Josef Maria Baernreither

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Maria Baernreither
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1878 – ???
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1883 – 1907
18. ministr obchodu Předlitavska
Ve funkci:
7. března 1898 – 4. října 1898
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceErnest von Koerber
NástupceJosef von Dipauli
Člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1908 – ???
Ministr bez portfeje Předlitavska
Ve funkci:
20. prosince 1916 – 22. června 1917
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
(Sjednoc. levice)
(Německorak. klub)
(Sjednoc. něm. levice)
(ústavověrný velkostatek)
Narození12. dubna 1845
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. září 1925 (ve věku 80 let)
Teplice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materKarlo-Ferdinandova univ.
Profesepolitik a soudce
OceněníČestné občanství města České Budějovice
CommonsJosef Maria Baernreither
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Maria Baernreither, též Joseph Maria Baernreither (12. dubna 1845 Praha – 19. září 1925 Teplice), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský (český) soudce a politik, koncem 19. století ministr obchodu Předlitavska ve vládě Franze Thuna, za první světové války ministr bez portfeje ve vládě Heinricha Clam-Martinice.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde roku 1871 získal titul doktora práv. Působil jako soudce u pražského obchodního soudu, později u trestního soudu. Od roku 1874 byl soudním adjunktem v Liberci. Následujícího roku působil krátce u zemského soudu v Praze a téhož roku nastoupil na vídeňské ministerstvo spravedlnosti. Od roku 1878 zasedal jako poslanec na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen ve velkostatkářské kurii a kde se začlenil do frakce ústavověrného velkostatku.[1][2]

Stal se i poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor). Podle některých zdrojů již v roce 1883[1], podle jiných až ve volbách do Říšské rady roku 1885 (velkostatkářská kurie v Čechách). Mandát ve vídeňském parlamentu obhájil za tuto kurii i ve volbách do Říšské rady roku 1891, volbách do Říšské rady roku 1897 a volbách do Říšské rady roku 1901 a setrval zde do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907.[3]

Po volbách roku 1885 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů.[4] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[5] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[6] Ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen opět za Sjednocenou německou levici.[7] Po volbách roku 1897 se uvádí jako člen klubu ústavověrných velkostatkářů.[8]

Kvůli politické dráze opustil post ministerského úředníka a profesně působil u vídeňského zemského soudu, později se zcela zaměřil na profesionální politickou činnost. V parlamentu se zasloužil o soudní reformu a patřil mezi výrazné osobnosti německé liberální scény.[1][2]

První vrchol jeho politické kariéry nastal koncem 19. století za vlády Franze Thuna, v níž se stal ministrem obchodu. Funkci zastával v období 7. března 1898 – 4. října 1898.[9] Jako ministr spustil přípravy k přijetí nového zákona o cenných papírech.[1] Thunova vláda ovšem netrvala dlouho, Baernreither ji opustil už v říjnu 1898. Na přelomu století vrcholilo česko-německé napětí v Čechách. V letech 1900-1905 se proto věnoval převážně tématům národnostního vyrovnání v Čechách, později se orientoval na ochranu dětí a roku 1907 inicioval konání prvního kongresu na ochranu dětí v Salcburku.[2]

V roce 1908 (podle jiných zdrojů v roce 1907) byl jmenován členem Panské sněmovny. Zde se připojil k frakci ústavověrné levice. Byl členem společné delegace předlitavského a uherského parlamentu a stal se odborníkem na Bosnu a jihoslovanskou otázku, jejíž vyřešení považoval za klíčový problém monarchie.[1][2]

Opětovně se na ministerskou pozici dostal až za první světové války, kdy byl ministrem bez portfeje ve vládě Heinricha Clam-Martinice (od 20. prosince 1916 do 22. června 1917).[10] Jako ministr se snažil rozvíjet sociální péči. Po rozpadu monarchie se stáhl z aktivního politického života.[2]

Zemřel roku 1925 v Teplicích a byl pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze[11].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815-1950, B, s. 43. [online]. biographien.ac.at [cit. 2013-03-04]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ a b c d e AT-OeStA/HHStA SB NL Baernreither Nachlass Joseph Baernreither, 1845-1925 (Bestand) [online]. archivinformationssystem.at [cit. 2013-03-04]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  5. ↑ Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
  6. ↑ Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
  7. ↑ Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.
  8. ↑ Das Vaterland, 23. 3. 1897, s. 4.
  9. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589. 
  10. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 591–592. 
  11. ↑ BAERNREITHER Josef Maria 12.4.1845-19.9.1925 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ministři obchodu Předlitavska
1. Bernhard von Wüllerstorf (1867) • 2. Franz Karl von Becke (1867) • 3. Ignaz von Plener (1867–1870) • 4. Sisinio de Pretis (1870–1871) • 5. Albert Schäffle (1871) • 6. Otto von Wiedenfeld (1871) • 7. Anton von Banhans (1871–1875) • 8. Johann von Chlumecký (1875–1879) • 9. Karl Korb von Weidenheim (1879–1880) • 10. Alfred von Kremer (1880–1881) • 11. Felix Pino z Friedenthalu (1881–1886) • 12. Karl von Pusswald (1886) • 13. Olivier de Bacquehem (1886–1893) • 14. Gundaker Wurmbrand-Stuppach (1893–1895) • 15. Heinrich von Wittek (1895) • 16. Hugo Glanz von Eicha (1895–1897) • 17. Ernest von Koerber (1897–1898) • 18. Josef Maria Baernreither (1898) • 19. Josef von Dipauli (1898–1899) • 20. Franz Stibral (1899–1900) • 21. Guido von Call (1900–1905) • 22. Leopold z Auerspergu (1905–1906 a 1906) • 23. Josef Fořt (1906–1907) • 24. František Fiedler (1907–1908) • 25. Viktor Mataja (1908–1909) • 26. Richard Weiskirchner (1909–1911) • 27. Viktor Mataja (1911) • 28. Mauriz von Rössler (1911–1912) • 29. Rudolf von Schuster-Bonnott (1912–1915) • 30. Alexander Spitzmüller (1915–1916) • 31. Franz Stibral (1916) • 32. Karl Urban (1916–1917) • 33. Viktor Mataja (1917) • 34. Friedrich von Wieser (1917–1918)
kurzivou – pověřeni správou úřadu
Vláda Heinricha Clam-Martinice (1916–1917)
Předseda vlády Předlitavska
Heinrich Clam-Martinic (20. prosince 1916 – 22. června 1917)
Znak Předlitavska Ministři Předlitavska
Erasmus von Handel (vnitro) • Alexander Spitzmüller (finance) • Max von Hussarek (kult a vyučování) • Josef von Schenk (spravedlnost) • Karl Urban (obchod) • zemědělství neobsazeno •→ Ernst von Seidler (zemědělství) • Friedrich von Georgi (zeměbrana) • Zdenko von Forster (železnice) • Otakar Trnka (veřejné práce) • Michał Bobrzyński (haličské záležitosti) • Josef Maria Baernreither (bez portfeje)
Společní ministři Rakousko-Uherska
István Burián (zahraniční věci) •→ Otakar Czernin (zahraniční věci) • Alexander von Krobatin (válka) •→ Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten (válka) • Konrad Hohenlohe (finance) •→ István Burián (finance)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Maria_Baernreither&oldid=23071076“