Bezdružice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bezdružice
Náměstí a zámek v Bezdružicích
Znak obce BezdružiceVlajka obce Bezdružice
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0327 560740
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Tachov (CZ0327)
Obec s rozšířenou působností Stříbro
Pověřená obec Bezdružice
Historická země Čechy
Katastrální výměra 32,02 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 938 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 576 m n. m.
PSČ 349 53
Zákl. sídelní jednotky 10
Části obce 9
Katastrální území 6
Adresa městského úřadu ČSA 196
349 53 Bezdružice
Starosta Jan Soulek
Oficiální web: www.bezdruzice.cz
Email: obec@bezdruzice.cz
Bezdružice
Bezdružice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bezdružice (německy Weseritz) jsou město v severovýchodní části okresu Tachov. Jsou sídlem pověřeného obecního úřadu a Mikroregionu Konstantinolázeňsko. Leží v Tepelské vrchovině 33 kilometrů severovýchodně od Tachova a 41 kilometrů severozápadně od Plzně, mimo důležité silniční tahy. Žije zde 938[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Harantův dům na Náměstí Kryštofa Haranta

První písemná o Bezdružicích pochází z roku 1227, kdy vesnice patřila Hrabišicům, později se připomíná v letech 1360–1379 Bušek z Bezdružic, který byl pravděpodobně předkem rodu Harantů z Polžic a Bezdružic. Od roku 1390 byly Bezdružice majetkem Kolovratů, jejichž rodová větev nesla jméno Bezdružičtí z Kolovrat. Jan II. Bezdružický z Kolovrat († 1467) patřil k vlivným osobnostem v západních Čechách a na jeho žádost byly Bezdružice Jiřím z Poděbrad 31. října 1459 povýšeny na městečko. Po Janovi II. drželi Bezdružice postupně jeho tři synové, z nich Jiří († 1526) udělil bezdružickým česky psané městské privilegium.

Od Jetřicha Bezdružického z Kolovrat koupil Bezdružice v roce 1542 Hanuš Elpognar z Dolního Šenfeldu, který pocházel z bohaté měšťanské rodiny z Lokte a v roce 1548 byl přijat do panského stavu. Byl úspěšným hospodářem a přikoupením nedalekého hradu Gutštejna (1549) vytvořil z Bezdružic centrum rozsáhlo panství s 21 vesnicemi. Bezdružicím potvrdil Hanuš Elpognar městská privilegia (1559), jeho synové však majetek v krátké době zadlužili a již v roce 1569 bylo panství prodáno Švamberkům, kteří měli hlavní sídlo na nedalekém hradu Švamberk. Bohatí Švamberkové měli k dispozici řadu jiných sídel, takže bezdružický zámek za jejich éry neprošel žádnou výraznou stavební úpravou.

Po smrti posledního ze Švamberků, Jana Bedřicha († 1659), zdědila Bezdružice jeho manželka Marie Magdalena († 1661), která se vzápětí podruhé provdala a dědicem panství se stal její druhý manžel hrabě Jan Kryštof z Heissensteinu († 1693). Jeho vláda je spojena s účastí poddaných na selském povstání v roce 1680, kdy bylo povražděno padesát sedláků na Ovčím vrchu, což připomíná kaple a památník selských bouří z roku 1936. Po Heissensteinově smrti přešel majetek na jeho dcery, poté se ve vlastnictví rychle vystřídalo několik rodů (Stadionové, Berlepschové), až v roce 1712 koupil v dražbě zadlužené panství za 120 tisíc zlatých kníže Maxmilián Karel Löwenstein–Wertheim.

Löwensteinové krátce po získání Bezdružic přikoupili i sousední statky Švamberk a Gutštejn, oddělené od bezdružického panství za předchozích majitelů, v roce 1720 koupili i nedaleké panství Bor. Löwensteinové pobývali především na svých sídlech v Německu nebo ve Vídni a Bezdružice pro ně byly podružné. Přesto se jejich rozvoji věnovali a založili zde textilní manufakturu nebo sklárnu. V roce 1730 Bezdružice z velké části vyhořely a měšťané pak na náměstí nechali postavit sloup svatého Floriána, který měl město ochránit před dalšími požáry.

