Přeskočit na obsah

Hermann Hallwich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hermann Hallwich
Hermann Hallwich
Hermann Hallwich
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1871 – 1898
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1872 – 1897
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
(Klub levice – staroněmci)
(Klub pokroku – mladoněmci)
(Sjednoc. levice)
(Německý klub)
(Sjednoc. něm. levice)
Německá pokrok. strana
Narození9. května 1838
Teplice-Šanov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. dubna 1913 (ve věku 74 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtízápal plic
RodičeJoseph Hallwich
Alma materKarlo-Ferdinandova univ.
Profeseekonom, historik, pedagog, spisovatel a politik
OceněníŘád Františka Josefa
čestné občanství města Krupky
čestné občanství města Teplic
čestné občanství města Vrchlabí
CommonsHermann Hallwich
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hermann Hallwich (9. května 1838 Teplice-Šanov[1] – 11. dubna 1913 Vídeň)[2][3] byl rakouský a český historik, národohospodář a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Studoval na gymnáziu v Chomutově, pak vystudoval dějiny a germanistiku na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Roku 1862 získal titul doktora filozofie. Odmítl habilitaci a od roku 1864 učil na vyšší obchodní akademii v Liberci. Od roku 1870 byl tajemníkem liberecké obchodní a živnostenské komory.[3] Funkci zastával až do roku 1890.[4]

Během svého působení v Liberci se roku 1865 oženil s ovdovělou Rosou Demuthovou, rozenou Trenklerovou. Vyženil s ní syna Viktora. Později se manželům narodily další tři děti.

V 70. letech 19. století se natrvalo zapojil i do zemské a celostátní politiky. V doplňovacích volbách v září 1871 byl zvolen na Český zemský sněm za městskou kurii (obvod Vrchlabí – Lanov – Hostinné),[5] poté co rezignoval poslanec Alexander Kostial.[6] Mandát obhájil za tentýž obvod i v řádných zemských volbách v roce 1872[7] a zemských volbách v roce 1878.[8] V tomto okrsku mandát obhájil rovněž i ve volbách v roce 1883[9], stejně jako ve volbách v roce 1889[10] a volbách v roce 1895. Ve volbách roku 1895 ale mandát získal až v užší volbě (druhé kolo).[4] Na poslanecký mandát rezignoval roku 1898.[11]

Zasedal také v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1872 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů). Uspěl pak v nově zavedených přímých volbách do Říšské rady roku 1873 (kurie městská, obvod Trutnov, Vrchlabí atd.). Mandát obhájil ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891.[12]

V zemském sněmu i na Říšské radě se profiloval jako německý liberál (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik).[3][4] Na Říšské radě byl podle údajů z roku 1878 členem staroněmeckého Klubu levice.[13] Po volbách v říjnu 1879 je již uváděn jako člen mladoněmeckého Klubu sjednocené Pokrokové strany (Club der vereinigten Fortschrittspartei).[14] Od roku 1881 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů.[15] Za tento klub byl zvolen i ve volbách roku 1885.[16] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německý klub.[17] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[18] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[19] Z tohoto poslaneckého klubu vystoupil roku 1896.[4] Němečtí liberální poslanci z Čech tehdy začali ustavovat samostatnou Německou pokrokovou stranu.

Od roku 1878 byl parlamentním referentem pro otázky obchodu a cel. V roce 1891 se podílel na dojednání celních smluv s Německem, Švýcarskem, Belgií a Itálií.[3] Byl stoupencem ochranných cel.[4] V roce 1890 se podílel na vyjednávání o česko-německém smíru (takzvané punktace) a byl jedním ze signatářů jejich výsledné podoby. Měl velké zásluhy o rozvoj železniční sítě a systému odborného školství v severních Čechách. V roce 1891 se přestěhoval do Vídně, zde založil Zentralverband der Industriellen Österreichs a od roku 1904 mu předsedal. Roku 1897 se stáhl z politického života. Působil rovněž jako historik.[3] Byl mu udělen Řád Františka Josefa.[4]

Zemřel v dubnu 1913.[20] Byl pohřben na ústředním hřbitově ve Vídni.[21]

Pocty a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Teplice-děkanství
  2. ↑ HALLWICH, Hermann [online]. hiu.cas.cz [cit. 2013-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-27. 
  3. ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Hallwich, Hermann (1838-1913), Historiker, Volkswirtschafter und Politiker, s. 161. (německy) 
  4. ↑ a b c d e f NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. 
  5. ↑ ANNO, Das Vaterland, 1871-09-23, Seite 3. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ ANNO, Prager Abendblatt, 1871-08-25, Seite 2. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ Sněm království Českého 1872-1877, 1. zasedání, 3. schůze, část 1/3 (27. 4. 1872). www.psp.cz [online]. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ Sněm království Českého 1878-1882, 1. zasedání, 8. schůze, část 2/6 (8. 10. 1878). www.psp.cz [online]. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ Sněm království Českého 1883-1889, 1. zasedání, 2. schůze, část 2/3 (6. 7. 1883). www.psp.cz [online]. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ Bohemia, 6. 7. 1889, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=8116329&picp=&it=0&s=djvu
  11. ↑ Sněm království Českého 1895-1901 › 2. zasedání › Stenoprotokoly › 34. schůze › Pátek 28. ledna 1898 [online]. psp.cz [cit. 2014-01-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  13. ↑ Posel z Prahy, 11. 4. 1878, s. 1.
  14. ↑ Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. Říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 1–2. Dostupné online. 
  15. ↑ ANNO, Das Vaterland, 1881-11-21, Seite 1. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  16. ↑ Kramerius - Dokument stránky periodika. kramerius.nkp.cz [online]. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ ANNO, Südsteirische Post, 1887-04-13, Seite 3. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  18. ↑ ANNO, Südsteirische Post, 1891-02-14, Seite 2. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  19. ↑ Kramerius - Dokument stránky periodika. kramerius.nkp.cz [online]. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  20. ↑ Dr. Hermann Hallwich. Bohemia. Duben 1913, roč. 86, čís. 99, s. 4. Dostupné online. 
  21. ↑ a b c d e f g h i HALLWICH Hermann 9.5.1838-11.4.1913 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b c d e f g h KILIÁN, Jan; REBITSCH, Robert. Hermann Hallwich 1838 - 1913. 1.. vyd. Praha - Teplice: Scriptorium, 2015. 240 s. ISBN 978-80-88013-12-9. 
  23. ↑ a b HALLWICH Hermann - Regionální knihovna Teplice. www.knihovna-teplice.cz [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hermann_Hallwich&oldid=24454353“