V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Julius Gomperz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Julius Gomperz

Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1905

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1871 – 1892

Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1892 – 1909
Stranická příslušnost
Členství Ústavní strana
(Klub liberálů – staroněmci)
(Sjednoc. levice)
(Německorak. klub)
(Sjednoc. něm. levice)

Narození 21. září 1823
Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 21. února 1909 (ve věku 85 let)
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater VŠ technická Vídeň
Vídeňská univerzita
Profese podnikatel, politik a bankéř
Ocenění Řád Františka Josefa
Commons Kategorie Julius von Gomperz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
bratr Max Gomperz
bratr Theodor Gomperz
synovec Heinrich Gomperz
synovec Caroline von Gomperz-Bettelheim

Julius Gomperz, též Julius von Gomperz (21. září 1823 Brno[1]21. února 1909 Brno[2])[3], byl moravský podnikatel a liberální politik německé národnosti, dlouholetý předseda židovské náboženské obce v Brně, poslanec Moravského zemského sněmu a Říšské rady.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z židovské obchodnické rodiny Gomperzů, jejíž členové hráli významnou roli v rakouském hospodářském a akademickém životě. Bratr Max Gomperz byl známým bankéřem, další bratr Theodor Gomperz se proslavil jako filolog a synovec Heinrich Gomperz byl filozofem. Julius Gomperz vystudoval Vysokou školu technickou ve Vídni a Vídeňskou univerzitu. Během revoluce v roce 1848 se podílel na veřejném životě, vstoupil do Národní gardy v Brně. Podnikl cesty do Anglie a Francie. Po svém dědovi převzal soukenickou továrnu v Hustopečích a roku 1859 byl zvolen do brněnské obchodní a živnostenské komory.[3]

Obchodní komora ho roku 1861 zvolila na Moravský zemský sněm.[3] Na zemském sněmu zasedal až do roku 1905.[4] V roce 1871 ho Moravský zemský sněm zvolil za poslance Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Brno. Za stejnou kurii uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873. Opětovně byl zvolen ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891. Na poslanecký mandát rezignoval v důsledku povolání do Panské sněmovny 31. října 1892.[5] Pak byl členem Panské sněmovny, horní jmenované komory Říšské rady, kde setrval až do své smrti.[4] V zákonodárných sborech se zaměřoval na hospodářská témata, vystupoval za ochranu rakouských výrobců proti uherské konkurenci. Podporoval dobré obchodní styky s Balkánem.[3]

Politicky byl orientován jako německý liberál (tzv. Ústavní strana).[4] Na Říšské radě se v roce 1878[6] i po volbách v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu levice, po volbách oficiálně Klub liberálů (Club der Liberalen).[7] Od roku 1881 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů.[8] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[9] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[10] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[11] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[12]

Zůstával aktivním vyznavačem judaismu, dlouhodobě působil jako předseda židovské náboženské obce v Brně (v letech 1869–1909, ovšem v závěru již jen coby čestný předseda[4]). Od roku 1872 byl předsedou Obchodní a živnostenské komory v Brně. Zároveň působil jako předseda brněnské burzy.[3] Zasedal ve výborech, které organizovaly účast domácích podnikatelů na průmyslových výstavách v Londýně (1862), v Paříži (1867) a na světové výstavě ve Vídni roku 1873 a ve Philadelphii roku 1876. Byl členem mnoha hospodářských spolků. V letech 1854–1878 působil i jako ředitel brněnské pobočky Rakouské národní banky, přičemž roku 1859 byl zvolen jejím cenzorem.[4]

Roku 1863 mu byl udělen rytířský kříž Řádu Františka Josefa, roku 1872 Řád železné koruny III. třídy. Roku 1878 získal titul důstojníka francouzské Čestné legie a byl velkodůstojníkem osmanského řádu Nišan el Iftikar. V září roku 1879 byl povýšen do rytířského stavu.[4] Jeho manželka Caroline von Gomperz-Bettelheim byla známa jako pianistka a pěvkyně.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a obřízce
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b c d e f Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Gomperz, Julius von (1823-1909), Industrieller, s. 31. (německy)  
  4. a b c d e f Julius Gomperz [online]. encyklopedie.brna.cz, [cit. 2013-05-31]. Dostupné online. (česky) 
  5. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. Posel z Prahy, 11. 4. 1878, s. 1.
  7. Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 1-2. Dostupné online.  
  8. Teplitz-Schönauer Anzeiger, 26. 11. 1881, č. 68, s. 4.
  9. Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  10. Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
  11. Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
  12. Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]