Ernst von Plener

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ernst von Plener
Ernst von Plener
Ernst von Plener

Ve funkci:
12. listopadu 1893 – 19. června 1895
Předchůdce Emil Steinbach
Nástupce Eugen von Böhm-Bawerk

Ve funkci:
??? – ???

Ve funkci:
1873 – 1895

Ve funkci:
1900 – ???

Stranická příslušnost
Členství Ústavní strana

Narození 8. října 1841
Cheb
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 29. dubna 1923 (ve věku 81 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Vzdělání Vídeňská univerzita
Commons Kategorie Ernst von Plener

Ernst von Plener (18. října 1841 Cheb[1]29. dubna 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský politik, předák německorakouské Ústavní strany, v letech 1893–1895 ministr financí Předlitavska.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl rakousko-uherský politik a ministr vlády Předlitavska Ignaz von Plener. Ernst von Plener vystudoval v letech 1858–1862 právo na Vídeňské univerzitě. V roce 1863 získal titul doktora práv. Působil pak v rakouské diplomacii ve Francii a Velké Británii, kde se zabýval rozborem anglického parlamentarismu.[2]

V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde kde převzal mandát svého otce.[2] Zvolen byl za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Cheb. Mandát obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1879, volbách do Říšské rady roku 1885 a volbách do Říšské rady roku 1891.[3] A stejně jako otec se v parlamentu angažoval v Ústavní straně. Byl jejím předákem. V některých otázkách jako okupace Bosny a Hercegoviny, s níž nesouhlasil, nebo kontroverze okolo slovinského gymnázia v Celje, se ale se stranou názorově rozcházel. Byl rovněž odpůrcem volební reformy a podporoval zachování kuriového systému. V státoprávních otázkách byl centralistou, zastáncem jednotného státu a odpůrcem státoprávních aspirací neněmeckých národností. Odmítal Stremayrova jazyková nařízení.

V roce 1890 se podílel na pokusu o česko-německé vyrovnání v Čechách (takzvané punktace). Punktace hodnotil jako úspěch českých Němců („Dnes můžeme konstatovat, že se síle a vytrvalosti německého lidu v Čechách podařilo dosáhnout velikých úspěchů.“), ale Češi nakonec tuto dohodu odmítli. Již od poloviny 80. let 19. století byl zastáncem rozdělení Čech podle etnických hranic. Zasedal na Českém zemském sněmu.[2][4]

V roce 1893 se podílel na pádu vlády Eduarda Taaffeho. Když totiž předseda vlády Taaffe navrhl zásadní reformu volebního systému, utvořila se proti němu v parlamentu okamžitě protivládní většina. Ještě téhož dne se v kuloárech Říšské radě sešel Plener coby předák liberálů a Karl Sigmund von Hohenwart, hlavní postava konzervativní německorakouské (dosud provládní) pravice.[5] 12. listopadu 1893 se pak stal ministrem financí Předlitavska v následné vládě Alfreda Windischgrätze. Ve vládě setrval do 19. června 1895.[6] Jako ministr se zabýval zejména daňovou reformou.[2]

Po odchodu z vlády opustil dočasně aktivní politiku, protože dopisem z 2. července 1895 rezignoval i na poslanecké křeslo v Říšské radě. Zastával potom v letech 1895–1918 post prezidenta vrchního účetního dvora.[3][2][7] V roce 1900 se stal členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Politicky nadále patřil k zastáncům liberalismu a stoupencům německého charakteru Rakouska. Takto se prezentoval ještě ve svém posledním vystoupení ve sněmovně v roce 1918, kdy kritizoval pacifistické tendence poslední předlitavské vlády Heinricha Lammasche.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e f Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Plener, Ernst Frh. von (1841-1923), Politiker, s. 122. (německy) 
  3. a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 320, 359-360, 392, 396. (česky) 
  5. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 424-426. (česky) 
  6. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588. (česky) 
  7. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 682. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]