Max Edlbacher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dr. Max Edlbacher

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1871 – 1882

Poslanec Hornorakouského zemského sněmu
Ve funkci:
1866 – 1877
Ve funkci:
1884 – 1893
Stranická příslušnost
Členství Ústavní strana
(Klub pokroku – mladoněmci)

Narození 13. února 1835
Sierning
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 6. srpna 1893
Linec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příbuzní August Edlbacher (bratr)
Ludwig Edlbacher (bratr)
August Edlbacher starší (otec)
Alma mater Vídeňská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Max Edlbacher (13. února 1835 Sierning[1][2]6. srpna 1893 Linec[1][2]) byl rakouský právník a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval národní školu v Grünburgu, nastoupil na benediktinské gymnázium v Kremsmünsteru a poté, co jeho otec získal post soudního rady v Linci, přešel na linecké gymnázium. Pak absolvoval práva na Vídeňské univerzitě. Působil na praxi u zemského soudu ve Štýrském Hradci, později jako koncipient v advokátní kanceláři Dr. Wiedenfelda ve Vídni a Dr. Moritze von Eignere v Linci. Od roku 1868 byl samostatným advokátem. Byl veřejně a politicky aktivní. Od roku 1883 do roku 1886 zasedal v obecní radě v Linci. Politicky patřil mezi německé liberály (tzv. Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná).[1][2]

Zasedal jako poslanec Hornorakouského zemského sněmu, kam nastoupil roku 1866 a členem sněmu zůstal do roku 1877. Zastupoval kurii venkovských obcí, nejprve za obvod Freistadt, od roku 1871 Kirchdorf an der Krems. Do sněmu se vrátil roku 1884 a setrval na něm do roku 1893. Nyní zastupoval kurii měst, obvod Kirchdorf. V letech 1884–1890 a 1890–1893 byl náhradníkem a po několik týdnů v roce 1883 i řádným členem zemského výboru.[1][2]

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam ho poprvé zvolil Hornorakouský zemský sněm roku 1871 (Říšská rada byla tehdy ještě volena nepřímo, zemskými sněmy). Uspěl i v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii venkovských obcí v Horních Rakousích, obvod Gmunden, Ischl, Kirchdorf atd. Mandát obhájil ve volbách roku 1879, nyní za městskou kurii, obvod Linec, Urfahr, Ottensheim, Gallneukirchen. Rezignaci oznámil na schůzi 5. prosince 1882.[3] V roce 1873 se uvádí jako Dr. Max Edlbacher, advokát, bytem Linec.[4]

V roce 1873 zastupoval v parlamentu ústavověrný blok, v jehož rámci patřil k mladoněmeckému křídlu.[5] Jako ústavověrný poslanec se uvádí i po volbách v roce 1879.[6] Na Říšské radě je podle údajů z října 1879 řazen mezi členy mladoněmeckého Klubu sjednocené Pokrokové strany (Club der vereinigten Fortschrittspartei).[7]

Zemřel po dlouhé a těžké nemoci v srpnu 1893.[2]

Jeho bratry byli politik August Edlbacher a pedagog Ludwig Edlbacher.[8] Otec August Edlbacher starší (1804–1862) byl rovněž politicky činný.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Max Edlbacher, Dr. [online]. ooe.gv.at [cit. 2015-07-06]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b c d e Dr. Max Edlbacher. Linzer Volksblatt. Srpen 1893, čís. 180, s. 3. Dostupné online. 
  3. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=98&size=45
  5. Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
  6. Národní listy, 11. 7. 1879, s. 1.
  7. Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. Říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 1-2. Dostupné online. 
  8. Landesgerichtsrat i. P. August Edlbacher gestorben. Linzer Volksblatt. Duben 1916, čís. 101, s. 4. Dostupné online. 
  9. SLAPNICKA, Harry. Oberösterreich, die politische Führungsschicht: 1861 bis 1918. [s.l.]: OLV-Buchverlag, 1983. 276 s. Dostupné online. ISBN 9783852143811. S. 67-68. (německy)