Franz Coronini-Cronberg
| Franz Coronini-Cronberg | |
|---|---|
 Franz Coronini-Cronberg (r. 1861) | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1871 – 1895 | |
| Předseda Poslanecké sněmovny Říšské rady | |
| Ve funkci: 1879 – 1881 | |
| Předchůdce | Karl Rechbauer |
| Nástupce | Franciszek Jan Smolka |
| Poslanec Zemského sněmu Gorice a Gradišky | |
| Ve funkci: ??? – 1899 | |
| Zemský hejtman Gorice a Gradišky | |
| Ve funkci: 1870 – 1899 | |
| Člen Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1897 – 1901 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ústavní strana (Klub levice – staroněmci) (Klub pokroku – mladoněmci) Coroniniho klub |
| Narození | 31. července 1830 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 25. srpna 1901 Gorizia  Rakousko-Uhersko |
| Choť | Selma Coronini |
| Rodiče | Johann Baptist Coronini-Cronberg |
| Profese | politik |
| Commons | Franz Coronini-Cronberg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Franz Coronini-Cronberg (31. července 1830 Vídeň – 25. srpna 1901 Gorizia[1][2]) byl rakouský politik, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady a dlouholetý zemský hejtman Gorice a Gradišky; zakladatel tzv. Coroniniho klubu na Říšské radě.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Jeho otcem byl rakouský vysoký státní úředník Johann Baptist Coronini-Cronberg. Franz byl v mládí vychováván společně s pozdějším panovníkem Františkem Josefem a budoucím ministerským předsedou Eduardem Taaffem. Studoval filozofii a práva. V roce 1848 vstoupil do armády. Účastnil se válečných operací roku 1849, tažení v Itálii roku 1850 i prusko-rakouské války roku 1866. Roku 1867 odešel z vojska v hodnosti obersta. Věnoval se pak správě svého statku a politice.[1]
Byl zvolen na Zemský sněm Gorice a Gradišky a v období let 1870–1899 byl zemským hejtmanem (předsedou sněmu a nejvyšším představitelem zemské samosprávy) v korunní zemi Gorice a Gradiška.[1]
Zemský sněm ho roku 1871 delegoval i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy) za kurii městskou a obchodních a živnostenských komor. Uspěl zde rovněž v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 (kurie městská a obchodních a živnostenských komor v Gorici a Gradišce). Mandát obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1879.[3] V říjnu 1879 se navíc stal předsedou Poslanecké sněmovny Říšské rady, když získal 338 z 341 odevzdaných hlasů.[4] Na poslanecký mandát rezignoval dopisem 11. března 1881, ale již 14. listopadu 1881 opětovně složil slib. Na post předsedy sněmovny ovšem místo něj již trvale usedl Franciszek Jan Smolka.[3]
V Říšské radě patřil od roku 1871 k německým liberálům (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik), ale opakovaně se z jejich řad vyděloval kvůli své podpoře anexační politice ministra Gyuly Andrássyho.[1] Po volbách v roce 1873 se uvádí coby jeden z 67 členů staroliberálního Klubu levice, vedeného Eduardem Herbstem.[5] V roce 1878 je ovšem již uváděn jako člen mladoliberálního Klubu pokroku.[6] Jeho rezignace na poslanecký mandát a s tím související zánik funkce předsedy Poslanecké sněmovny Říšské rady v roce 1881 souvisely s vyostřením rozporů mezi ním a ústavověrným politickým táborem.[7] Po svém novém zvolení za poslance v doplňovací volbě roku 1881 již postupoval jako zcela samostatný aktér parlamentní politiky. Koncem roku 1881 se nepřipojil k nově založenému opozičnímu poslaneckému Klubu sjednocené levice, do kterého se sloučilo více ústavověrných politických proudů.
V prosinci 1882 pak po delších přípravách a náznacích[8] oficiálně oznámil vznik nového poslaneckého klubu, nazvaného formálně Klub liberálního středu, známějšího ovšem pod názvem Coroniniho klub, ke kterému se přihlásilo v první fázi necelých 20 poslanců.[9] V parlamentní praxi se klub profiloval jako vstřícnější ke konzervativní a federalistické vládní většině kabinetu Eduarda Taaffeho.[7] Hlásily se k němu zejména politici italského původu z jižních korunních zemí, dále někteří německorakouští i rusínští poslanci.
Znovu se Coronini dostal do parlamentu i ve volbách do Říšské rady roku 1885.[3] K jeho poslaneckému klubu se po volbách hlásilo 23 poslanců.[10] Opětovně byl do vídeňského parlamentu zvolen i ve volbách roku 1891. Rezignaci oznámil na schůzi 22. října 1895. Do Říšské rady pak místo něj usedl Egon Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst.[3]
Opakovaně se o něm uvažovalo jako o předsedovi vlády.[2] V roce 1897 se stal členem Panské sněmovny (horní komora Říšské rady).[1] Roku 1899 rezignoval na funkci zemského hejtmana i zemského poslance.[7]
Zemřel v srpnu 1901.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz Coronini-Cronberg na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Coronini-Cronberg v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Coronini-Cronberg, Franz Gf. (1830-1901), Abgeordneter, s. 155. (německy)
- ↑ a b c Telegrafické zprávy. Národní politika. Srpen 1901, roč. 19, čís. 235, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b c d Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Stenografický protokol. Poslanecká sněmovna. IX. zasedání. 4. schůze 17. října 1879, http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&page=1164
- ↑ Politické zprávy domácí. Národní listy. Listopad 1873, roč. 13, čís. 307, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Posel z Prahy, 11. 4. 1878, s. 1.
- ↑ a b c Meyers Großes Konversations-Lexikon, Svazek 4. [s.l.]: [s.n.], 1905. Dostupné online. Kapitola Coronini-Cronberg, s. 295. (německy)
- ↑ Linzer Volksblatt, 28. 11. 1882, č. 272, s. 2.
- ↑ (Linzer) Tages-Post, 12. 12. 1882, č. 283, s. 2.
- ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
Kategorie:Zemští hejtmani Gorice a Gradišky