Michael Matscheko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michael Matscheko

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1879 – 1891
Stranická příslušnost
Členství Ústavní strana
(Klub liberálů – staroněmci)
(Sjednoc. levice)
(Německorak. klub)
(Sjednoc. něm. levice)

Narození 27. prosince 1832
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 29. ledna 1897
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Polytechnika Vídeň
Ocenění Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Michael Matscheko (27. prosince 1832 Vídeň[1][2]29. ledna 1897 Vídeň[1][2][3]) byl rakouský podnikatel a politik německé národnosti z Dolních Rakous, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Působil jako továrník ve Vídni.[1]

Byl synem vysokého úředníka (dvorního rady[3]) ministerstva zahraničí a bratrem spisovatelky Niny Hoffmannové. Studoval chemii na polytechnice ve Vídni. Účastnil se revoluce ve Vídni roku 1848 a jako poručík bojoval v jednotkách generála Józefa Bema na straně uherských revolucionářů v Sedmihradsku. Po porážce revoluce uprchl do Turecka, do Vídně se vrátil později těžce nemocen. V roce 1850 se vrátil ke studiu chemie. V prosinci 1851 byl zatčen, ale po devíti měsících zproštěn viny. Působil jako chemik v továrně na svíčky a mýdlo. V roce 1855 založil v Krakově továrnu, která ale neprosperovala. V roce 1866 se vrátil do Vídně a po dvacet let byl ředitelem zdejší Wagenmannovy chemické továrny. Zaregistroval si řadu patentů a vynálezů, zejména v oblasti zpracování tuků. V roce 1867 také provedl první destilaci surové ropy z Haliče a Rumunska v Rakousku. Později převzal od bratra Josefa továrnu na umělý kámen (firma Matscheko & Schredl) a podílel se na podnikání v těžbě uhlí a ropy.[2]

Roku 1879 se spolu s Wilhelmem Exnerem zasloužil o vznik vídeňského institutu Technologisches Gewerbemuseum. Byl funkcionářem dolnorakouského Spolku inženýrů a architektů a dolnorakouského živnostenského spolku, jehož prezidentem byl v letech 1877–1880 a 1887–1893.[2] V této funkci se koncem 70. let angažoval v prosazování zavádění ochranných cel. Byl prezidentem výboru pro přípravu živnostenské výstavy roku 1880.[3]

Byl také aktivní v politice. Zasedal jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil ve volbách roku 1879 za kurii měst v Dolních Rakousích, obvod Vídeň, IV. okres. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1885.[4] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako Michael Matscheko, majitel realit, bytem Vídeň.[5]

Po volbách roku 1879 se uvádí jako ústavověrný poslanec.[6] Na Říšské radě se v říjnu 1879 zmiňuje jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[7] Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných politických proudů).[8] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[9] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[10] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[11] Kandidoval i ve volbách roku 1891, ale porazil ho kandidát antisemitů Wilhelm Philipp Hauck.[3]

Za zásluhy mu byl udělen Řád železné koruny a Řád Františka Josefa.[3]

Zemřel v lednu 1897.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.] : Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 132. (německy)  
  2. a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 6. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Matscheko, Michael von (1832-1897), Fabrikant, s. 148. (německy)  
  3. a b c d e f Michael Ritter v. Matscheko. Neue Freie Presse. leden 1897, čís. 11651, s. 2. Dostupné online.  
  4. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=280
  6. Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 1-2.
  7. Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 1-2. Dostupné online.  
  8. Das Vaterland, 21. 11. 1881, č. 321, s. 1.
  9. Výsledek voleb. Našinec. červen 1885, čís. 69, s. 1-2. Dostupné online.  
  10. Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
  11. Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.