce velvyslance obdržel v roce 1913 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[8] Během dlouholeté diplomatické služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[9][10] Byl také čestným rytířem Maltézského řádu a v roce 1920 získal Řád zlatého rouna.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1902 se na zámku Keszthely oženil s hraběnkou Marií Festeticsovou (1881–1953), dcerou významného uherského magnáta Tassila Festeticse (1850–1933), který byl v roce 1911 povýšen do knížecího stavu.[11] Z jejich manželství pocházelo pět dětí:

  • 3. Marie (29. 11. 1907 Vídeň – 24. 2. 1945 Davos), svobodná a bezdětná[14]
  • 4. Karolina (19. 11. 1912 Vídeň – 26. 7. 1930 Strobl)[15]
  • 5. Georg (13. 8. 1923 Strobl – 7. 1. 2008 tamtéž), I. manž. 1960 Kristina Colloredo-Mansfeldová (* 19. 12. 1940 Praha), rozvedeni roku 1965, II. manž. 1978 Victoria Taves Pullen (* 23. 3. 1957 Rio de Janeiro), rozvod 1997[16][17]

Karlův starší bratr Maximilián Egon II. z Fürstenbergu (1863–1941) patřil k významným osobnostem v Čechách, byl též členem rakouské Panské sněmovny.[18] Po vzniku Československa prodal státu své hlavní sídlo v Lánech a později i hrad Křivoklát.

Z příbuzenstva Karla Emila se diplomacii věnoval také jeho strýc hrabě Rudolf Khevenhüller-Metsch (1844–1910), který byl rakousko-uherským velvyslancem ve Francii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2020; s. 487 ISBN 978-80-87890-31-8
  2. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 203 dostupné online
  3. KAUCKÁ, Kristýna: Život aristokrata na šlechtickém sídle v 19. století na příkladu rodu Fürstenbergů (bakalářská práce), Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2011; s. 22 dostupné online
  4. Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1904; Vídeň, 1904; s. 40 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 248 dostupné online
  6. Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1912; Vídeň, s. 26, 53 dostupné online
  7. Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1914; Vídeň, 1914; s. 33, 55 dostupné online
  8. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1915; Vídeň, 1915; s. 260 dostupné online
  9. Přehled řádů a vyznamenání Karla Emila Fürstenberga in: Jahbruch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 57 dostupné online
  10. Přehled řádů a vyznamenání Karla Emila Fürstenberga in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 380 dostupné online
  11. Rodokmen Festeticsů dostupné online
  12. Tassilo, Prinz zu Fürstenberg : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  13. Antonie, Prinzessin zu Fürstenberg : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  14. Maria, Prinzessin zu Fürstenberg : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  15. Karoline, Prinzessin zu Fürstenberg : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  16. Georg, Prinz zu Fürstenberg : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  17. Georg Prinz zu Fürstenberg. geni_family_tree [online]. 1923-08-13 [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  18. Maxmilián Egon II. Fürstenberg na webu rakouského parlamentu dostupné online Archivováno 8. 3. 2021 na Wayback Machine.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
  • ŽUPANIČ, Jan a kolektiv: Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie; Praha, 2010; 216 s. ISBN 978-80-86781-13-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]