Kníže Karel Tomáš Löwenstein (1714–1789), majitel Bezdružic v letech 1732–1789 a iniciátor přestavby zámku

V polovině 18. století byly Bezdružice centrem rozsáhlého panství, k němuž patřilo 49 vesnic, 16 hospodářských dvorů, 24 mlýnů a panský pivovar pod hradem Švamberk. Kníže Karel Tomáš Löwenstein (1714–1789) nechal v letech 1772–1776 přestavět bezdružický zámek do dnešní podoby, inicioval také výstavbu zámku v Cebivi, těmito aktivitami ale panství zadlužil a musel je předat do vnucené správy. Jeho nástupce Dominik Konstantin (1762–1814) přivedl Bezdružice opět k prosperitě a založil nedaleké Konstantinovy Lázně, které nesou jeho jméno. Od 18. století se v Bezdružicích začala usazovat židovská komunita, která zde měla od roku 1812 i vlastní synagogu.

V roce 1850 se Bezdružice staly sídlem soudního okresu, v témže roce zde byla zřízena pošta a četnická stanice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, přestavěný po požáru v roce 1838, se stal farním (1857), poté došlo i na výstavbu školy (1860). Löwensteinové v té době realizovali rozsáhlou novogotickou přestavbu zámku v Boru, který se stal jejich sídlem i centrem správy všech knížecích statků v Čechách. O bezdružický zámek proto ztratili zájem a ten byl v roce 1868 uvolněn pro státní úřady, samotný objekt ale zůstal nadále jejich majetkem. Bezdružice v té době měly přibližně 1 000 obyvatel.

Počátkem 20. století podpořily rozvoj Bezdružic železniční spojení (1901) a výstavba vodovodu (1907–1909). V době první republiky byla postavena nová měšťanská škola (1925) a město jako sídlo soudního okresu a četných spolků bylo centrem rozsáhlého regionu. Za druhé světové války byly Bezdružice součástí Velkoněmecké říše, americká armáda vstoupila do města 4. května 1945. Následoval odsun německého obyvatelstva a i přes příchod nových osídlenců z různých částí Československa klesl počet obyvatel na polovinu. Bezdružický velkostatek se zámkem, jehož majitelem byl kníže Alois Löwenstein–Wertheim (1871–1952), byl jako německý majetek zestátněn v roce 1945.

Krátce po druhé světové válce došlo k demolici domů na náměstí západně od radnice, později byly v různých částech města zbořeny i další domy, ale přísun dalších obyvatel vyvolal potřebu výstavby nových bytů. V roce 1970 byly dokončeny tři panelové domy u školy, další domy zde vznikly během sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, svépomocí občanů byl již předtím postaven kulturní dům (1958–1960).

K 10. říjnu 2006 byl obci vrácen status města.[2]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bezdružicích.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Bezdružický zámek stojí na návrší nad náměstím. Původní gotický hrad vznikl před rokem 1330. Za Kolovratů byl renesančně přestavěn. Zchátralé zdivo starého hradu bylo v osmnáctém století částečně zbouráno a zámek upraven v barokním slohu (1772–1776). Až do roku 1945 patřil Löwensteinům, kteří ho v polovině devatenáctého století přenechali městu ke zřízení kanceláří soudu a berního úřadu. Od roku 1953 zámek fungoval jako rekreační středisko.[3]

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je poprvé zmiňován roku 1515, v roce 1710 byl původně gotický kostel zbourán a na jeho místě vystavěn kostel barokní. Od roku 1995 prošel kostel rekonstrukcí.

Služby[editovat | editovat zdroj]

Bezdružice jsou přirozeným menším centrem pro okolní menší sídla. Ve městě funguje mateřská škola, základní škola, základní umělecká škola, pošta a zdravotní středisko. Město je plynofikováno a je v něm zavedena kanalizace.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Jak už bylo zmíněno, Bezdružice leží úplně mimo hlavní silniční tahy. Prochází jimi jenom větší počet silnic III. třídy. Obec je napojena na železnici, trať č. 177 Pňovany–Bezdružice s výhledovým prodloužením do Teplé. Hlavními linkami autobusové dopravy jsou Úterý–Bezdružice–Stříbro, Bezdružice–Planá a Bezdružice–Plzeň. Autobusová doprava také sváží občany z místních částí do obce.

Pohled na Bezdružice od jihu

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Části města[editovat | editovat zdroj]

Město Bezdružice má devět částí ležících na šesti katastrálních územích:

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Bezdružice – zámek, s. 32–33. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PROCHÁZKA, Zdeněk. Bezdružice. Historie a současnost jedné západočeské obce. Bezdružice: Český les, 2006. 116 s. ISBN 80-86125-66-1. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]