Přeskočit na obsah

Rudolf Furtmüller

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf Furtmüller
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1879
Ve funkci:
1885 – 1891
Poslanec Dolnorakouského zemského sněmu
Ve funkci:
1871 – 1890
Starosta Stockerau
Ve funkci:
1870 – 1891
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
(mladoněmci–Klub pokroku)
(Sjednoc. levice)
(Německý klub)
(Sjednoc. něm. levice)

Narození2. května 1837
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. června 1911
Stockerau
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
OceněníŘád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rudolf Furtmüller (2. května 1837 Vídeň[1][2]11. června 1911 Stockerau[1][2]) byl rakouský politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady a starosta Stockerau.

Působil jako majitel nemovitostí a poštmistr ve Stockerau.[1]

V mládí přišel o matku. Základní školu navštěvoval ve Vídni a v Českých Budějovicích. Pak studoval na vyšší reálné škole a roku 1855 dobrovolně nastoupil do armády, k 4. regimentu polní artilérie. V roce 1859 byl povýšen na podporučíka. Z armády vystoupil 24. října 1860. Následně převzal poštovský úřad v Stockerau. 19. srpna 1861 mu císař udělil privilegium erbovního poštmistra. Téhož roku se oženil s Franziskou Öttl. Byl aktivní i veřejně a politicky. Zvolen byl do obecní rady a od srpna 1870 do 3. ledna 1891 vykonával úřad starosty Stockerau. Jako starosta musel zvládnout ekonomické dopady odchodu vojenské posádky z města a regulace Dunaje, při níž se koryto řeky a s ním související lodní přeprava vzdálila od Stockerau. V roce 1884 se ve městě konala úspěšná zemědělsko-živnostenská výstava. Došlo k rozvoji průmyslu, k založení živnostenské odborné školy a výstavbě nové budovy dívčí školy. V roce 1871 byla otevřena veřejná nemocnice, roku 1874 provedena přístavba radnice a roku 1888 otevřena plynárna. V lednu 1891 z funkce starosty odstoupil a město mu tehdy udělilo čestné občanství. V červnu 1896 získal Řád Františka Josefa.[2]

V letech 1871–1890 rovněž zasedal jako poslanec Dolnorakouského zemského sněmu. Na sněmu byl členem stavebního a správního výboru.[2]

Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii městskou v Dolních Rakousích, obvod Korneuburg, Stockerau, Zistersdorf. Do parlamentu se vrátil ve volbách roku 1885, nyní za kurii venkovských obcí, obvod Korneuburg, Ober-Hollabrunn atd.[3] V roce 1873 se uvádí jako Rudolf Furtmüller, majitel nemovitostí a c. k. poštmistr, bytem Stockerau.[4]

V roce 1873 do parlamentu nastupoval za blok ústavověrných (tzv. Ústavní strana, centralisticky a provídeňsky orientovaná), v jehož rámci představoval mladoněmecké křídlo.[5] V roce 1878 zasedal v mladoněmeckém poslaneckém Klubu pokroku.[6] Po volbách roku 1885 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů.[7] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německý klub.[8] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[9]

V červenci 1895 odešel z poštmistrovské funkce na penzi. Zemřel v červnu 1911.[2]

  1. a b c KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 91. (německy) 
  2. a b c d e BÜRGERMEISTER RUDOLF FURTMÜLLER [online]. stockerau.at [cit. 2015-06-29]. Dostupné online. (německy) 
  3. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=126&size=45
  5. Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
  6. Strany na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1878, čís. 90, s. 1. Dostupné online. 
  7. Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  8. Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
  9. Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.