Vereinigte deutsche Linke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Vereinigte deutsche Linke (česky Sjednocená německá levice, dříve Vereinigte Linke, Sjednocená levice nebo Club der Vereinigten Linken), byl početný, liberálně a nacionalisticky orientovaný poslanecký klub na Říšské radě, který od roku 1881 a znovu od roku 1888 volně spojoval několik proudů ústavověrného tábora (tzv. Deutsche Verfassungspartei) mezi německou populací Rakouska-Uherska, včetně českých zemí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dobové souvislosti a snahy o integraci ústavověrného bloku[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech 19. století se souběžně s obnovou ústavního systému vlády v Rakousku zformoval v německorakouské společnosti silný tzv. ústavověrný proud, který navazoval na liberální myšlenky revolučního roku 1848, podporoval ústavní svobody a moderní koncept Rakouska coby centralizovaného sekulárního státu s německou kulturní a jazykovou dominancí. Ústavní strana oponovala klerikalismu a federalistickým snahám neněmeckých etnik monarchie.

Ústavověrní ovšem netvořili jednotnou politickou stranu. Šlo o volně definovaný politický a světonázorový tábor, sestávající z několika mírně odlišných politických směrů: Strana ústavověrného velkostatku (provídeňská a centralistická šlechta), staroněmci (tradiční němečtí liberálové) a mladoněmci (němečtí liberálové s větší akcentem na národovectví). Po celá 70. léta fungovaly tyto proudy ve vídeňském parlamentu odděleně.

Ve volbách do Říšské rady roku 1873 získala Ústavní strana v širokém vymezení 218 z celkových 353 parlamentních mandátů, ale rozdělila se na několik samostatných poslaneckých frakcí.[1] Na Říšské radě tak v roce 1878 fungoval samostatný Klub levého středu (Strana ústavověrného velkostatku) s 57 členy, staroněmecký Klub levice s 64 členy, mladoněmecký Klub pokroku s 41 členy a kromě toho i Nový klub pokroku, ve kterém zasedalo 22 členů. Dalších 5 poslanců se hlásilo k liberálně orientovanému Klubu demokratů.[2]

Po volbách do Říšské rady roku 1879 se situace opakovala. V Poslanecké sněmovně Říšské rady existovaly dva ústavověrné kluby, a to staroněmecký Klub liberálů s 94 členy a mladoněmecký Klub sjednocené Pokrokové strany s 54 členy.[3]

Vznik Klubu sjednocené levice[editovat | editovat zdroj]

Koncem 70. let se v Předlitavsku ujala moci vláda Eduarda Taaffeho, která spojila konzervativní a federalistické síly za přispění Čechů a Poláků a na dlouhou dobu odsunula ústavověrné německé liberály do opozice. Ústavověrný tábor na tento mocenský zvrat reagoval pokusy o sjednocení do akceschopnějšího opozičního bloku. V listopadu 1881 proto vznikl poslanecký Club der Vereinigten Linken.[4] 21. listopadu 1881 se uvádí, že k nové parlamentní frakci přistoupilo již 110 poslanců,[5] podle údajů z 26. listopadu 1881 měl mít klub brzy už 147 členů.[6] Jiný zdroj z 26. listopadu uvádí aktuální počet členů na 138.[7] Zahrnul tak každopádně velkou část ústavověrného tábora.

Stranou zůstala skupina okolo Franze Coroniniho-Cronberga, který později utvořil vlastní parlamentní frakci nazývanou Coroniniho klub (oficiálně Klub liberálního středu).

Klub sjednocené levice nastoupil jednotně do voleb do Říšské rady roku 1885 a získal (podle předběžných odhadů ihned po volbách) 129 mandátů.[8]

Dočasný rozpad a obnovení Klubu sjednocené německé levice[editovat | editovat zdroj]

Po volbách v roce 1885 se dosud jednotně vystupující Klub sjednocené levice rozpadl. Po několik let pak fungoval v Říšské radě samostatný Deutscher Club (Německý klub), který se profiloval nacionálně radikálnějším stylem, a zbytkový Deutschösterreichischer Club (Německorakouský klub).[9] V roce 1887 se od Německého klubu odtrhla ještě menší a radikálnější skupina Deutschnationale Vereinigung (též nazývána Deutschnationaler Club).

V listopadu 1888 došlo k opětovné integraci, když formace Deutscher Club a Deutschösterreichischer Club opět utvořily společný parlamentní klub, nazvaný nyní Vereinigte Deutsche Linke. V jeho čele stála trojice politiků Johann von Chlumecký, Josef Alfred Heilsberg a Ernst von Plener.[9]

Ve volbách do Říšské rady roku 1891 získali jeho kandidáti více než 100 parlamentních křesel.[9] V květnu 1891 měl klub 108 členů.[10] V prosinci 1893 se uvádí, že klub má 110 členů.[11] Následně počátkem 90. let padla vláda Eduarda Taaffeho a nastoupila vláda Alfreda Windischgrätze. Sjednocená německá levice tehdy poprvé převzala vládní odpovědnost, když společně s konzervativním Hohenwartovým klubem a Polským klubem utvořila v letech 1893–1895 provládní koalici.[9]

Klub fungoval v Říšské radě i v druhé polovině 90. let a teprve koncem dekády se rozložil na několik nezávislých poslaneckých frakcí. Koncem roku 1896 ho opustila většina německých poslanců z Čech, kvůli jejich zásadní opozici vůči politice vlády Kazimíra Badeniho.[9] Klub Vereinigte deutsche Linke se následně rozdělil a ve volbách do Říšské rady roku 1897 jeho kandidáti zaznamenali značné ztráty od nacionálně radikální konkurence, zejména Německé lidové strany.[9] Zbytek čítající 33 poslanců se pak v květnu 1897[12] (podle jiného zdroje už roku 1896[9]) transformoval do Německé pokrokové strany, která navazovala na mladoněmecké myšlenky, ale byla již organizována jako moderní stranický útvar.

Členové poslaneckého klubu[editovat | editovat zdroj]

Vereinigte Linke v r. 1881[editovat | editovat zdroj]

Vereinigte Linke v r. 1885[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 297. (česky) 
  2. Posel z Prahy, 11. 4. 1878, s. 1.
  3. Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. Říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 2. Dostupné online. 
  4. Neue Freie Presse, 19. 11. 1881, č. 6189, s. 1.
  5. a b Das Vaterland, 21. 11. 1881, č. 321, s. 1.
  6. a b Teplitz-Schönauer Anzeiger, 26. 11. 1881, č. 68, s. 4.
  7. Steyrer Zeitung, 27. 11. 1881, č. 95, s. 1.
  8. a b Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  9. a b c d e f g Meyers Großes Konversations-Lexikon, Svazek 20. [s.l.]: [s.n.], 1905. Dostupné online. Kapitola Vereinigte Linke, s. 48. (německy) 
  10. Innsbrucker Nachrichten, 11. 5. 1891, s. 2.
  11. Südsteirische Post, 2. 12. 1893, s. 2.
  12. ŠEBEK, Jaroslav. Německé politické strany v českých zemích, Němečtí liberálové. In: Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004. 1. díl. Období 1861-1938. Brno: Nakladatelství Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 469. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]